Pátek, 7 května, 2021
spot_imgspot_img

Rok „Helmuta“ aneb jak jsme si splnili sen a postavili svou první dodávku

Určitě si pamatujete na nedávný příspěvek od čtenářky Věrky, která popisovala radost ze své první dovolené v obytném voze Naše první dovolená s obytňákem – jak jsme si ji užili a jak to pak dopadlo. No a protože Věrka s mužem byla opravdu tak strašně moc z toho všeho nadšená, rozhodla se stát plnohodnotnou karavanistkou a pořídili si „Helmuta“, kterého si hezky s láskou sami dali dohromady. Jaký je tedy její příběh, resp. jaký je příběh „Helmuta“? To si přečtete níže.

Jak jsme si postavili obytnou dodávku aneb „ROK HELMUTA“

Na podzim roku 2018 jsme propadli kouzlu karavaningu, a to  během jediné dovolené v půjčeném obytném autě. A jak už je u nás zvykem, když něčemu propadneme, snažíme se ostošest, abychom mohli zálibu provozovat často a podle svých představ. Což v tomto případě znamenalo snahu o pořízení vlastního vozu. Což však nebylo jednoduché. Nicméně to stálo za to!

První rozhodování

Nové auto? Tak o tom jsme vůbec nepřemýšleli. Starší zánovní auto? O tom jsme sice už přemýšleli, ale jak s nadsázkou říkáme „louku po babičce“ jsme zatím neprodali, takže tudy cesta taky nevedla. Ještě starší auto? Pár jsme jich viděli a odradilo nás to definitivně. Tak jak na to proboha? Vestavba do dodávky! To bude to pravé

Navštívili jsme tedy pro inspiraci veletrh v Brně. No tam vám ale byly nádherné kousky! I vestavby překrásné, hezky prostorově vymyšlené, radost pohledět. Auta krásná, ceny však vysoké … ale semínko už bylo zaseto.

Reklama

Zdroj: bvv.cz/caravaning-brno

Máme jasno!

Měla by to být dodávka, to bylo už teď jasné. Ale kdo nám vestavbu udělá? Existují renomované firmy, které i do starší dodávky udělají vestavbu na zakázku. Taky krásné, opět však pro nás drahé. A tu přišla myšlenka si vše vyrobit vlastními silami. Může se to? Budeme to umět? Dá se to udělat oficiálně? Nechtěli jsme jezdit na tajno s náklaďáčkem, který vlastně náklaďáčkem není. Takže hodiny a hodiny na internetu. Ještěže je pár stránek pro „Nomády“ i mnoho videí jak na to.  Takže jsme měli hlavu v lednu a únoru jako „pátrací balón“.

ALE! K našemu údivu z toho vyplynulo, že to tak udělala spousta šikovných lidí, mají to krásné, udělané podle vlastních představ a nároků, a hlavně!!! – oficiálně. Tak to byla moc dobrá zpráva. Začali jsme tedy s výběrem dodávky. Hledáme nejdelší a nejvyšší (pokud možno). Jezdit sice budeme nejčastěji my dva a pes, nicméně máme dvě vnoučata, která bychom taky rádi svezli. Tudíž připadalo v úvahu Ducato, Sprinter, Volkswagen ( LT35). 

Takže jaký bude Helmut?

Chceme si vyrobit vestavbu účelnou, chceme spát po délce vozu, nechceme vzadu okna (uděláme si je na bocích), naše priorita je být soběstační co nejdéle (pořádný solár, baterie, nabíječka a vše co k tomu patří) a nechceme kazetové WC( jednak nemíníme dělat do auta zbytečně moc otvorů, a také jsme zjistili, porovnáním na karavanových obchodech, které WC má bezkonkurenčně největší nádrž na vodu. UF! … A také určitě víme jak velký cenový rozdíl je mezi kazetovým a chemickým WC… No a koupelnička je nutná a na kuchyňce si dáme záležet.

Hledat, hledat a zase jen hledat – to je základ!

Napřed jsme tedy začali hledat přes bazary. Nejčastěji používané Ducato jsme nezavrhovali, několik jsme jich měli i vybraných. Ovšem u jednoho nejmenovaného velikého autobazaru jsme se opravdu, ale opravdu naštvali. Jedno auto jsme si vybrali (což znamenalo v našem případě hodiny a hodiny diskuzí, porovnávání a telefonování). Zarezervováno! Zajeli jsme tedy zaplatit kauci na převoz z Prahy (zase pár hodin v trapu) a druhý den ráno telefonát, že námi takto zajištěné auto v Praze ráno prodali!!!!!! Ale prý si určitě vybereme jiné z jejich nepřeberné nabídky (mají jich přece hodně). Takže další cesta do autobazaru, tentokrát pro kauci. A to byl konec s autobazary! Sorry!

Reklama

Budeme tedy hledat u soukromníků. Náš výběr se zúžil na VW LT35, a to kvůli rozměrům, dobré motorizaci atd.. Objevila jsem ve Svitavách jeden slušný kousek s už započatou přestavbou (což, jak jsme zjistili, znamenalo profesionální zaizolování – hurá). Auto bylo montážním vozidlem pro 6 osob, vybavené nezávislým naftovým topením, tažným zařízením, najeto mělo 330.000 km a jeho max. hmotnost byla 3200kg.  Při osobní prohlídce jsme sice zjistili korozi, ale co chcete od 13 let starého auta. A LTéčka mají svoje „slabá místa“, to jsme věděli. Takže na svůj věk bylo v solidním stavu. Po 2 dnech váhání jsme si „plácli“ a odvezli si ho domů (neměl ještě chudák ani jméno).

Hurá, máme Helmuta!

A tak nám 13. února začal „Rok Helmuta“ (solidní německé jméno pro solidní německý vůz). Vykáceli jsme na pozemku 2 stromy a pár keřů a udělali Helmutovi místo pěkně vysypané štěrkem. Chyba! Podloží povolilo, a Helmut se jako správná zadokolka s prázdným nákladovým prostorem zahrabal a byl „vyprošťován“ asi 3 hodiny. Zase zkušenost. Tohle jsme si nefotili, kdo by se pak chtěl dívat na ty naše obličeje. „Zuby jsme skřípali“ – poprvé a nejvíc Romča, protože si to dával za vinu. 

Druhý pokus vyšel. Ze solidně vybudovaného a řádně zpevněného stání už vyjíždí bravurně. Boj s korozí nás hodně zdržel. Bylo toho trošku víc, než jsme na začátku mysleli. Ale udělat se to musí, se shnilou podlahou a prorezlým prahem jezdit nemůžeme, a zaplácnout to jen tak? To bychom byli sami proti sobě.

Špatné těsnění kolem dveří způsobilo, že se řezala i půlka dveří. Romča bytostně nesnáší autoklempířské a lakýrnické práce, takže „skřípeme zubama „ podruhé, možná ne naposled. Ale podařilo se, jen jsme se asi měsíc zdrželi.

Reklama

Sundáváme všechny izolace (později však půjdou zase zpět), protože chceme „doizolovat “ skoro celé auto., neboť budeme určitě jezdit i v chladnějších dnech. Tak abychom nelitovali. Na karavanových obchodech už vybíráme komponenty. Budeme potřebovat dvě menší okna, jedno střešní s ventilátorem, ohřívač vody, solární panel, baterii a všechny ty věcičky co k tomu patří. A samozřejmě nádrž na čistou vodu, nádrž na odpadní vodu, WC, sprchovou vaničku, umyvadlo, vařič s dřezem, baterie k dřezu … Až to pan pošťák začne vozit, to budou peníze jen lítat. Nu což!

Začínáme se starat o nábytek. Interiér ladíme do barvy bílé, šedé a granit. Tady musím říct, že jsem tyto barvy původně nechtěla, ale izolační materiál, s kterým jsme Helmuta koupili, je velice kvalitní, ale má barvu takovou šedomodrou. No a k tomu barvy dřeva prostě moc neladily. Ale nakonec musím říct, že mi ta naše finální podoba přijde zajímavá a nedělalo mi problém si na ni zvyknout. Ostatně posuďte sami.

Taky budeme potřebovat rošty pod matrace a matrace jako takové. Vymysleli jsme tedy rošty odklápěcí, čímž nám v případě potřeby vzniká široká chodbička (příští rok se zamyslíme a možná zde budeme přepravovat kola) … A týdny ubíhaly a my jak ti mravenečci pracovali na našem Helmutovi. Dobře, samozřejmě nejvíc Romča.

A co zbylo na mě? Taková maličkost- velice aktivní dvouletý chodský pes se kterým měsíčně nachodím mezi 180- 200km !!!, Dále pro letošek starost o celou zahradu, včetně sekání trávy (pozemeček máme „jen“ 1.700m2″). A taky se starat o pestrý jídelníček našeho tvůrce. Ale přece jen mě občas Romča potřebuje i v Helmutovi (něco podat, podržet, dovézt), a taky se těším, až ušiji záclonky, závěsy a podobné nesmysly… nemyslete si, hned zkraje, zrovna když se něco nedařilo, jsem si sice vyslechla větu „Ty tvoje závěsy mě teď zrovna tak asi tak moc zajímají“ (chápu, mlčím, zuřím), ale však ono na ně taky dojde. Co dámy? Samy víme, že?

Reklama

Nemáme vůbec volné víkendy, všechny chvíle po práci a před prací věnujeme přestavbě. A jestli jsme unavení? Jsme, ale pořád vítězí optimismus, jen ho někdy opravdu není na rozdávání. Ale máme co jsme chtěli. A když se hlava nechce uklidnit z přemíry informací, pomůže jóga…

A tak se sešel týden s týdnem a Helmut se pomalu začal plnit vším co bylo třeba (jak prosté). I krásnou novou podlahu máme. Původně jsme si mysleli, že budeme hotovi do konce května, ale ani začátek prázdnin by nebyl špatný termín… Takže makáme a makáme, posunujeme se v našem díle a občas nás to taky nebaví. Ale k cíli se už opravdu blížíme. Ládujeme to tam ostošest. Je jasné, že úplně poprvé pojedeme bez několika věcí, ty však nutně nepotřebujeme k životu (například lepší organizace věcí pod postelemi, další skříňka do kuchyně a ještě pár maličkostí)…

Vítej nový Helmute!

Takže na začátku prázdnin můžeme říct, že náš Helmut je již skoro hotov, dá se s ním komfortně vyjet a chybí jen drobnosti. Taky však musíme začít se změnami, které se musí zařídit, aby z něj bylo osobní auto- obytné. Technická nám platí do konce srpna, takže i přetypování směřujeme ke konci prázdnin. Tohle jsme jako jedinou věc svěřili odborníkovi. Zajistila nám to firma tom-car. Napřed jsme poslali fotodokumentaci emailem, poté přijeli s revizní správou od elektřiny, plnou nádrží nafty i vody a po pečlivém zkoumání byly panem Kahounem vyplněny všechny listiny (souhlas výrobce auta zajišťoval taky) a byl proveden zápis do velkého TP … a my jsme si pak zašli na magistrát pro malý TP. Za 2 dny nato STK a JE TO HOTOVO!!!!!!!!

Jednoduché jako facka? Tak to ani omylem. Vše jsme si dělali sami – práce na zkorodovaných dílech, včetně lakování, instalace oken, solárního panelu, nábytek do kuchyňky i koupelny, atypické rošty pod matrace, nové očalounění stropu kabiny, rozvody vody čisté i odpadní, instalace potřebných nádrží … Já už si to ani všechno nepamatuju? Prostě jako když stavíte dům (s tím však už zkušenost máme!), jenom je to všechno menší, a o to náročnější

Reklama

A jaký je tedy náš milovaný Helmut?

Jednoduchý, funkční a relativně levný. Šetřili jsme, kde se dalo, ale na těch zásadních věcech ne! Nejvíc jsme pochopitelně ušetřili tím, že jsme zadali výrobu sami sobě. A musíme dnes konstatovat, že se vůbec nedivíme, že vestavby stojí, to co stojí!. Co auto, to originál, vše na míru udělané tak, aby to přežilo naše silnice… Jo, jo, už víme o čem to je.

V průběhu přestavby jsme tvrdili, že do něčeho podobného se už nikdy, ale vážně nikdy nepustíme. A ejhle! Sotva je hotovo, už slyším, že tak za 3 roky, až si Helmuta pořádně užijeme, bychom koupili novější dodávku a s již nabytými zkušenostmi se do toho pustili zase. No tohle! (úsměv).

A teď konečně něco, na co možná čekáte od začátku, a pokud jste dočetli až sem, dozvíte se jaké technické parametry naše auto má a co nás to stálo:

Pořízení vozu: VWLT35 r.v.2005, motor 2.5 TDi s tažným zařízením, nezávislým topením a izolacemi 145.000,- Kč.

Reklama

Co jsme nakoupili a nainstalovali: Solární panel 280W, trakční baterie zatím 100A(brzy bude ještě jedna), nabíječka, regulátor, přepínač baterií, kombinovaný ohřívač vody, vařič s dřezem Dometic, sprchová vanička, umyvadlo, chemické WC Thetford porta potti excellence, baterie dřezová a sprchová, materiál na podlahu a nábytek, 2 okna do ložničky, 1 okno s ventilátorem , termofolie na okna, a další spotřební materiál(lepidla, tmely, šrouby………)  to vše za 100.000,-Kč.

A kdo se na našem projektu podílel? Tak tedy z 99,99% „Helmutotvůrce“ Romča a zbytek já a náš syn (ten hlavně při přípravě parkoviště a byl k ruce, když 2 ruce stavitele nestačily).

Co napsat na závěr? Obytná dodávka je náš splněný sen. Máme rádi přírodu, rádi se touláme po horách u nás i v cizině, jsme rádi sami a preferujeme nenápadnost, a taky soběstačnost. To vše nám náš domeček na kolečkách plní. Přejeme všem, kteří se rozhodují, zda si svépomocí udělat auto svých snů, ať se jim dílo daří.

Věrka a Romča

Související články

Nedávno vydané

spot_img