Martina se svým partnerem (a teď už i malou Cestovatelkou) mohou být inspirací pro všechny, kteří sní o opravdu dlouhé cestě a hlavně o životě na cestách. Případně pro ty, kteří uvažují o tom, že mimo pevné zdi prožijí napřílkad i Vánoce, což je jen krůček k tomu většímu cestování. Nebo ne? Ať je to jakkoliv, mám pro vás dnes opravdu zajímavý příběh, který stojí za to si přečíst.
Jak byste se nám jako cestovatelka představila?
Ahoj, jmenuji se Martina a našla jsem životní styl, který mi vyhovuje. Umožňuje mi být s mojí rodinou, věnovat se práci, a přitom objevovat krásná místa a poznávat zajímavé lidi.
Zmínila jste rodinu, představíte nám zbytek své „posádky“?
Můj partner je povoláním architekt, duší horolezec a znamením blíženec. To asi hovoří za vše. Naší malé Cestovatelce byly v září dva roky a zatím to vypadá, že je dokonalou kombinací nás obou.
A Kde se vůbec vzala vaše láska k cestování?
Cestování mě dlouho vlastně moc nezajímalo. Myslím, že to bylo proto, že jsem se prostě bála. S rodiči jsme nikdy nebyli na klasické dovolené ani po Čechách, natož v zahraničí. Nebyly finance a z jejich strany asi ani chuť. Léto jsem trávila u babičky na vesnici a od podzimu nás zase táta bral na chalupu do Orlických hor. K moři jsem se dostala poprvé asi v šestnácti, a to ještě autobusem. Na leteckou dovolenou mě tehdejší kamarádka vytáhla až po dvacítce.
Tak to tedy poté nastal dost radikální zlom…
Když jsem se trochu otrkala, zjistila jsem, že mě baví objevovat, co je za dalším rohem či kopcem. A že překonávání toho mého strachu z cestování za to stojí. Pak jsem odjela na Erasmus do Norska, a to mě v mém přesvědčení jen utvrdilo. Definitivní oproštění od strachu z cestování mi pak dal vztah s cizincem.
A když zmíním to svobodné cestování… K tomu jste přišla jak?
Podle mě je každé cestování svobodné. Pokud vás ale zajímá, jak jsem propadla vanlifu, tak k tomu stačil asi jeden hezký večer u jezera kdesi v Itálii.
No tak to chci samozřejmě znát detaily….
Vybrali jsme si místo s nejhezčím výhledem, rozložili si spaní v VW Caddy, uvařili těstoviny v ešusu a koukali na tu nádheru.
VW Caddy už je cestovní paráda, ale pro zajímavost, jaké bylo vaše vůbec první auto?
Po dědovi jsem zdědila stařičký Fiat Cienquecento. Na okreskách byl nepřekonatelný, ale když jsme z něj vylezli někde v Alpách my dva dlouháni a pes, bylo to trochu komické. První „spací“ auto byla VW Caddy. Hrozně rádi na ni vzpomínáme.
A s čím tedy cestujete nyní?
Máme Fiat Ducato s obytnou vestavbou Active line od KPS Automobile.
Na základě čeho jste vůz vybírali?
Původně jsme si chtěli udělat vestavbu sami do ojeté dodávky. Nejsme ale kutilové, takže by nás to stálo strašně moc úsilí a času, který bychom nemohli věnovat jiným věcem. Výsledek by navíc rozhodně neodpovídal našim představám a architektovu estetickému cítění. Ve finále jsme si zkusili odhadnout čas, který bychom tomu věnovali, a zjistili jsme, že když místo toho budeme pracovat, vyděláme si na profi vestavbu, a ještě se profesně posuneme.
Takže jste hledali…
Ze sériové výroby nás nic neoslovilo. Měli jsme jasnou představu a té se nejvíc blížil právě Active line. Důležité pro nás bylo i to, že je to český výrobce. Pro případné reklamace či opravy jsme nechtěli jezdit za hranice.
Hledali jste tedy vůz, který si můžete u výrobce sami více méně navrhnout dle požadavků a zároveň si ji i nadále upravovat?
Ano. Právě ta možnost přizpůsobení pro nás byla při vybírání dost zásadní. Dodávku máme dva a půl roku, poprvé jsme vyráželi, když už jsem byla těhotná, a teď máme dvouleté dítě, takže oceňujeme, že můžeme vestavbu upravovat dle našich potřeb i nadále.
A jak se vaše cestování změnilo s příchodem děťátka?
Cestujeme více a na delší dobu a místa na přespání hledáme s ohledem na blízkost dětských hřišť a dalších dětí.
Váš běžný den je tedy?
To se dost liší podle toho, jak moc potřebujeme pracovat. Jestliže toho máme oba hodně, potřebujeme být na jednom místě více dní. Pak se můžeme u malé Cestovatelky vystřídat. Většinou to znamená, že jeden pracuje a druhý je s ní na půl dne venku. Po společném obědě si to prohodíme. Doplnit vodu a vyprázdnit chemickou toaletu většinou potřebujeme po čtyřech dnech, takže to rovnou spojujeme i s nákupem potravin a případným přejezdem.
Co všechno jste už společně odcestovali?
Dodávkou jsme byli na zkušební cestě v Toskánsku, a hned na to přes dva měsíce v Portugalsku. Ke konci mého těhotenství už jsme se zdržovali v dodávce po Čechách, ale když bylo malé Cestovatelce půl roku, vyrazili jsme na dva měsíce na Sardinii. Následoval v součtu asi měsíc v Rakousku a pak jsme vyjeli do Řecka. Představa byla zůstat tam čtyři týdny, nakonec jsme setrvali rovnou tři měsíce. Vánoce 2019 jsme tak strávili na Krétě. Vrátili jsme se krátce před vypuknutím první vlny korona krize v Čechách a znovu jsme odjeli, když se začala blížit druhá vlna. Mimo republiku jsme doposud.
Když to spočítáme, nyní jste na cestách jak dlouho?
Na konci srpna jsme vyrazili do Rakouska, od té doby jsme se stavili doma jen v září na dvě noci. Následně jsme odjeli do Dolomit, a nakonec skončili v Chorvatsku.
Kde přesně v Chorvatsku se tedy nyní nacházíte?
Momentálně jsme na Istrii v zimním kempu. Je to pro nás úplně nová zkušenost a moc si to užíváme.
Zmínila jste i návrat domů, sice krátký, ale přece. Co vás k němu vede?
Na cesty vyrážíme, když má partner projekty v takové fázi, že se jim může věnovat online. Vracíme se, když se nám začne stýskat nebo už potřebujeme být někde osobně.
Které místo z těch, co jste dosud navštívili, pro vás bylo nejzásadnější a čím?
Jako rodina jsme si nejvíce užili Řecko, tam se rozhodně plánujeme vrátit. Pro mě osobně byla přelomová Patagonie, kam jsem dokonce odjela sama.
A jak to vidíte s Vánocemi, stále na cestách?
Díky tomu, jakou tu máme v kempu úžasnou komunitu, mě Vánoce tady hodně lákají. O dění v ČR máme spoustu zpráv, ale téměř žádné pozitivní. I naši klienti nás přesvědčují, ať tu raději zůstaneme, takže pokud se tu nějak dramaticky nezhorší počasí, nebo nepřijdou nějaká drastická omezení, asi je poslechneme.
Vánoce v karavanu už jste zažili, popište nám, jak mohou probíhat?
Vánoce v dodávce jsme si udělali už loni. Původně jsme je chtěli úplně vynechat, ale nakonec nám to nedalo. Ozdobili jsme si větev místního jehličnanu, udělali salát a usmažili řízky. Připili jsme si s dvojičkou z druhé dodávky, a dokonce i tu Rybovku jsme si pustili.
A pokud tedy zůstanete v Chorvatsku?
Pokud zůstaneme tady, určitě to budeme víc řešit i kvůli tomu, že Cestovatelka je tu mezi dětmi. Nejspíš uděláme nějaké mezinárodní Vánoce s dalšími rodinami a cestovateli.
Jakým způsobem se v souhrnu na vašem cestování podepsal koronavirus?
Původně jsme uvažovali, že strávíme léto a začátek podzimu ve Skandinávii. Bylo by to komplikované, ale protože jsme po návratu z Řecka byli ještě tři měsíce mimo Prahu, byli jsme rádi, že jsme se na léto mohli vrátit domů. Na zimu jsme se chtěli do Řecka vrátit, ale v současné době se nám tak daleko jezdit nechce.
A co plány do budoucna, máte?
My nikdy moc neplánujeme. Povídáme si o tom co by nás lákalo a pak se rozhodujeme na poslední chvíli. Protože se nám ale už podruhé stalo, že jsme vyráželi někam na pár týdnů a protáhli to na několik měsíců, mám v plánu příště balit minimálně na čtvrt roku. (smích)
Martinu s rodinou můžete sledovat tady:
No a pokud i vy máte nějaký svůj krásný příběh, se kterým byste se chtěli podělit s ostatními nadšenci našeho životního stylu, není nic jednoduššího, než mi napsat na facebook nebo poslat email. Určitě vymyslíme podobně hezký rozhovor! Těším se na vaše zprávy 😉.
