Začínáme jezdit s obytným přívěsem – důležité informace pro začátečníky

No, předchozí zamyšlení nad vývojem karavaningu tak úplně nevyšlo, tak tentokrát zkusím rozdat pár chytrých rad začátečníkům „jak začít jezdit s karavanem“. Je to takové shrnutí, opravdu zaměřené pro začátečníky, neboť ti, co již nějaký ten pátek jezdí, vědí jak na to. Věřte, že na tom není nic světoborného, co by normální člověk nevymyslel. Takže pokud se chystáte s karavaninkem začínat, vážně se není čeho bát.

 S různými vleky jsem najezdil více jak půl miliónu kilometrů, a tak už jsem pár příhod zažil, a některé své zkušenosti i draze zaplatil… Je pravda, že většina těch najetých kilometrů byla s nákladním přívěsem s naloženým autem, ale ani jízd s karavanem jsem nezůstal ušetřen. Takže když už pořizujeme karavan, je důležité vybrat takový, který můžeme používat (to, jaký si kdo vybere karavan je souhrn kompromisů, designových, užitkových, praktických a finančních, takže do výběru vám kecat nebudu).  Důvodů nepoužitelnosti může být několik. Některé jsou řešitelné, některé pak obtížně. Takže uvedu jen těch pár základních věcí na které dát pozor.

1.) Zjistit, zda auto které máme, nebo které hodláme pořídit je vhodné k tahání vleku, a jak těžký vlek může táhnout.

2.) Zkontrolovat náš řidičák, zdali můžeme soupravu vzniklou z našeho auta a nově pořízeného vleku táhnout.

3) Prohlédnout a zkontrolovat technický stav karavanu ještě před koupí.

Reklama

4) Zkontrolovat doklady ke karavanu a porovnat údaje v TP se skutečností. Zejména zkontrolovat počet náprav, přeměřit základním rozměry karavanu, a zkontrolovat čitelnost a provedení výrobního čísla.

Co, jak a za čím mohu tahat, je blíže popsané v tomhle článku:  https://all4camper.com/cs/jak-je-to-s-temi-rp-u-obytnych-privesu/

Pokud máme karavan vybraný, většinou jsme postaveni před problém jak ho dostat domů. Ti odvážnější k němu zacouvají, zacvaknou „čubu“, a vyrazí k domovu. Většinou se to při troše opatrnosti dá zvládnout, bohužel, někteří domů bez problémů nedojedou.

Pro ty méně troufalé, je lepší si nechat karavan domů přivézt od někoho zkušenějšího, a doma se s ním v klidu seznamovat.

Reklama

Prvním krokem by mělo být seznámení se s konstrukcí a obsluhou karavanu. Zejména jde o seznámení se se systémem ovládání a zajištění čuby (spojovacího mechanismu), protože špatné spojení s tažným vozidlem může být docela úsměvná sranda (pokud odjedeme a vlek zůstane na místě), a nebo také průšvih s nedozírnými následky (to když se vlek v jedné z prvních zatáček odpojí, a smete auto v protisměru, nebo pár chodců).

Takže důkladně prostudovat otevírání, zavírání, zajišťování a zamykání čuby, a vždy před vyjetím vizuálně zkontrolovat polohu otevíracího mechanismu a to, že je koule opravdu celá uvnitř mechanismu. Podobná situace může nastat i v případě, že máme na autě tažné zařízení s demontovatelnou koulí. I zde je nutné se se systémem seznámit, a vždy kontrolovat.

Dále je nutné vyzkoušet zásuvku, v případě, že je karavan a tažné vozidlo osazen rozdílně (systém 7 a 13 kolíků), zakoupit správnou redukci. Zásuvku i zástrčku je třeba udržovat v čistotě, a občas prostříknout olejem na kontakty, protože koroze a oxidace v tomto spoji bývá nejčastější příčinou toho, že na karavanu něco nesvítí, případně bliká jak na diskotéce.

Další problémovou částí bývá bezpečnostní lanko, které by se mělo zavěsit někam na tažné zařízení (lanko je na vleku upevněno k mechanismu nájezdové brzdy, a v případě rozpojení čuby zabrzdí přes mechanismus ruční brzdy odpojený vlek).

Reklama

Často se však setkáváme s tím, že na tažném není očko, kam by se dalo lanko zavěsit, a tak ho hodíme okolo koule pod čubu. To ve většině případů stačí, ale pokud se z tažného utrhne, či vyjede nezajištěná koule, je takto umístěné lanko pendrek platné. V tom případě je dobré nechat někam na základní konstrukci tažného nějaké očko dodělat. Pozor, očko i zásuvka na tažném, musí být umístěny vždy co nejblíže ke kouli, protože čím jsou dále od středu vozidla, tak hrozí, že při manévrování a ostrém vybočení vleku dojde k vytržení kabelu k zásuvce, či zablokování brzdy přes výše zmiňované lanko.

Před vyjetím nesmíme zapomenout ani na pojezdové kolečku, které je nutno kličkou dotočit na minimální délku (kličku lehce silou dotlačit), a navíc někdy i posunout v objímce nahoru, aby na nerovnostech kolečko neškrtalo o terén, a aretační kličku opět pořádně dotáhnout.  Těch ztracených, ubroušených a zohýbaných koleček už jsem viděl opravdu hodně.

Zajímavá vychytávka, kterou byste ještě doma měli vyzkoušet je „mover“ a jeho ovládání (mover je takové zařízení, které dokáže pomocí dálkového ovládání manipulovat s vlekem po jeho odpojení, a u vleků se objevuje stále častěji). Jeho dálkové ovládání umožňuje pohyb vpřed – vzad a zatáčení vpravo – vlevo, takže něco jako autíčko na dálkové ovládání. Pokud máte doma malé děti, máte vyhráno, nemusíte nic řešit. Stačí jim dát do ruky ovladač a ukázat, kde byste chtěli karavan mít, a za okamžik ho tam máte. Pokud takové děti nevlastníte a víte, že nebude možnost si je někde v okolí vypůjčit, tak moverování doma natrénujte.

Před jízdou je ještě dobré si karavan nechat naložený převážit, abychom věděli jak jsme na tom s hmotností, a zvážit jaké zatížení máme na kouli. Přívěs by měl být naložený tak, aby se zatížení koule co nejvíce blížilo maximálnímu povolenému, uvedenému v TP tažného vozidla. Takhle naložený vlek bude za jízdy klidný, a riziko obávaného rozhoupání vleku bude omezeno na minimum.

Reklama

POZOR! Vlek musíme vždy vážit odpojený od auta, jinak zvážíme nesmysly. Zapamatování si maximální výšky karavanu usnadní plánování trasy, a hned budeme vědět, jestli ten nízký podjezd projedeme, nebo ne.

Pro začátek se určitě budou hodit i přídavná zrcátka širší než karavan. A ty mají hned minimálně dvě funkce. Za jízdy máme pod kontrolou celou délku karavanu a dění v jeho blízkosti a navíc nám zrcátka automaticky určují to, co ještě na šířku s karavanem projedeme, a co už ne (nevím jaká je legislativa dnes, ale před lety nás nepustili do Švýcarska, protože jsme měli zrcátka užší než maximální šířka vleku, a nezajímalo je ani to, že jde o nákladní vlek, přes který je vidět. Museli jsme na benzínce v Německu koupit motorková zrcátka, na prasáka je tam lepenkou přimotat, a pak už byli spokojení).

Ještě je dobré zjistit, zda karavan má rezervní kolo, kde ho má, a jakým způsobem se karavan při výměně zvedá. Pokud rezervu neobjevíte, je dobré ji i se vhodným heverem pořídit.

A teď,  pokud jste si jisti, že jste odbrzdili parkovací brzdu (musíte si být jisti, žádná kontrolka to neukáže) můžete vyrazit na zkušební jízdu. Pro začátek zvolte trasu co nejméně frekventovanou, a takovou, kde víte, že se nebudete muset otáčet a couvat. 

Reklama

Jízda  s vlekem je pochopitelně náročnější, než se samotným autem, není to ale až taková věda, jen musíme mít stále na paměti, že jedeme s vlekem. Takže pravidlo číslo jedna zní: “Předvídat, a NIKDY nezapomenout, že jedu s vlekem, NIKDY!!!“ S vlekem totiž takové ty myšlenky: to ještě stihnu, nebo to ještě projedu, dostávají úplně jiný rozměr… Vy stíháte, vlek už ne!

Zrovna tak přejíždění čtyřproudovky s oblíbeným najetím na středový pruh, a vyčkáním, než se uvolní ten druhý směr, většinou nedělá řidičům v tom prvním směru dobře. :-) Při odbočování v ostřejším úhlu je třeba počítat s tím, že vlek zatáčku trochu řízne, a bokem může něco vzít s sebou. Když na to myslíme, dá se toto říznutí bez problémů ohlídat v zrcátku, případně vystrčením hlavy z okna a kouknutím.

Co však už nijak nevidíme je zadní roh karavanu na druhé straně, který nabíhá do boku úměrně tomu jak ten viditelný bok řeže zatáčku. Pozor, zejména u delších vleků je to opravdu někdy fakt o hodně! A tady už to chce cit a dobrý odhad. Pokud nemáme odhad, je lepší vystoupit a jít se podívat jak to tam vypadá. 

Tím vystoupit, myslím VYSTOUPIT, a nikoli vyhnat manželku, nebo dcerku která pozná pendrek, řekne dobrý, a vy to orvete. Z následně vzniklé hádky totiž rychle může být i nečekaně zkrácená dovolená… Ano, fakt je lepší si říkat jsem debil, jsem debil, než dovolenou přeměnit v druhé líbánky ve stylu „polib mi, polib si…“

Reklama

Další zákeřností dlouhých vleků je překonávání prudších zlomů. Prudší nájezd do dvora, na parkoviště, terénní vlna v kempu atd. je ideální místo kde karavan spodkem zapíchnout tak, že to nepůjde tam ani zpět. Samostatnou kapitolou je couvání, ale tady tenhle článek není autoškola. Takže vzít soupravu na nějaké místo kde nejsou auta ani člověci, a za pomoci někoho, kdo nám bude ze začátku ukazovat, se to naučit. Pokud tohle neuděláte, tak krom toho, že budete někde za blbce, můžete něco nabourat, zlomit si vlek do tažného auta, nebo spálit spojku.

Základy couvání si je dobré osvojit i když máte ten mover, protože ne všude a vždy ho jde využít. Tohle jsou všechno úskalí komplikující nám život při manévrování, za běžné jízdy nás trápit nebudou.

Za běžné jízdy musíme hlavně předvídat, takže nechávat si větší rozestupy, začínat dříve brzdit a všechny manévry dělat v klidu bez zbrklostí. Musíte se také smířit s tím, že budete tvořit překážku běžnému silničnímu provozu, a tak koukat do zrcátek a v případě, že jsme předjížděni, tak v mezích možností uhnout, nebo lehce zpomalit. Také není od věci na přehledném místě, nebo na bezpečném místě ve stoupání dát zapnutím pravého blinkru vědět těm za vámi, že vás mohou předjet.

I když budete pomalí, tak čas od času dojde k situaci, kdy i vy budete muset někoho předjet. Tady však maximálně opatrně, protože dynamické vlastnosti vozidla jsou značně zhoršené, a souprava je podstatně delší. Takže jen na místě, kde vidím na dostatečnou vzdálenost, s větším bočním odstupem od předjížděného vozidla, a zařazovat se později, abychom předjížděnému vlekem nezpůsobili nějakou nepříjemnost. Ono těch věcí, které musíme hlídat a na které musíme být připraveni je ještě víc, ale článek nemůže být nekonečný.

Reklama

Takže abychom to vše zvládli, tak je třeba nezapomínat, myslet a předvídat!!! A hlavě nechovat se na silnici jak … vy víte kdo, hraje se tam o životy nás všech! 

S přáním šťastného návratu Mirek Pažout

Další příspěvky na téma karavaning si přečtete tady.

2+