Pokaždé si říkám, že za těch 10 let, co jsme s Davím propadli karavaningu, jsem už zažila snad vše. Skvělé srazy, poznala mnoho úžasných lidí, kdy někteří z nich se stali našimi dlouholetými přáteli, zažili jsme bouřky, hulavy či momenty, kdy nám vítr málem utrhl markýzu z obytňáku a mnoho dalšího. Prostě zážitky, na které se nezapomíná. A já musím napsat, že na jaře tohoto roku se mezi tyto zážitky přidal ještě jeden. Jmenuje se „sraz karavanů do vozíku“ a dnes o něm budu psát. Tedy nejen o něm, ale spíše o tom zážitku a lidech, kteří tomu propadli. Pokud se tedy chcete dozvědět něco více o dalším rozměru karavaningu, tak rozhodně čtěte.
Když mi Marek Ševčík napsal, že se na jaře koná sraz karavanů do vozíku a zda bych na něj nechtěla přijet a více se s tímto typem karavaningu seznámit, neváhala jsem ani minutu a pozvání přijala. A to i přesto, že mi bylo jasné, že tam s naší profi obytnou vestavbou budeme vypadat jako exoti. O karavanech do vozíku jsem již něco málo věděla. Občas jsem na facebooku zahlédla takovýto výtvor a přitom jsem si vzpomněla, jak jsme před asi devíti lety byli v kempu Lodín. A tam právě jeden takový nadšenec přijel. Koukala jsem na ten jeho „karavan“ s otevřenou pusou a říkala si, že to je bomba a něco neuvěřitelného. Celý nám ho tehdy ukázal a já od té doby věděla, že něco takového existuje. Nicméně to nebylo nic pro nás a já to z hlavy vypustila.
Pak ale přišlo letošní jaro a tento sraz. S Davím jsme tam přijeli a během minuty pochopili, že tito nadšenci jsou velcí srdcaři. Rozhodně to nejsou lidé, kteří by například neměli na to si pořídit nový karavan. O tom to tedy rozhodně není! Jsou to tátové od rodin a velcí kutilové, kteří se přes zimu zavřou do garáže a na jaře rodinku vyvezou v jejich veledíle. A že ta veledíla stojí za to. Nikdy bych nevěřila, co vše lze doma v garáži vyrobit. Kromě WC a vnitřní sprchy tam mají vše. A ještě k tomu do posledního detailu perfektně zpracováno. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Potřebujete kuchyňku? Není problém – vždyť co více je potřeba než dřez, poličky na kořenky a mít kam dát nádobí. To vše je třeba však plánovat s milimetrovou přesností, protože prostoru je málo. A tihle nadšenci to dokážou.
Jestli mě něco nadchlo, tak to byly ložnice – tak jsem si je pro sebe pojmenovala, protože to prostě malé a útulné ložničky jsou. Moc se nám s Davím líbilo, s jakou péči je tato hlavní část karavanu do vozíku vyrobena. Chvilkami jsem si říkala, že tedy ani naše vestavba nemá takový komfort respektive útulnost, jako je tady. Nechyběly lampičky, úložné prostory a různé držáčky na vše možné. Osobně, já jako žena, bych tam s večerem ulehala s náramnou radostí a zároveň pocitem domova.
Pojďme ale dál. Protože téma karavany do vozíku je opravdu veliké. Nebudu vám tady psát odborné věci, to ani nemůžu, protože tomu nerozumím. Spíše vám dnes popisuji jak to vypadá a jak jsem to já s Davím navnímala.
Minimalismus a efektivita v každém ohledu
Ano, karavany do vozíku jsou o minimalismu. Rozhodně to není pro každého. Nicméně pokud vás toto téma osloví, a vy si řeknete, že chcete kempovat v plném souladu s přírodou ale už se vám nechce ležet na tvrdé zemi ve stanu, pak tohle by mohla být cesta. Trochu jsem si s nadšenci tohoto životního stylu povídala a téměř všichni se shodli na jednom. Baví je kempovat, baví je něco kutit, jsou to „bývalí“ stanaři a nechtěli se stát karavanisty, co si koupí karavan od profesionálního výrobce. Chtěli tam zanechat něco svého, a zároveň rodině poskytnout to, co potřebuje – kvalitní spaní a zázemí, které jim prostě stan poskytnout nemůže.
Komfort v každém ohledu
Jestli si něčeho cením, tak je to opravdu obrovský cit pro detail. Jak je z uvedených fotek vidět, každý kus je originál zpracovávaný s velkou citlivostí a péčí. Nikdy bych nečekala, že v takovémto karavanu najdete i TV či další neuvěřitelné vychytávky. Je vidět, že se s výrobou majitelé doslova mazlí, byť to z venku na první pohled nemusí tak vypadat. A možná i v tom je to kouzlo. Protože cílem není ohromit, cílem je si kempování naplno užít. Od začátku do konce, od stavby svého domova na kolečkách po jeho užívání.
A tímto bych možná svůj dnešní článek zakončila. Pokud vás tento životní styl lidí, kteří jsou srdcaři, pohodáři a nezkazí žádnou srandu zaujal, pokud i vy máte v hlavě něco takového – neváhejte a jděte do toho. Protože kouzlo toho všeho není v drahém pořízení si dokonalého karavanu, kouzlo je v inspiraci a samo tvorbě. A tady já smekám svůj pomyslný klobouk, protože tahle parta nadšenců vše splňuje do posledního písmenka. Jen tak dál!
A úplně na závěr dodávám slova Ládi Petrtla, nadšence tohoto životního stylu a zakladatele opravdu super facebookové skupiny (Stavba karavanu do vozíku) plné pohodových lidí sdílející tento životní styl „Vše je to o tom, že si člověk udělá sám karavan, který mu vyhovuje přesně dle toho, k jakému účelu ho bude využívat. Někomu stačí si lehnout a přespat, někdo v něm chce vařit a mít o trochu vyšší komfort a někdo si do stavby promítne i své sny – třeba mít svou chatu na kolečkách. Proč ne. Vše je jen na každém z nás. A vlastně o tom to celé je.“
Milan Techl Jaroslav Kurej