Minulý rok jsme se rozhodli na týden vyrazit do Švýcarska a pořádně si to tam užít. Jaké to bylo a jak jsme si to užili si můžete přečíst v našem cestopisu včetně tipů na parkování a zajímavosti s GPS souřadnicemi.
Neděle 9. 4. 2017
V neděli, 9.4.2017 v 17 hod. vyrážíme s naší obytkou přes hraniční přechod Strážný na dálnici na Mnichov. Před půlnocí přijíždíme k Bodamskému jezeru (Bodensee) a za městem Lindau hledáme místo na přespání. Zůstáváme na volném místě u parkoviště, patřícímu k velké místní fabrice a chystáme se k spánku. (GPS: 47.4632,9.65994)
Pondělí 10. 4. 2017
Pondělní ráno je slunečné, cítíme znatelné oteplení oproti ČR. Přes hraniční přechod St. Marghrete přejíždíme do nedalekého přístaviště v městečku Gaissau, kam se dostáváme přes velké, placené parkoviště. Do 1/2h je zde možno pobýt zdarma. Velká budova přímou u břehu jezera nabízí krásný výhled z prostorné terasy restaurace. Jsou zde toalety i placené sprchy. (GPS: 47.498984, 9.560265)
Po hodině nasedáme a cestou podél jezera se kocháme nádherně rozkvetlými stromy, loukami i záhony plnými tulipánů a jiných jarních květin.
Parkujeme na parkovišti opuštěného nočního klubu za městečkem Romanshorn a přilehlého zemědělského statku. (GPS: 47.575591, 9.357253) Sedáme na kola a jedeme po značené stezce pro cyklisty podél jezera do města Kostnice Konstanz), ve kterém opět přejíždíme hraniční přechod, ale tentokráte do Německa.
Celý den je větrno, ale 22°C a jasná obloha nás vyzívá k tomu uskutečnit naší první letošní opalovačku a krátké osvěžení v jezeře. K autu se dostáváme kolem 20 hod. po ujetých 38 km. Ohříváme z domova připravený gulášek a po lahvince vína se ukládáme k spánku.
Úterý 11. 4. 2017
V úterý je polojasno a my se vydáváme na ostrov Mainau, který leží asi 10 km od Kostnice a je nazýván Květinovým ostrovem. Již parkoviště, které je ještě na pevnině je předzvěstí nevšedního květinového zážitku.
Parkoviště pro obytná auta stojí na celý den 5 Euro, za vstup platíme 40 Euro (4-členná rodina, děti do 12 let zdarma).
Přejdeme most spojující ostrov s pevninou a přestáváme litovat, že jsme o pár Euro chudší. Tato návštěva totiž opravdu stojí za to a je jedno, zda jste dítě či dospělák.
K vidění tu jsou parky plné stovek barvami hýřících květů, sochy z květin, vodní fontánky letité stromy, perfektně upravené trávníky….. V prosklených pavilonech subtropických rostlin vás pak fascinují poletující exotičtí motýli, či nespočet druhů orchideí, pohodlná zákoutí na odpočinek i kavárnička s nabídkou mnoha káv a úžasné dorty.
Na ostrově je také krásný barokní zámek s kostelem, kde se konají různé akce. Samozřejmě nechybí přírodní park pro děti, živá zvířátka i restaurace.
V pozdním odpoledni sedáme do auta a míříme k Rýnským vodopádům. Rýnské vodopády (Rheinfall) (GPS: 47.677177, 8.615015), jsou největší (nejmohutnější) v Evropě a i tady nestačíte žasnout. Dostat se k nim je možné po schodech, přes nádvoří zámku Laufen.
Podívaná je zpoplatněná (5 CHF), po 19h byl však vstup zdarma. Parkoviště je také zdarma, proto zůstáváme přes noc do následujícího dne. Doporučujeme využít parkoviště přímo u pokladen. První parkoviště (na kopci) se přes noc údajně zamyká.
Středa 12. 4. 2017
Ve středu 12.4. kupujeme švýcarskou roční dálniční známku za cca. 40 € (kratší ve Švýcarsku nemají) a vyrážíme k jihu.
Pro pěší tůru jsme vybrali lyžařské městečko Engelberg (GPS: 46.815703, 8.406407). Je polojasno, 18° C a cestou po zdolání nemalého převýšení jdeme po stezce loukami mezi kvetoucími krokusy. V dálce vidíme kabinkovou lanovku, která vede na zasněžené vrcholky hor, kde se ještě lyžuje. I tak jsme však překvapeni, když na zelené louce v opačném směru, než kam v tričku s krátkými rukávy míříme my, potkáváme lyžaře. Jde v lyžařské kombinéze, v lyžácích, s lyžemi na rameni. Zřejmě nečekal, že tato strana pohoří má už sjezdovky bez sněhu.
Po krásném dni sjíždíme zpět do údolí a cestou stavíme u studánky s tekoucí vodou, abychom doplnili zásoby. Na nedalekém rozcestí pod mohutnými štíty hor a vedle průzračné řeky se rozhodneme přenocovat. (GPS: 46.859, 8.37)
Čtvrtek 13. 4. 2017
Do nového dne, čtvrtka 13.4. nás opět budí sluneční paprsky a jasná, modrá obloha. Po snídani se vydáváme po dálnici dál na jih, směrem na město Bellinzona.
Bellinzona je hlavní město italského kantonu Ticino, kde máme v plánu navštívit alespoň jeden ze třech gotických hradů, o kterých informují turistické příručky. Dle ukazatelů se městem dostáváme na parkoviště pro obytné vozy (stellplatz) (GPS: 46.201177, 9.017368). Je zde možnost napojení na elektřinu, vypuštění odpadní vody, vylití toalety i napuštění vody čisté. Cena za parkování je 20 CHF na den. Žádnou z uvedených služeb jsme nepotřebovali a tak přejíždíme o pár desítek metrů dále na obyčejné parkoviště kde platíme cca 2,5 CHF. (GPS: 46.200515, 9.017783)
Vystoupení z auta bylo šokem – venku nás překvapilo 28° C! (vliv středozemního teplejšího podnebí). Sundaváme kola a cestou centrem města žasneme nad středomořskou flórou.
U skály pod prvním hradem necháváme kola a podle ukazatelů se dostáváme k výtahu, který nás vyveze na jakési první nádvoří, odkud přecházíme na hlavní nádvoří. Je nevšední, z 90% porostlé perfektně upraveným trávníkem.
Výhled je famózní – město mezi horskými štíty Adulských Alp, zdobí vzrostlé palmy, políčka s vinnou révou, barevné keře, renesanční a barokní kostely, goticko-renesanční radnice s mohutnou věží i pohled na dva další zmíněné bellinzonské hrady.
Po povinné ochutnávce místní zmrzliny (Nesmí ani ukápnout. Vyšla na 78 Kč/kopeček ;) se přemisťujeme zpět k bydlíku a odjíždíme do Locarna. V 19 hod. parkujeme u jezera Lago Magiorre a dáváme druhou letošní koupel, neboť vzduch má stále 25°C.
Parkoviště pro obytná auta nedaleko jezera stojí na 24 hod. 20 CHF. (GPS: 46.160509, 8.800977) Po cyklistickém prozkoumání města Locarno se však rozhodneme popojet na vzdálenější parkoviště, kde neplatíme přes noc nic. (GPS: 46.164007, 8.789892)
Pátek 14. 4. 2017
Páteční ráno je opět zalité sluncem a s 20°C si připadáme jako u moře. Na kolech projíždíme město po stezkách pro cyklisty až do Ascony. U dětského parku zamykáme kola. Podél jezera vede promenáda lemovaná kvetoucími stromy na straně jedné a kavárničkami a hotýlky na straně druhé. Promenáda se velmi podobá těm, které známe z přímořských letovisek. Je tu i přístav a mola pro nástup na výletní lodě. V této části je proto zákaz koupání. Na dohled přes jezero je hraniční přechod mezi Švýcarskem a Itálií.
Po příjemném cyklovýletu nakládáme kola a popojíždíme o pár kilometrů dál. Úzká silnice vedoucí podél jezera k Italskému přechodu nabízí krásné pohledy na jezero mezi nízkými domky a vysokými palmami.
Italské Cannobio je první městečko, na které za hranicemi narazíte. Při průjezdem města po hlavní silnici nás ukazatele dovedly k jakémusi “kempo-parkovišti” pro obytná auta (GPS: 46.061634, 8.692246), který však z důvodu Velikonočních svátků byl úplně plný. A k naší smůle, to nebylo jediné obsazené parkoviště v městečku.
Po dlouhém hledání parkujeme až na úplném konci obce u místní studánky (46.057009, 8.683168) s údajně velmi zdravou vodou a do centra jsme se vydali pěšky.
Mezi domy nefoukal vítr, který nás na břehu jezera v Askoně příjemně ochlazoval a proto jsme po cca 20 minutách chůze rádi usedli do stínu pobřežní pizzerie. Za 3 pizzy, 2 piva, 2 džusy a jednu kávu platíme 55 Euro. Není to málo, ale o dost méně, než bychom zaplatili v restauraci ve Švýcarsku. V místní prodejně dokupujeme i čerstvé pečivo, ovoce a zeleninu, u studánky doplňujeme zásoby pitné vody a po krátké poradě vyrážíme do italských hor.
Úzká, klikatá, místy velmi strmá cesta nás po 20 km krásnou a divokou krajinou dovede až do vesničky Malesco. Zde s parkováním problém není. Zůstáváme na velikém parkovišti u dětského parku a u řeky. (GPS: 46.128374, 8.497082)
Sobota 15. 4. 2017
V sobotu, cestou do další horské vesnice, obdivujeme kamenné domy i miniaturní políčka, která vás nutí přemýšlet nad tím, jak tu lidé dříve žili a čím byli živi.
Přijíždíme do vesnice Re a nestačíme žasnout nad monstroozní katedrálou s názvem Santuario Della Madonna Del Sangue. Tato stavba vás uchvátí nejen z venčí, ale i svým interiérem.
Když se dostaneme nekonečnými serpentinami zpět do Locarna, čekají nás další. Už ne tak prudké a úzké, stoupání je však patrné. 
Přijíždíme k další gigantické stavbě, tentokrát jde o vodní přehradu Verzasca, podle stejnojmeného údolí i řeky, která vtéká do jezera Lago Maggiore a slouží jako zdroj vody pro přehradní jezero Vogorno. Přehrada má hloubku 220m. Zajímavostí je, že se tu natáčel jeden z dílů Bondovky (GoldenEye) a za 250 CHF si tu můžete skočit nejvyšší bungee jumping v evropě (možná na světě), kdy poletíte 7 sekund volným pádem.
O pár kilometrů dále nás čeká další ze švýcarských skvostů. Řekou protéká nádherně modrozelená voda, z níž vyčnívají obrovské, proudem vody a času poznamenané kameny.
Přes řeku vede, nad její nejhlubší částí, vlnitý kamenný most ze 17.století Ponte dei Salti. (GPS: 46.260143, 8.836036)
Cestou zpět z údolí, ve vesnici Lavertezzo, obdivujeme původní kamenné domky s dřevěnými pavlačemi a kamennými střechami. V 18 hod. je polojasno, 22°C.
Neděle 16. 4 2017
Předposledním dnem naší cesty po Švýcarsku je neděle 16.4. Podle předpovědi má začít pršet, tak se obáváme, zda námi naplánované výlety bude vůbec ještě možné uskutečnit.
V noci pár kapek spadlo, avšak ráno je jasno, 12°C, jen tu a tam pár mraků. Z parkoviště před San Bernardinem se záchody a sprchami (GPS: 46.419656, 9.233413), kde jsme zdarma přespali, je nádherný výhled na zasněžené vrcholky švýcarských Alp i do údolí, odkud jsme předešlý den přijeli.
Přejíždíme do lyžarského centra Lago Dosso , kde u prázdného hotelu s výhledem na jezero parkujeme za 1 CHF/h (GPS: 46.450653, 9.205482). Obouváme pohorky a vyrážíme po značených (ne tak dobře jako v Čechách) stezkách do hor. Možností je mnoho, jen si vybrat, avšak s místní mapou by to jistě bylo jednodušší, neboť pouze barevné šipky vám přesný cíl vaší cesty neřeknou. Je stále 12°C, jasno, potkáváme pár lidí a jednu otevřenou hospůdku.
Kolem 15h odjíždíme z parkoviště s cílem zvládnout ještě návštěvu Lichtenštejnska, jednoho z nejmenších států Evropy. Cestou po dálnici nám však po týdnu slunečného počasí začíná pršet. Před naším cílem leje, že se z auta nedá vystoupit a je 7° C. Lichtenštejnské království tedy jen projíždíme a kromě vinic a zámku na kopci není skrze mlhu vidět nic zajímavého.
V 17 hod. projíždíme kolem Bodamského jezera a naší poslední noc trávíme na parkovišti v malé obci asi 3km od Landshutu v Německu.
Na Velikonoční pondělí 17.4. ráno je zataženo 6°C. Ve 12h klesá teplota na 2°C a ve Freyungu před česko-německými hranicemi sněží. Jsme rádi, že jsme si užili slunečný a teplý týden.
Petra a Jindřich Zíkovi
