Objevte největší systém podzemního opevnění z 2. světové války na světě v Polsku

Dnešní článek se bude rozhodně líbit všem, co se zajímají o military, druhou světovou válku a podzemní prostory jako takové. A rovnou píši, že pokud toto místo navštívíte, nebudete litovat. Čeká tam na vás opravdu ohromující velikost, dechberoucí propracovanost nejen celé podzemní sítě úkrytů a na to navazujících chodeb, ale také neuvěřitelná propracovanost a vybavenost. To vše najdete v MRU (Międzyrzecki Rejon Umocniony).

Co je dobré vědět

Nebudu se zde rozepisovat o celé historii, neboť tu si můžete přečíst například tady. Spíše vás seznámím se základními informacemi, které je je fajn před návštěvou vědět a vysvětlím, proč je nejlepší navštívit střední část, která je nejvíce opevněná.

Celý podzemní komplex byl vytvořen Němci v letech 1934–1944 za účelem chránit východní hranici říše. Délka chodeb má něco mezi 32 a 35 kilometry a skládá se z 21 bunkrů (úkrytů). Ty všechny jsou vzájemně propojeny, takže tvoří opravdu největší systém podzemního opevnění na světě. My se však budeme věnovat zmiňované prostřední části, která je z celého systému nejvíce opevněná a najdete v ní i muzeum. Ale aby toho nebylo málo, musím ještě doplnit, že i tato část je rozdělena na několik dalších částí. My se zaměříme na úkryt a podzemní chodby u městečka Pniewo (mapa), kde je vytvořené nejen muzeum, ale celá prohlídka je nejzajímavější (jde se o nejzachovalejší část), konkrétně o objekt Pz. W 717 a jeho napojení na podzemní chodby.

Ale nemusíte smutnit. Celý komplex je postaven na stejném principu, kdy na povrchu jsou kopule zahrnující vždy observatoř, kopuli s granátometem, plamenometem a s automatickou zbraní (nejsem odborník, název je asi jiný, ale znalci budou vědět). Přístup do kopulí je z podzemní části úkrytu kde měli vojáci své zázemí. Následuje jakési patro -1, kde byl muniční sklad, obrovské „taknery“ na naftu a místnost kde se skladovaly granáty a zároveň byla obsluha granátometů. Ta čítala 4 obsluhující střelce a 10 vojáků na přípravu granátů. Následuje sestup (v tomto případě do 30 metrů pod zem – maximální sestup v celé části opevnění je cca 60 metrů, průměr činí 15 metrů) do prostorů boční chodby. Tam bylo další zázemí pro vojáky, opět sklad munice a tunel napojující se na hlavní chodbu. Abyste si to dokázali představit, vyžádala jsem si pro vás scan jednoho úkrytu s podzemní chodbou vedoucí k hlavní chodbě ve formě videa. Jinak zobrazení „mapy“ celého opevnění si otevřete tady.

Reklama

Jak se opevnění stavělo a kolik Němců se na stavbě podílelo

První, co vás napadne, že ke stavbě využívali Němci vězně. Omyl! Protože se začalo stavět tajně již v roce 1934, na jeho výstavbě se mohli podílet opravdu jen němečtí vojáci. Dle mého průvodce pracovalo na jedné části asi 15 tisíc vojáků a na celém opevnění 40 tisíc vojáků v jeden čas. Až ke konci, tj v roce 1944, byli na stavbu odvedeni i vězni. Paradoxem je, že tento komplex vlastně nebyl nikdy dostavěn. Přesto vše, když uvidíte co za těch 10 let dokázali postavit, je to neuvěřitelné.

Abyste si dokázali představit sílu a monstróznost jedné z obranných kopulí, dávám níže foto, kde je vidět, jak se ji snažili sovětští vojáci rozstřílet dělem B4 203 mm. Výsledkem bylo, že „koule“ po kopuly klouzaly jako po másle a kopuli se zničit nepodařilo. Její váha je 50 tun a výše na obrázku zachycené vstupní dveře do krytu vážily 350 kg!

Určitě vás také zajímá, kolik vojáků bylo v tomto jednom úkrytu v jeden čas. Prý jejich počet dosahoval 84 a tento počet chodil každý den ve 12 hodinových intervalech z kasáren do krytu a naopak. Finální představa byla, že po kompletním dokončení v něm vojáci budou vždy po dobu 30 dní, než je vystřídá jiná skupina. K tomu však nikdy nedošlo. Kasárny k tomuto objektu byly vzdáleny asi 7 kilometrů.

Něco málo praktických rad nakonec

Určitě bych návštěvu neabsolvovala s malými dětmi. Nejenže je to nebude bavit, ale budou unavené, protože přeci jen na středně dlouhé trase (kterou doporučuji) nachodíte ve 12°C celkem dost a ještě je dole hodně vlhko. Také si nezapomeňte baterku. Mobil vám rozhodně stačit nebude, obzvláště, když nebude plně nabitý a ještě budete chtít fotit. Co se týče oblečení, tak bundu s sebou a boty vhodné i do vody. V tunelech místy prosakuje voda a dosahuje až 2 cm. Takže outdoorové boty jsou povinnost.

Reklama

Trasy jsou zde tři – krátká – uvidíte málo, střední (ideální) a pak extrémní, na kterou je třeba se předem objednat. Trvá od 3 do 8 hodin a projdete opravdu mnoho. Dle průvodce našlapete asi 22 kilometrů. Je to zajímavé, ale já i po oněch 2,5 hodinách byla hodně unavená a tohle bych nešla. Ale pro nadšence je to super možnost.

A kde se najíst? Bonusem pro mě bylo zdejší občerstvení, které se jmenuje „Bunkier King“ (neplést si s Burger King ;-) ) a tamní burgery jsou vážně obrovské… a ještě k tomu příšerně chutné. Majitel je milovník Čechů, takže až tam budete, nezapomeňte se hlásit jako Češi a pozdravovat jej. Každopádně na burger tam zajděte, protože za 20 zlotých se totálně přejíte! Jo a dejte si ten i s hermelínem – kdo to sní, vyhrává ;-).

A teď ještě něco málo dalších fotek, protože to sem nejde nedat. Tak úžasné to tam bylo. Jo a kempovat můžete poblíž, přidávám i fotky s tipy na kempování. Užijte si to tam! další informace najdete na bunkry.pl. Také doporučuji se mrknout na FB stránky doporučené mým průvodcem, který je nejen velkým fandou tohoto opevnění, ale studuje i vojenskou školu a všemu tomu absolutně propadl. Byl úžasný a já tímto Kamilovi moc děkuji za krásné odpoledne s ním strávené! BTR152MRU, bunkrypl

5+