Pokud se chystáte do Polska, pak dalším cílem, který byste neměli minout a který vám poskytne nezapomenutelný zážitek, je návštěva solného dolu Wieliczka.
Celá návštěva dolu zabere cca 2,5hodiny a budete se pohybovat v hloubce od 64 do 135 metrů. Dolu vede 54 poschodí s 378 schody. Nemusíte se bát velké zimy, neboť teplota se pohybuje v létě kolem 17 stupňů, v zimě klesne na 15. Dle slov mé skvělé průvodkyně, paní Renaty, je v celém dole něco mezi 250 až 320 km chodeb. Zpřístupněny jsou však necelé 3 kilometry.
V dole se dnes již netěží a jediné úpravy, které tam dnes probíhají, mají za cíl jediné – zabezpečit jej a likvidovat případné sesuvy či dělat další úpravy nutné pro zachování přístupnosti dolu.
Vzhledem k velké hloubce jsem se také zeptala, jak je to případnými úrazy turistů či nepředvídatelnými událostmi. Byla jsem okamžitě uklidněna, neboť prý i když to návštěvníci nevidí, je v dole mnoho skrytých malých místností připravených okamžitě poskytnout první pomoc, všichni průvodci jsou pravidelně školeni jak v rámci zdravotního kurzu, tak musejí perfektně znát ventilační systém a vše s tím spojené včetně únikových chodeb. Budete-li při prohlídce pozorní, všimnete si malých tabulek s čísly. Do nich se v rámci pravidelných kontrol zapisuje koncentrace metanu, která byla zatím vždy 0. Zároveň je v dole mnoho čidel, která vše pečlivě hlídají.
Solné komory
Po vstupu do dolu budete procházet jednotlivými solnými komorami a spojovacími chodbami plnými dřeva. Toto dřevo se samozřejmě pravidelně obměňuje, přičemž nejstarší pochází ze 17. století (což je na první pohled vidět – již je plně obalené solí).
V dole dříve byly skoro všude kolejnice, které se však z bezpečnostních důvodů odstranily. Ale aby byla zachována autentičnost, v jedné z komor je ponechali a vy si je tak můžete prohlédnout. Určitě si na začátku prohlídky všimnete nádherné komory s kaplí ze 17. století. Ta byla vytvořena havíři z jediného důvodu –práce v dolech byla velice riskantní a havíři nikdy nevěděli zda se vrátí zpět na zem. Proto před každou směnou v ní ráno probíhala mše a až poté započala práce.
V jednotlivých komorách můžete vidět mnoho zajímavých soch – samozřejmě vytvořených ze soli. Všechny tyto sochy byly vytvořeny havíři poté, co byla komora vždy vytěžena. Proč? Jak jsem se dozvěděla – pro jejich potěšení. Další zajímavostí zdejšího dolu je přítomnost koní. Tyto koně zde žili po celý jejich život a vyzdviženi nahoru na zem byli pouze ze dvou důvodů – buď se zranili a jejich práce v dole skončila, nebo zemřeli.
Samozřejmě mě při této informaci napadla otázka, zda to bylo pro ně v pořádku a na rozdíl od ostatních koní, kteří pracovali nahoře, netrpěli. V odpovědi jsem se dozvěděla, že tyto koně měli mnoho privilegií včetně jistoty zajištění vyššího příjmu kvalitní potravy …
V jedné z komor uvidíte také malou kapli mající na protější straně menší sochu. Tato nesloužila k pořádání mše, ale byla vystavena jako poděkování „Bohu“ za to, že když v jednom období do dolu začala prosakovat voda, z nenadání se tento, pro důl nebezpečný přírodní jev, zastavil. Tím byl důl zachráněn. Kaple pochází z 19. století, samotná socha je však ze století 17.
Další zajímavostí Věličky je přítomné podzemní jezero mající vysokou koncentraci soli – 320 g soli na 1 litr. Díky tomu tam průvodci zažívají i „veselé“ zážitky, kdy když turistům do jezera spadne telefon či fotoaparát, místo aby padal do hloubky 9 metrů, zůstane plavat na hladině. Zda je tomu opravdu tak jsem si osobně neověřovala, ale pokud máte telefon navíc, můžete zkusit … Toto jezero je samozřejmě potřeba pravidelně čistit. Zajímavé je, že čištění provádějí potápěči, kteří musejí mít na sobě 50 kg závaží, aby bylo možné se na dno jezera potopit.
V jedné z komor uvidíte také mnoho výztuží. Byly tam dány z jednoho důvodu – už při samotné těžbě komory hrozilo, že se propadne, a proto byly práce předčasně ukončeny. Následně se vyztužila a zvažovalo se co dál – zda ji uzavřít, nebo ještě více vyztužit, a tím zajistit bezpečnost. Nakonec padlo rozhodnutí ji zachránit a díky tomu tak můžete obdivovat její velikost i práci se dřevem v rámci onoho vyztužení. Ještě doplňuji informaci, že tato komora se těžila rovných 100 let.
Velký sál – v něm uvidíte „podzemní kostel“ či chcete-li „podzemní kapli“ ve které se každou neděli od 7.30 hod. pořádají mše. Tento sál je jedním slovem úžasný, proto je také často využíván zájemci pro konání svateb.
Ještě se vrátím k informaci o nedělní mši. Pokud nemáte potřebu procházet celý důl (což by ale byla velká škoda) máte možnost se právě v tuto dobu dostat bezplatně do tohoto velkého sálu. Neuvidíte ale opravdu nic jiného, než tento sál.
A na závěr několik zajímavých informací, které jsem se dozvěděla od paní průvodkyně.
Hned na začátku, kdy budete procházet přetlakovou chodbou, se dostanete chodbou z bílého dřeva ke vstupním dveřím. Všimněte si, že část, která již není vyztužena, je širší oproti výztuze. Je to prý tím, že lidé v momentě, kdy čekají na otevření dveří, lížou stěny. Opravdu! Jak vtipně poznamenala paní Renata – tahle část je prostě „vylízaná“ :-D …
Dokonce se prý stalo, že jedna zahraniční skupina (slíbila jsem, že neprozradím zemi) na povel jednoho z účastníků začala stěny lízat a předávat si zážitky spojené s chutí … (smích). Další zajímavostí je příběh spojený se skřítky, které uvidíte v jedné z komor. Sice není zábavný, ale díky tomu pak budete na skřítky pohlížet jinak … Tito skřítci byly vytvořeni havířem, kterému postupně zemřely všechny jeho děti. Aby svůj žal nějak „zahnal“, vytesal ze soli skřítky pro malé návštěvníky jejichž cílem je přinášet radost.
Až bude vaše prohlídka končit, pojedete nahoru výtahem jedoucím rychlostí 4 metry za sekundu. Toto mají prý nejraději děti, ale i dospělí se tímto rychlým stoupáním baví. Takže i na závěr prohlídky na vás čeká super zážitek.
Přeji vám, abyste si užili návštěvu tohoto dolu stejně jako já a pro úplnost dodávám, že pokud nechcete v hlavní sezóně čekat až 4 hodiny na prohlídku – kupte si předem lístky online. Také paní Renata doporučuje návštěvu v listopadu a únoru, kdy je v dole nejméně turistů a budete tak mít větší klid.
A kde parkovat či kempovat?
Záleží kdy k dolu přijedete a jak bude kde místo. Nicméně dávám jeden tip. Po příjezdu k dolu na vás bude po levé straně „svítit“ velká cedule s možností parkování. Toto parkoviště je však znatelně dražší než parkoviště nacházející se přesně naproti. Jeho cedule však není tak viditelná a vy ji snadno přehlídnete. Nejprve si tedy hlídejte volné parkoviště na pravé straně, a až poté využijte parkoviště vlevo.
Také přidávám odkaz na malý kemp. Myslím, že stojí za to se v něm ubytovat a projít si celé město a jeho okolí. Najdete tam mnoho dalších zajímavostí a tím si ještě více užijete pobyt v solném dole Wieliczka. nawierzynka.pl. A ještě tip od členky naší FB skupiny Kempování a cestování v Polsku, Alžběty Vrzáčkové na stellplatz: N 49.98542, E 20.05338
