Pondělí, 5 prosince, 2022

Tak trochu retro dovolená – vzpomínáte?

Vzpomínáte si ještě na své kempařské začátky? Jak jste jezdili, kam jste jezdili, ať už po revoluci či před ní? Napište mi o tom, zajímavé příběhy, ideálně i s fotkami, a já je ráda uveřejním (info@all4camper.com). Pojďme společně tak trochu vzpomínat a s nadsázkou si pak i o tom číst ;-).

Brzy vám tu uvedu i „naše“ příběhy, ale jen tak pro zajímavost, když tato myšlenka vznikla a Klárka s ní souhlasila, první co mi vytanulo na mysli byly trajekty. Chorvatsko byla totiž vždycky naše nejoblíbenější kempařská lokace. Jezdili jsme i těsně kolem jugoslávské války, i když to bylo občas trochu „dobrodružné“ a bohužel i smutné, naštěstí cíl ke kterému jsme putovali, zůstal nezasažen.

A proč právě ty trajekty?

Ono v době, kdy máme k dispozici internet, mobily – navíc teď většinově s roomingem stejným jako u nás, se to zdá jako science fiction. Ale „jak zjistíte kterak odjíždějí trajekty v době, kdy není standardem pomalu ani pevná linka v každé domácnosti a volání do zahraničí jen mnohdy za ceny podobné celotýdennímu pobytu v kempu“?

Retro pravidlo první a u trajektů poslední

V loňském roce si důkladně opište přesný jízdní řád. Ale spoléhejte na to …

Proto se vždycky už od jara čekalo, jestli se někdo z party netrhne a nevyrazí k moři poprvé už třeba na jaře, případně jestli nezná někoho, kdo zná někoho, kdo vyrazí k moři třeba už na jaře.

Většinou se takový dobrodinec, podplacen obvykle alkoholem, aby si to nemohl rozmyslet, nakonec našel. Dostal přesné pokyny odkud kam že se tím trajektem vydáváme a úkol opsat vše do nejmenších detailů – a to včetně cen – od nejmenších aut až po kamion. Kdo ví, co bude, žejo, štěstí přeje připraveným!

Tento úkol nepatříval mezi nejpopulárnější, obzvláště mezi těmi, kteří se z odkudsi konce světa chorvatského byli nuceni obvykle vydat až do dalmatského Drveniku, aby zjistili právě ten náš spoj. Ale vždycky se někdo s informací vrátil.

Ta pak na papírkách, jako tajný a vysoce ceněný dokument, putovala mezi jednotlivými účastníky naší výpravy. Tím ovšem dobrodružství nekončilo.

Když bylo ověřeno že poslední trajekt odjíždí v šest (ostatně jako všechny předchozí roky), nezbylo než naplánovat cestu a čas odjezdu (stejný jako všechny předchozí roky), abychom stihli poslední převoz. Vyjížděli jsme v půl jedné v noci a dá se říci, že jeli nonstop.

V koloně složené ze všeho možného, ale je fakt, že ten kamion jsme nikdy neměli. Prozatím.

Pokaždé jsme ten poslední trajekt s odřenýma ušima stíhali, a když se padesátkrát přepočítala auta před námi, zhodnotily se jejich rozměry a proběhlo tisíce diskusí vejdeme se/nevejdeme se, jakýmsi zázrakem jsme se vždycky vešli.

Už se těším na letošní léto, až se na internetu kouknu na jízdní řád, vyjdeme nad ránem, protože už stojí dálnice a nejezdí se po „staré“ a budeme s odřenýma ušima stíhat poslední trajekt a počítat jednotlivá auta před námi. Jo – a loni jsme se nevešli. Tak mi to vysvětlete…

Mimochodem – už brzy napíši článek na téma trajekty dnes ;-).

Autor: Kateřina

spot_img

Související články

spot_img

Nedávno vydané

spot_img