Neděle, 4 prosince, 2022

Švýcarsko obytným vozem – cestopis

Dnešní můj příspěvek nebude psaný mnou, ale kolegou karavanistou Janem. S radostí jej vydávám, neboť jak mi napsal do emailu „Dobrý den, velmi rád čtu cestopisy z vašich stránek. Byly mi velkou inspirací při přípravě naší cesty po Švýcarsku. Udělal jsem z ní krátký report. Pokud uznáte za vhodné jej otisknout pro případnou pomoc dalším plánujícím, budu rád.“ – tak i já si myslím, že může být inspirací pro ty, kdo se do této krásné země chystají.

Takže jak vypadá taková dovolená obytným vozem, který máte z půjčovny a co vše můžete zažít?

Velká švýcarská cesta 27. 7. až 9. 8. 2019 – Jan Nečas

1. den sobota. Den s velkým D konečně nastal. Ráno v osm hodin si vyzvedáváme v půjčovně naše obytné vozítko, ve kterém budeme trávit následujících 14 dní. Jde o integrovaný karavan Mobilvetta MH 86, velmi luxusně provedený, který slibuje pohodlí na celé cestě. Mé nadšení pro něj částečně vyprchalo na váze v kovošrotu, kam jsem si je zajel zvážit, abych věděl, jakou má přesně doložnost. Bez řidiče mělo 3490 kg, čili již bez naložení bylo s řidičem přeložené!! No uff, to budou nervy po cestě s případným vážením. Nakonec mělo s vypuštěnou nádrží na vodu 3 860 kg!! Co naděláme.

Cesta po naložení vedla směr Vídeň a pak Innsbruck a byla naprosto v pohodě, obytňák poslouchal jako hodinky, a tak jediným „zpestřením“ při jízdě po dálnici bylo objíždění míst, kde se v Rakousku váží – do Innsbrucku celkem tři. První premiérový nocleh jsme provedli poblíž Innsbrucku, v městečku Terfens, na parkovišti u „obráceného domu“, který jsme si chtěli další den prohlédnout. Celkem klidná noc, jen nám za hlavami „duněla“ dálnice. Najeto asi 660 km, i se zastávkami asi 9 hodin jízdy.

2. den neděle. Ráno jsme byli díky naší strategické poloze u domečku první, proto jsme měli klid na jeho důkladnou prohlídku před přívalem návštěvníků. Nejen že je postavený na špičku, ale je i mírně nakloněn. Pohyb po domku je proto velmi zvláštní.

Nevynechali jsme ani přilehlý Dinopark a před polednem jsme ujížděli směr Innsbruck. Tam jsme zaparkovali na parkovišti u skokanského areálu (pozor na parkovací lístky, mají je rozděleny podle výšky vozidla – tam vás pustí závora i při namáčknutí za menší vozidlo – levnější – ale ven vás nepustí) a vydali se na prohlídku okolí areálu (krásná vyhlídková plošina) a pak i na můstek samotný, kde je nahoře příjemná restaurace s parádním výhledem na město.

Odpoledne se zatáhlo a začalo pršet a my jsme pokračovali dále směr Švýcarsko. Objeli jsme u města Bludenz další váhy a směřovali do městečka Lindau, ležícího u Bodamského jezera, které bylo naším dalším cílem. Parkování jsme našli na STLP v centru města, a protože pořád pršelo trávili jsme zbytek času odpočinkem v autě.

3. den pondělí. Ráno naštěstí již nepršelo a sluníčko slibovalo krásný den, a tak jsme se na kolech vydali do přístavu na ostrově Insel, odkud jsme se lodí přepravili do Bregenzu. A odtud na kolech po krásné cyklostezce zpět do Lindau. Odpoledne následoval přesun okolo jezera ke Konstanz a azyl jsme našli v malém kempu poblíž ostrova Mainau, který byl naším dalším cílem. Večer ještě proběhla projížďka na kolech a pak koupání v jezeře.

4. den úterý. Květinový ostrov Mainau (vstup 40 EUR) – rozhodně nezklamal. Tolik krásných záhonů, druhů květin a květinové výzdoby soustředěné na jednom místě jsme ještě neviděli. Navíc i moc prima hřiště pro děti, a tak bylo o zábavu postaráno. Kromě květin je zde i pavilon s motýli – krásná to podívaná!

Odpoledne pokračovala naše cesta dál. Cílem byly vodopády řeky Rýna u Neuhausenu. Rozhodně doporučuji nevynechat, je to parádní podívaná z jednoho, či druhého břehu. Nocleh jsme měli přímo na parkovišti u vodopádů, kde to nebylo nijak omezeno, dokonce se za parkování ani neplatilo!

5. den středa. Brzo ráno byl proveden přesun do Alpnach (120 km 1, 5 hod.), odkud jsme jeli nejstrmější zubačkou na světě na Pilatus (72 CHF, dítě od 6 let 36 CHF pro STP 50% sleva). Parkování bylo v pohodě přímo u lanovky, jen bylo potřeba přijet včas. Parkovacích míst pro velká auta tam moc není.

Na vrcholku jsme provedli ještě krátkou túru na vedlejší kopec Tomlinson (2 136 m. n. m.), ale kvůli mlze toho bohužel moc vidět nebylo. Ubytování na následující dvě noci jsme měli vyhlédnuté v kempu přímo v Luzernu: Camping International Lido**** Luzern Lidostrasse 19 (60 CHF/noc), hned vedle je dopravní muzeum (vstupné 32 CHF/os, dětské 12 CHF s STP polovina). Kemp byl krásný a měli jsme i trochu štěstí, neboť dvě hodiny po nás již byl plně obsazen. V podvečer jsme se zajeli na kolech podívat do starého města, které je více než nádherné.

6. den čtvrtek Na pořadu dne byl výlet na Rigi. Na kolech jsme popojeli k přístavu v Luzernu a pak nádherným kolesovým parníkem po Luzernském jezeře do Vitznau, kde je nádražíčko jako malované a odkud stoupá nejstarší zubačka v Evropě na vrcholek Rigi (1 797 m. n. m.). Dolů jsme se spustili další zubačkou na opačnou stranu do Arth – Goldau, a protože jsme měli přebytek času a volné jízdenky Swiss rail passu, tak jsme si ještě zajeli do Curychu. Je to vlakem půlhodinka, a po krátké prohlídce města opět půlhodinka zpět do Luzernu.

7. den pátek. Ráno jsme odjeli autem do Fluelen (parkování poblíž nádraží) a poté vlakem přes nový Gotthard do Bellizony, zpět po krásné trati plné prudkého stoupání, které vlak překonává neuvěřitelnými smyčkami starým Gotthardem do Goschenenu a odtud zubačkou do Andermattu, což je krásné středisko, ze kterého se snaží jeden čínský miliardář udělat druhý Zermatt. No uvidíme.

Po návratu zpět do Goschenenu jsme si prohlédli starou zaměřovací štolu, která byla provedena při výstavbě starého Gotthardského tunelu a kde je pro zájemce přichystána vizuální a sluchová imitace navrtávání skal a výbuchu dynamitu. Přejeli jsme post busem do Wassenu a pěšky se prošli po vlakologické stezce do Amstegu (11 km – 3 hod). Post busem zpět do Fluelen a pak již přesun směr Interlaken po silnici č. 11 přes Wassen. Spaní jsme tentokrát zvolili velmi atraktivní v sedle Sustenpass 2279 m. n. m. Jedním slovem nádhera, i když jsme do sedla dojeli za silné mlhy a deště.

8. den sobota. Ráno po cestě do Interlakenu byla na pořadu dne prohlídka nádherné soutěsky Aareschlucht, kde chodníky připomínají trochu Slovenský ráj a kde šířka stěn skal, které soutěsku svírají je v některých místech sotva jeden metr. V Interlakenu (ze sedla 52 km 1 h) jsme se pokusili ubytovat v kempu, ale paní nám sdělila, že je beznadějně plno a že i v ostatních kempech to zřejmě nebude jiné. Nakonec jsme nocovali na parkovišti za místním kasinem, kde bylo povoleno stání i přes noc. Na závěr dne jsme ještě vyjeli pozemní lanovkou na Kulm Harder a krásná byla i podvečerní prohlídka města.

9. den neděle. Ráno jsme se vydali vlakem z Interlakenu do Lauterbrunnenu, odtud lanovkou na Almendhuel, horským vláčkem do Murrenu, a nakonec visutou lanovkou na Schilthorn (s STP zdarma). Zde se točila „bondovka“ s George Lazenbym „V tajné službě Jejího veličenstva“ a je tu vše podřízeno této vzpomínce. Ať již naučný chodník, či muzeum, spousta fotografií a při čekání na lanovku se promítají neustále dokola smyčky filmu, které se natáčely na vrcholku.

Při cestě zpět jsme v mezistanici navštívili Thrill Walk – visutý chodník obepínající mohutnou skálu Birgu. Chodník je z ocelových roštů a skla a nabízí ještě vylepšení jako je chůze na laně nebo průchod drátěným tunelem. Poté zpět do Lauterbrunnenu a dalším vláčkem Kleine Scheiddeg (výchozí pro Jungfrau). A z něj poté zpět do Interlakenu.    Další cesta vedla směr Visp, spánek jsme měli naplánován v sedle Grimselpass, opět ve výšce více jak 2 000 m. n. m.

10. den pondělí. Ráno nás probudilo sluníčko, využili jsme krásného rána a udělali si malou horskou túru v okolí sedla Grimselpass. Pak již následoval sjezd do Vispu. Zde jsme se ubytovali v kempu a po zbytek dne jsme využili aquaparku s horkou vodou, který byl hned vedle kempu. Večer jsme se jeli projet do centra města, koupit nějaké pečivo a nalézt parkoviště poblíž nádraží na zítřejší parkování vozu před celodenním výletem do Zermattu.

11. den úterý. Ráno jsme zaparkovali naše auto na parkoviště v centru města blízko vlakového nádraží, zakoupili jsme zpáteční jízdenky do Zermattu (74 CHF poloviční pro dva) a asi po hodině jízdy jsme vystoupili v milionářském luxusním středisku Zermatt, které nás okamžitě uchvátilo svojí atmosférou. Nesmějí sem auta se spalovacími motory, dopravu obstarávají pouze elektromobily a koňské povozy. Zajeli jsme si zubačkou na Gornergrad (zpáteční 110 CHF pro dva – s STP poloviční sleva), kde zubačka má na 9, 5 km trati převýšení neuvěřitelných 1 500 m!! a po prohlídce vrcholu jsme se vrátili pěší túrou o dvě stanice zpět do Rotenboden.

Celou dobu jsme doufali, že se nám Matterhorn ukáže v celé svojí kráse, ale bohužel špička hory nám zůstala po celou dobu ukryta v mracích. Tak snad příště.

Ještě jsme si prohlédli Zermatt. Městečko je opravdu moc krásné, nicméně s davy turistů a odpoledne jsme již jeli zpět do Vispu. Naplánovaný nocleh jsme měli u sedla Furkapass, což bylo s 2 400 m. n. m. naše nejvýše položené spaní. Po cestě jsme ještě těsně před sedlem nezapomněli na prohlídku jeskyně vybudované v ledovci, což byla také jedna velká paráda.

12. den středa. Ráno jsme si v sedle vylezli na vrchol, který se nad sedlem nachází a poté se vydali dále směr Filisur. Chtěli jsme se po cestě zastavit ještě v Andermattu, který se nám velmi líbil před pár dny a prohlédnout si jej důkladně, ale bohužel celou cestu neuvěřitelně silně pršelo, a tak z prohlídky nebylo nic.

Nakonec jsme přejeli až do Churu, déšť přece jen ustal, takže jsme si mohli prohlédnout tohle městečko. Cesta pokračovala k cíli dnešního dne – k nejvyššímu viaduktu Rhétské dráhy. Viadukt Landwasser je opravdu nádherný a rozhodně by jej neměl vynechat nikdo, kdo se v této části Švýcarska nachází. Rozhodně není nadarmo zařazen do památek UNESCO. Na parkovišti bylo zakázáno nocování, nezbylo nic jiného než nocleh strávit v blízkém kempu.

13. den čtvrtek. Ráno sluníčko slibovalo po včerejším deštivém dni že bude krásný den, a tak jsme popojeli do městečka Bergun. Cesta byla celkem dobrodružná, neboť se na ní dalo stěží vyhnout s osobním autem. Vůbec netuším, co bychom dělali, pokud by proti jel autobus, či jiné obytné auto.

Z Bergunu jsme popojeli do další zastávky Preda vlakem a v plánu byl výlet zpět do Bergunu po naučné vlakologické stezce. Bylo se na co dívat již v Predě, kde se buduje nový tunel pod sedlem Abdula a není to jen tak nějaké staveniště, nicméně připravené pro turisty se spoustou atrakcí pro děti a informačními panely a videi. Stezka do Bergunu měla asi 7 km a bylo se pořád na co dívat, neb trať se tu prudce zvedá pomocí spousty smyček a tunelů. Prostě jedna velká paráda.

Z Bergunu jsme již zamířili k domovu, po cestě jsme si prohlédli ještě Davos, který je také považován za výstavní milionářské letovisko, ale který nás velmi zklamal, neb je v něm postavena spousta betonových domů a postrádá ducha alpských městeček typu Zermatt. Nocleh jsme si naplánovali opět na parkovišti u obráceného domu u Innsbrucku jako první noc.

14. den pátek. Už byl na řadě jen dojezd domů. Opět jsme jako zpestření měli objíždění vah v Rakousku, nicméně s komplikacemi jsme se při cestě setkali až při přiblížení se k domovině, kdy jsme před Mikulovem stáli již v Rakousku po sjezdu z dálnice asi hodinu, pak před mostem v Pasohlávkách další půlhodinu a průjezd Brnem byl opět kouzelný. Nicméně krásný zážitek z pobytu ve Švýcarsku nám to určitě nemohlo pokazit.

Jan Nečas

spot_img

Související články

spot_img

Nedávno vydané

spot_img