Úterý, 28 září, 2021
spot_imgspot_img
spot_imgspot_imgspot_img

Slovinsko – neobjevený ráj kempařů

Jak víte, v minulých dnech jsem byla 5 dní ve Slovinsku, kde jsme měla možnost během této krátké doby navštívit 23 kempů a glamping resortů v rámci Julských a Kamnišsko – Savinjských Alp a Vipavské doliny.

Když jsem jej to vše jela, bylo mi jasné, že příroda tam bude krásná, o tom není pochyb. Byla jsem však hodně zvědavá „na jaké úrovni“ jsou tamní kempy, protože to nás kempaře zajímá nejvíce. Proč? Protože kempování na divoko je ve Slovinsku opravdu zakázáno. Zákazem myslím i to, že zákaz platí i pro nocování na parkovištích (bez vytažené markýzy atd.).

Samozřejmě, na Slovinsku nemusíte pouze do kempů, máte zde možnost využít více než 200 stallplatzů na krásnem místě. Všechny je najdete na tomto odkazu.

Reklama

Nicméně já se v mém dnešním příspěvku zaměřím na kempy, resp. zamyšlení se nad tím, jak jsem poznala, proč jsou slovinské kempy na daleko vyšší úrovni, než ty české. Úmyslně vynechávám doporučení a odkazy na kempy atd.. Tomu se budu věnovat v dalším příspěvku. Tady se jedná opravu o zamyšlení se.

Slovinské kempy – jak se k tomu staví majitelé a proč jsou i tábořiště na vyšší úrovni než u nás

Jak jsem psala na začátku. Za 5 dní jsem navštívila 23 kempů a glamping resortů. Měla jsem přitom možnost se setkat s jejich majiteli, vnímat jejich postoje, nadšení i skepse, měla jsem možnost poslouchat jejich vize, ideály a také …šok pro mě – měli postavené business plány a od nich neuhýbali. Waw!

Tady se malinko zastavím, neboť to poslední bylo to nejdůležitější. Business plány, nebo-li podnikatelské záměry. … jak moc mi toto v Česku chybí.

Samozřejmě nemohu, a ani nechci, házet všechny české provozovatele kempů do „jednoho pytle“, ale už jsem jich nemálo navštívila a všimla jsem si, že právě toto jim často chybí

Reklama

… často se totiž stává, že si kemp pronajmou s myšlenou, že „ono se to nějak samo zpropaguje“, „ono se to samo nějak bude provozovat“ a „oni si nás ti kempaři najdou“ či „nemusí pršet, stačí když kape“. NE!

To není cesta a už vůbec ne cíl (jak my, cestovatelé, rádi používáme toto spojení). Dokud nepochopíme (oni provozovatelé nepochopí), že i v tomto „odvětví“ se jedná o čistý a sakra konkurenční, byť šlechetný a s velikým nadšením provozovaný, business, tak se neposuneme a stále to u nás bude stejné. Bohužel, to vše naneštěstí pro nás.

Teď nepíši o tom, že je třeba tady provozovat další Pasohlávky!

Tady hovořím o tom, že i s málem, a tolik vyhledávaným klidem, se dá úžasně pracovat, dá se na tom postavit vize i cíl. Dá se na tom postavit – vlastně všechno a ještě to úspěšně provozovat.

Reklama

Jak je to možné?

Ve Slovinsku jsem si všimla, že provozovatelé, či majitelé kempů a tábořišť, jsou hrdi na to, co provozují. Mají jasně definovanou cílovou skupinu a od toho neuhýbají … ať je to tábořiště, nebo 5* kemp – jdou si za tím, jsou na to hrdi a svým návštěvníkům se snaží poskytovat v tomto duchu maximum.

Jinak řečeno – všichni věděli proč „to“ dělají a nestyděli se za to. Nevnímali svůj rozvoj služeb jako „ohrožení“ ve smyslu že by jim to chtěl někdo „vyfouknout“. Naopak.

Dokonce, jak jsem se dozvěděla, se ve Slovinsku prý většinou všichni majitelé a provozovatelé znají a tzv. se „pošťuchují“ v tom, „kdo více uspokojil své cílové zákazníky v dané sezóně“ … no a samozřejmě mezi sebou „tiše soupeří“ ve smyslu „kdo vymyslel další službu navíc pro novou sezonu a co na to vracející se návštěvníci“. Palec nahoru.

Reklama

A největší šok?

Nejenže mezi sebou ve výsledku kooperují, nerozdávají „mrtvé letáky“ o tom co je v okolí, ale snaží se navazovat vztahy s jejich destinací (v ČR řečeno s turistickým informačním centrem dané oblasti) a dalšími navazujícími podnikateli.

Prostě a jednoduše jsou si všichni vědomi toho, že se potřebují, a tak s tím pracují.

To vše ve výsledku tvoří úžasnou přidanou hodnotu pro nás, kempaře, neboť provozovatelé přesně vědí proč a kam nás poslat, na koho nás PŘÍMO odkázat, nebo nám umí zařídit z kempu servis, služby či zážitek, který chceme.

Reklama

Nebo-li – snaží se ze své polohy vytěžit maximum!

Ano, tohle mě hodně překvapilo, neboť ať jsem byla v sebe zapadlejším kempu či tábořišti – vždy věděli a uměli pomoci. 1*.

A jak vnímám situaci v ČR? – smutně.

Často na recepci najdete miliony letáků co je v okolí, ale už vám „to nikdo nezařídí“, recepční „neví kam zavolat“ a už vůbec váš požadavek neumí zajistit …

K čemu všemu to vede?

Vede to k tomu, co se nám hypoteticky líbí – chci kempovat „na divoko“, nechci pravidla, nechci služby, nepotřebuji kempy, doporučení a doplňující služby, CHCI KLID …

Reklama

To vše je pravda, bohužel vedoucí k jedinému výsledku – je nám jedno, že kemp či tábořiště prodělává a nikdo tam nejezdí. My chceme svůj klid. Ale pozor, toto naše jednání má i druhý a dalekosáhlý dopad!

Není zde motivace majitelů a provozovatelů kempů rozvíjet své služby a budovat například i stellplatzy. Není zde motivace (ano, samozřejmě ani legislativní podpora) více pracovat s tímto trhem … a to nakonec, k naší škodě, která na první pohled není vidět, vede k zastavení rozvoje kempování a karavaningu v ČR.

Pokud se mám reálně podívat na čísla z minulých let – tak kempování je! opravdu trendem, ale není jen o karavaningu! (byť si to my, pyšní karavanisté, myslíme). Stále nejsme tou nejširší skupinou … tak to prostě je.  Je to i o kempařích kempujících ve stanech a v chatkách. … A upřímně? Pokud prodej karavanů a obytných vozidel byl do teď na vzestupu, tak s nenápadně přicházející krizí půjde dolů. A to rapidně … ale to je na jiný článek.

Vraťme se tedy zpátky …

Reklama

Právě proto, že to je i kempařích kempujících v chatkách, ve stanech či „apartmánech“ – tak „my“ všichni hledáme zážitky.

Můžeme si je po několika hodinách najít na internetu, ale upřímně, nebylo by fajn, aby s příjezdem do kempu, za stejnou cenu co nejdete na netu, vám tu službu s přidanou hodnotou uměl zajistit kemp? …

Já jsem přesvědčena že ano.

A právě tohle mi právě zde chybí a právě tohle uvědomění si jsem našla ve Slovinsku. Ano,v malé zemi, kterou jsme do nedávna jen projížděli při cestě do Chorvatska a právě v té zemi, která se velice rychle naučila pracovat s tím, co může a umí nabídnout … i pro nás – kempaře.

Reklama

Závěrem:

Nechci zde dehonestovat (pomlouvat či snižovat) české kempy, protože opravdu se zde najde mnoho super kempů o kterých budu ještě psát a kteří se snaží s tím, co jsem napsala výše pracovat. Buďme za ně rádi, navštěvujme je a uznejme jejich snahu.

A pokud máte dotazy – ráda pomohu svým názorem. Každopádně jsem tímto článkem chtěla otevřít diskuzi a určitě ještě na něj navážu.

spot_img

Související články

Reklama
spot_img

Nedávno vydané

spot_img
spot_img

Štítky

spot_img