Jako karavanistka jsem ještě neřekla poslední slovo – rozhovor s Markétou Hrubešovou o její dovolené v karavanu

Když mi na začátku prázdnin volala Zuzka Komůrková, známá autorka receptů pro zdravou výživu, že se její kamarádka herečka Markéta Hrubešová rozhodla strávit dovolenou v karavanu a potřebuje pomoc s jejím naplánováním, měla jsem radost. Ostatně jako pokaždé, když mohu pomoci někomu, kdo se o náš životní styl zajímá, láká jej a svou dovolenou se rozhodl věnovat právě jemu.

Můj vnitřní úkol zněl tedy jasně – Markéta musí během těch 4 dní plně nasát atmosféru našeho životního stylu děj se co děj – třeba se pak mezi nás také přidá a bude i ona šířit jeho dobré jméno.

Povedlo se? To si přečtete níže. Každopádně já za sebe musím napsat, že Markéta je nejen velmi sympatická žena, ale také se nestydí zeptat na věci, které nezná a tvorba itineráře pro Markéty rodinu byla pro mě jedna velká radost, stejně jako vyhledávání obytného vozu tzv. „na míru“ jejím požadavkům. A teď už velmi příjemný rozhovor, který jsem s Markétou udělala po jejím příjezdu z dovolené v „karavanu“.

Markéto, tak jak se Vám líbila Vaše první dovolená v karavanu? Musím říci, že to předčilo mé očekávání. Vyjet si s obytňákem byl vždycky můj sen a až letos se mi ho podařilo uskutečnit. Ale jsem nadšená. A myslím, že jsme si to opravdu užili úplně všichni. Cestovali jsme s mým mužem, dcerou a její kamarádkou. A bylo to opravdu bezva.

Reklama

Výborně, mám vážně radost. A co vás nejvíc nadchlo, neboť těch věcí může být mnoho. Prozraďte mým čtenářům proč nelitujete této formy dovolené a proč si myslíte, že by se i další váhající zájemci měli pro dovolenou v karavanu rozhodnou? Svoboda. Ta je prostě k nezaplacení! A samozřejmě nejen v kempování :-). Poměrně hodně cestuji, jak po republice, tak (v době před tím sajrajtem) i po světě. A opravdu není moc příjemné, když musíte opustit hotelový pokoj třeba v 10 hodin a váš další spoj nebo program je až odpoledne. Nebo třeba chcete jít na snídani v jiný čas než hotel nabízí anebo když je večer, po vašem návratu restaurace je ještě nebo už zavřená…Takové ty maličkosti, které vás na cestách vlastně pořád provází. A tohle všechno vám v obytňáku odpadá. Prostě se najíte, když máte hlad a zastavíte tam, kde se vám líbí. Nebo aspoň přibližně.

A je něco, co Vás překvapilo, ať už mile nebo nemile? Byla jsem párkrát na moři, takže mi to přišlo všechno tak trochu povědomé. Ten prostor je lodní palubě hodně podobný. A vlastně všechno. Uklízení, zavírání skříněk při „vyplutí“,  šetření vodou, respekt k přírodě i k ostatním…  A pak vaření, bydlení i spaní na menším prostoru atd.  Asi nebylo nic, co by mě nějak překvapilo nebo zaskočilo. Ba právě naopak. 

Stejně mi to nedá a zeptám se tedy jinak – je nějaká věc, která vám naopak vyloženě vadila? Upřímně jsem byla malinko nesvá během návštěvy koupelny.  Přeci jen je to hodně intimní věc a v karavanu se prostě nic neutají… Pokud to bylo možné, tak jsem raději chodila do sprchy na karavanových stáních (smích). A taky mě trochu překvapilo, že na několika stanovištích jsme byli zřejmě jediní, kteří třídili odpadky. Já to dělám úplně automaticky, a tak mě překvapilo, že v popelnicích bylo úplně všechno. A to, že tam nebyly nádoby na „tříďák“ neberu jako omluvu. My jsme prostě udělali pytle s tím, co se třídit dalo, a odvezli jsme to do nejbližších kontejnerů. Myslím si, že když už jedu do přírody, tak bych k ní měla mít alespoň základní úctu.

A co kempařské večery a rána, jak se vám líbily? My jsme cestovali zrovna ve chvíli, kdy začalo hrozně ošklivé počasí a asi díky tomu jsme všude byli skoro nebo úplně sami. Takže to večerní sezení úplně nemohu posoudit. Nicméně první den, kdy jsme byli na Vaše doporučení na krásném stanovišti Park and wine u Davida Mádla ve Velkých Bílovicích, tak jsme šli samozřejmě na vínko. Jeho rodiče a nyní už i mí dobří známí – František a Hanka – proslulí vinaři – nás pozvali na exkurzi do jejich nádherného sklepa. No, a pak jsme seděli do pozdních nočních hodin a okoštovali opravdu hooodně vzorků… mám pocit, že jsme té noci byli poslední, co se do karavanu vraceli :-).

Reklama

A co spaní? Jak se vám v karavanu spalo a byl v tom rozdíl oproti spaní doma? Jasně, že to není má milovná obr postel, co mám doma, ale těch pár dní se to dá vydržet :-) A když pak v noci prší na střechu a jste úplně sami někde na louce, cítíte ten báječný vzduch a vnímáte jen ticho a zvuk padajícího deště, tak je to prostě pecka. To ve městě prostě nezažijete!

Vyzkoušela jste i kuchyňku? Samozřejmě, že ano. Na vaření jsem se nejvíc těšila. Je to moje součást a taky radost. Vezla jsem s sebou ještě Thermomix, což je skvělý kuchyňský pomocník, a musím říci, že mi to naprosto stačilo. Něco potravin jsme vezli z domova, ale většinou jsme se zastavili v nějaké malé prodejně a nakoupili na ten který den. (Nový stellplatz v Praze a vaření v obytňáku v Thermomixu)

Která místa z těch, co jste navštívili, Vás nejvíce oslovila a čím? Velké Bílovice, Vinařství Mádl, Hradištěk, Mikulov, Lednici, Valtice, Buchlov a balónové centrum Břestek. Nicméně i když jsme tato všechna města navštívili, tak pak jsme hned prchali do přírody. Na tu jsem se těšila nejvíc! A poslední ráno, před naším odjezdem, na louce v Břestku staroval balón. Viděli jsme tak za rozbřesku všechny přípravy a pak i samotný vzlet. Tak to byl opravdu pěkný zážitek. Za toto doporučení Vám taky Kláro moc děkuji. (Kempujte na louce, kde vzlétají a přistávají balóny)

A co prostor? Nevadilo Vám, že je poněkud omezený a netrpěli jste tzv. ponorkovou nemocí? Jak jsem už říkala, je to hodně podobné jako na lodi. Každopádně doporučuji vypravit se na cestu obytňákem jen a pouze s lidmi, které máte rádi :-) Hodně rádi! Upřímně si neumím představit být týden na malém prostoru s někým, kdo není na stejné vlně nebo je třeba negativní. Asi by to dokázal zkazit sobě a taky všem okolo a to by byla obrovská škoda.

Reklama

Markéto, vyzkoušela jste si obytňák řídit? Přeci jen obytný vůz je o něco větší než osobní auto a ne každému to za jeho volantem vyhovuje. Zkusila jsem si to jen na parkovišti. Překvapilo mě, že to není až tak těžké, nicméně mám k velkým vozům velký respekt. Přeci jen člověk nemá odhad na různé vjezdy, podjezdy, parkovací místa atd. A o D1 už raději nemluvím vůbec. Tam nerada jezdím i osobákem. S radostí jsem tedy přenechala řízení mému muži. Já zas byla navigátor a kuchař v jednom :-)

Jak reagovali ostatní karavanisté na to, že ve svých řadách vidí známou tvář? Myslím, že si toho ani nikdo nevšiml. Já na tohle moc nehraju… prostě jsem byla s rodinou na dovolené jako každý jiný v kempu :-).

Vím, že jste cestu chtěla částečně spojit i s prací, vyzkoušela jste si to? A pokud ano, zaujala Vás možnost přivézt si s sebou za prací „celou domácnost“? Nakonec práce naštěstí nevyšla. A je to dobře. Alespoň jsem prázdniny užila na 100%. A domácnost jsme vezli tak jako tak. Já ráda jím tak, aby to mělo nějakou“ štábní kulturu“. Takže porcelán a sklo byly samozřejmostí. Nehledě na ekologii. Takže žádný plast, prosím! (smích)

Myslíte, že vás takový typ dovolené třeba nějakým způsobem i obohatil? Všechno, co člověk prožije, tak ho obohatí. Pobyt v těch malých prostorech mě opět utvrdil v tom, že jako rodina spolu umíme fungovat za všech okolností. Že se respektujeme a nikdo nikoho nechce uzurpovat. Že si umíme vyjít vstříc a hlavně, že je nám spolu dobře. A to, myslím, vůbec není málo.

Reklama

To mám radost. Takže se z Markéty Hrubešové stane karavanistka?… Jedno vím jistě. A to, že jsem jako karavanistka neřekla poslední slovo :-))))

Milá Markéto, moc děkuji za tento rozhovor a budu se těšit, že se třeba někdy v nějakém kempu potkáme.

Doplnění: po sepsání tohoto rozhovoru mě ještě Markéta požádala o toto doplnění, které s radostí uveřejňuji: „Cestu i kempování jsme si užili i díky preciznímu naplánování, za které bych ráda poděkovala Kláře Hájek Velinské. Bez ní bych jako nováček byla úplně ztracená. A všechny další potřebné informace, jsem našla právě a zas u ní na výborném webu all4camper, kde najdete opravdu vše ohledně kempování. Velké díky patří také Petrovi Havlíčkovi z Hykro za jeho velkou vstřícnost a pohodový přístup a taky Davidovi Mádlovi a jeho skvělým rodičům za moravskou pohostinnost.“

2+