Tak tu máme dokončení předchozího článku o výběru tahacího auta (Jaký vůz je ideální pro tažení karavanu aneb jakého tahouna byste měli vlastnit). Hodně diskuzí se vede o převodovkách, takže tomuto tématu se budu dnes věnovat.
Dříve se rozhodovalo mezi klasicky řazenou manuální převodovkou a automatem, dnes k tomu přibyly ještě robotické převodovky. O variátorových se zmiňovat nebudu, protože ty se používají jen málo, a většinou u menších aut.
Manuální převodovka
Klasická převodovka se dnes objevuje nejčastěji s pěti, nebo šesti rychlostními stupni. Výhodou mechanické převodovky je její relativně dlouhá životnost, nenáročnost na údržbu, a nižší spotřeba vozidla. Nevýhodou je, že musíme řadit pákou a mačkat spojku. A navíc pro někoho je to radost, užívat si jízdu autem s mechanickou převodovkou a řadit sám podle sebe. Také patřím k těm, kteří se s manuálem rádi svezou, ale v poslední době, kdy je cestování už jen malou částí o svezení, a velkou částí o stání a popojíždění v kolonách, už také jsem někdy rád že jsem v autě s automatem. Naposledy jsem to ocenil, když jsme dvě a půl hodiny popojížděli ve frontě na Slovinsko – Chorvatské hranici. Tam jsem těm s manuály opravdu nezáviděl… Nicméně klasickou mechanickou převodovkou u tažného auta nic nezkazíme.
Automatická převodovka
Automatická převodovka je převodovka vybavená hydrodynamickým měničem pro rozjezd a sestavou planetových převodů pro změnu rychlostních stupňů. Dříve byly automaty třístupňové, dnes se většinou vyskytují 5-7 stupňové, které k řazení převodů využívají elektroniky. Jízda s moderním automatem je velmi příjemná, rozjezdy mimořádně hladké, spotřeba ovšem vyšší, než u manuálu. Většina dnešních automatů umožňuje přepnutí na manuální řazení, kdy se řadí jen lehkým klepnutím na páku. To je sice na první pohled hezké, ale v praxi v podstatě využitelné jen pro odřazování a větší brzdění motorem při jízdě z kopce, což je ale pro jízdu s karavanem velmi užitečné. Pro jízdu to úplně Hifi není, protože nám do toho stále kecá elektronika, a když se jí náš způsob jízdy nelíbí, přeřadí si sama. Pro tahání vleku je automat ideální, protože nás během jízdy neunavuje, a měniči nevadí časté rozjezdy s těžkým vlekem. Dokonce ani při nějakém složitém manévrování a couvání neprotestuje, a zajišťuje opravdu plynulé rozjezdy, aniž by docházelo k nějakému opotřebovávání jejích dílů. Nevýhodou automatické převodovky je krom zmiňované vyšší spotřeby i doporučená výměna oleje cca po 60000 – 80000km, jejíž cena se pohybuje cca od 7000 do 17000 Kč (pohádky o celoživotní náplni jsou jen marketingovým tahem, abychom jí snížili životnost).
Robotizovaná převodovka
Robotizované převodovky jsou dnes velmi rozšířené. Jde ve většině případů o klasickou mechanickou převodovku, kde ovšem pomocí různých mechanismů za nás řadí a spojkuje elektronika. I zde je však možnost přepnout na manuální řazení, i když do toho zase více, či méně kecá elektronika. Do této kategorie spadají i převodovky DSG, Powershift atd., i když ty mají trochu jinou konstrukci. Pro tahání vleků se vozidla s těmito převodovkami dají bez problémů použít, ale někdy je třeba počítat s tím, že rozjezdy jsou méně hladké, a při častějším náročném manévrování s karavanem trpí spojka, takže je třeba počítat s její dřívější výměnou. Spotřeba je u těchto převodovek většinou tak nějak srovnatelná s vozidly s manuální převodovkou.
Pohon 4×4
Další často diskutovanou otázkou je, zda pohon 4×4, či nikoli. Já osobně jsem zastáncem názoru, že pokud člověk nejezdí kempovat do terénu, kempů s měkkým povrchem, který se při prvním dešti rozbahní, nebo v zimě je pohon 4×4 zbytečný (sada řetězů v kufru někdy pomůže víc, než celá 4×4). Je hezké vědět, že pokud někde nastane trakční problém, tak mám šanci vyjet, ale na druhou stranu se to třeba stane jedenkrát za dvě sezóny, ale hromadu hřídelí, ložisek a převodových kol vozíme s sebou stále.
Vozidlo s pohonem 4×4 je dražší, těžší, má větší spotřebu, menší dynamiku, menší zavazadlový prostor a dražší údržbu. Na druhou stranu má někdy čtyřkolka povolenou větší hmotnost na kouli, což určitě mnozí karavanisté ocení. Takže tuto problematiku je vždy nutno pečlivě zvážit, a rozhodnout se podle konkrétních potřeb každého z vás. Pozor, problematika je ještě složitější o to, že není 4×4, jako 4×4. Automobilky používají různé koncepce a různá konstrukční řešení pohonu 4×4, z nichž některá jsou téměř na nic, a jiné fungují dooost dobře. Před koupí auta 4×4 je dobré prostudovat recenze ke konkrétnímu typu, konkrétní motorizaci a roku výroby, protože i u jednotlivých výrobců se systémy pohonu liší.
A co výbava?
Další otázkou bývá výbava. Potřebuji to, či ono? To je otázka, na kterou si každý odpoví jinak, podle svých individuálních potřeb. Pokud to vezmu ze svého pohledu, tak z komfortní výbavy bych preferoval posilovač řízení, centrální zamykání, klimatizaci, pokud se nabízí, tak pohodlnější sedačky, elektricky ovládaná zrcátka a stavitelný volant. V dnešní době neustálých dopravních omezení a omezení rychlostí stojí za zvážení i tempomat, nejlépe adaptivní, případně s integrovaným omezovačem rychlosti. Ostatní výbava je pochopitelně příjemná většinou se však bez ní obejdeme. Navíc, čím víc blbostí auto má, tím je větší šance, že něco přestane fungovat. :-)
Z bezpečnostní výbavy by auto mělo mít alespoň minimálně přední airbagy a předepínače pásů, ABS, pro jízdu s vlekem se občas hodí protiprokluz (většinou značený ASR) a stabilizační systém ESP. Ostatní systémy také dobré, ale ne nezbytné. Ostatně většina těchto systémů je standardní výbavou většiny vozů vyráběných od druhé poloviny devadesátých let.
Jízdní vlastnosti aut pro tahání nejsou až tak prvořadé, i když teoreticky auto s tužším podvozkem a kratším zadním převisem je pro tahání vhodnější. Zde je spíš důležité, aby auto bylo v dobrém technickém stavu a vybavené plně funkčními kvalitními tlumiči. Tlumiče se opravdu nevyplatí podceňovat, neboť tlumič s nižší účinností může způsobit horké chvilky za volantem, případně i havárii. To samé platí pro pneumatiky – kvalitní a neojeté! Vcelku ani tak nezáleží zda přední, či zadní náhon, ale při vyjíždění na kluzkém terénu je většinou výhodnější přední náhon.
Koupit či nekoupit auto rovnou s tažným?
Zejména při koupi staršího auta si mnoho lidí klade otázku, zda koupit auto s tažným, nebo bez něho. Logické by bylo, auto na tahání koupit s tažným. Nemusí se pak dokupovat, nechat montovat a zapisovat do TP a navíc to vyjde levněji, tedy v podstatě samá pozitiva. Ke koupi auta bez tažného zařízení vede lidi názor, že auto bez koule nic netahalo, a bylo tedy během předchozího života méně namáhané. To je nesporný fakt, protože u auta s koulí se nikdy neví co, kdo a jak za tím tahal, a někdy to na autě může být dost znát. Vybrat tažné, koupit ho, nechat namontovat a zapsat je sice trochu starost, ale nic, co by se nedalo zvládnout, a vidina neutahaného auta to ospravedlňuje. Jenže je tu jedno „ale“.
Dnešní svět je plný bláznivých zákonů, předpisů, loby výrobců a dalších nesmyslů, a ty se nevyhnuly ani tažným zařízením. Takže pozor!!! Na některá auta jde závěs namontovat jen za určitých podmínek, a ty jsou různé. Od elektronické krabičky pro komunikaci couvacích senzorů, až po výměny brzd, chladičů, ventilátorů, sahar, elektrických svazků, přeprogramování jednotek a podobně. Takže montáž tažného může vyjít i hodně přes 50 tisíc korun.
Dalším překvapením může být zjištění faktu, že na daný model výrobce montáž tažného neschválil, takže legálně závěs domontovat nelze. Další specialitou jsou u některých vozidel tažná zařízení, která se nesmí používat k tahání… Ano, i to se v dnešním světě vyskytuje :-(. Takové tažné zařízení poznáte podle toho, že má na štítku uvedenu hmotnost přívěsu 0. A protože má povolené svislé zatížení na kouli 50-60 kg, tak ho můžeme využít jen k montáži držáku na kola, případně nějaké přepravní bedny. Takže POZOR, před koupí ověřit, zda jde tažné namontovat, za jakých podmínek a kolik se na něm bude smět tahat. Tento údaj o hmotnosti přívěsu by měl být v TP a na výrobním štítku vozidla. Jestli se pak namontuje tažné s pevnou, demontovatelnou, nebo sklápěcí koulí je vcelku jedno, jen u odnímatelné koule je potřeba vždy zkontrolovat, zda je správně zajištěna.
Celý tento článek byl určen především pro ty, kteří chtějí koupit auto pro tahání vleku, protože s ním jezdí často i daleko. Pokud někdo jede párkrát do roka do kempu po republice, může ho v klidu ignorovat, a zapřáhnout karavan za to co má doma a co běžně používá k dennímu ježdění (pochopitelně pokud to hmotnostně vychází).
S přáním šťastného návratu Mirek Pažout
