Středa, 21 dubna, 2021

S obytným transporterem cestují po Slovensku a s baťohem po světe

Tenhle krásný pár se na cestách do sebe nejen zamiloval, ale zamilovaný je i do cestování. O koho jde? Říkají si Milkovci a jejich obytným VW Transporter jim po úpravách slouží jak na cesty, tak k práci. Pokud vás zajímá kde všude cestovali a cestují, mrkněte na můj dnešní rozhovor.

Vezměme to do začátku, ať vás poznáme. Jak byste se nám představili?

My jsme Milko a Miška alias Milkovci. Jsme takový, doufám, že se ještě dá říct, mladý manželský pár, který rád poznává svět. Na začátku minulého roku jsme začínali prozkoumávat Indii, ale když jsme se vrátili, zavládl tu koronavirus. Od té doby bylo cestování do zahraničí problém. Takže jsme se rozhodli využít tuhle situaci a konečně poznat více naši rodnou zemi – Slovensko.

Dosud jsme si o tom totiž jen povídali. A hop, korona nám k tomu dala šanci. (smích) No a protože nejsme úplně hotelové typy a rádi si cestování zpestřujeme, napadlo nás vyrobit si vlastní spaní a na naše toulky po Slovenku si koupit dodávku. A pak přišel další nápad – pojďme si své výlety natáčet – a tak vznikli Milkovci.

Kde jste se vlastně vy dva poznali?

Jako dva správní Slováci jsme se potkali na Ibize. (smích) Oba dva jsme nějaký čas pracovali v zahraničí a ve stejném roce jsme se rozhodli jít za prací na Ibizu. První setkání proběhlo ve slavném Cafe del Mar, kde manažer přivedl barmanovi Milkovi ukázat novou kolegyni Mišku, údajně pořádnou kost také ze Slovenska. (smích) No a po pár dnech a pár litrech sangrie už jsme tvořili pár. (smích)

Reklama

A jak jste zjistili, že právě cestování bude vaší vášní?

Už jen to, že jsme se potkali právě v zahraničí, hovoří za vše. Cestování byla vášeň každého z nás už před tím, než jsme se potkali. Nebylo co řešit. A ve dvou se to přece jen lépe táhne. Navíc, co se týče cestování, tak nás baví stejné věci, stejné zážitky, stejné standardy a sedíme si. Tudíž nám ani nikdy nevadilo přespat v autě. Například tři týdny v Rumunsku, měsíc v Chorvatsku (a to ve třídvéřovém osobáku). Naše současná dodávka Féllix je proto pro nás cestování docela luxusní.  

Miško, a podle čeho jste vaši dodávku vybírali a proč právě ji a ne například karavan?

Jednou někdo řekl, že když nemáš dodávku, nejsi chlap. Proto se Milko rozhodl zjednodušit si práci díky prostornému autu a zároveň otevřít možnosti novému typu cestování. Féllix je přes týden pracovní auto a o víkendu karavan. I proto jsme od začátku hledali něco, co není zbytečně velké, nebo větší, než bychom potřebovali a zároveň to poskytuje vše, co potřebujeme. A také jsme rádi tak trochu inkognito, že nevzbuzujeme na cestách pozornost, takže i podle toho jsme vybírali v podstatě nenápadné auto.

A to, že to bude zrovna VW, to bylo od začátku jasné? A jak jste si ho pro cestování upravili?

Už dlouho jsme o něčem takovém přemýšleli a korona to prostě jen urychlila. Samozřejmě jsme koukali po různých značkách, ale VW T5 nám vyšel jako nejlepší volba. Jednak z pohledu spolehlivosti, ale i výbavy a designu. Je to prostě „kultovka“.  

Když je Féllix využívaný i jako pracovní auto, měli jsme trochu omezené možnosti jeho přestavby a museli jsme si to v něm rozplánovat tak, aby se dal snadno transformovat. Féllix byl původně policejním autem v Belgii. Z této doby mu zůstala „pevná povaha“ v podobě pancéřových dveří, sirén… Jelikož to však byl osmimístný Transporter, museli jsme udělat nějaké úpravy, abychom se v něm cítili jako doma.

Reklama

A jak probíhala přestavba?

Začalo to samozřejmě tím, co není vidět. Kabely, izolace, následně čalounění, osvětlení a potom jsme vymýšleli postel. Kritéria byla jasná – museli jsme ji umět rychle složit i rozložit bez toho, aby překážela, když je složená a aby se nic nemuselo vyndavat a nosit do auta. Také jsme chtěli mít dostatek úložného prostoru na věci, které si tam necháváme. Další důležitý požadavek byl, abychom stále měli v autě pět plnohodnotných míst. Prostřední řada sedaček šla tedy ven, máme ji v pivnici (sklepě). V autě tedy vznikla velká „místnost“, když tam není rozložená postel. Nyní už máme druhou verzi přestavby a i tak jej pořád ještě vylaďujeme. Takže například aktuálně máme v kufru kuchyni a odkládací prostor například na vodu, boty a tak dále. Postel se vytvoří sklopení zadních sedaček a rozložením rámu, který se opře o poličku uvnitř a vysune se noha. Madračka je rozřezaná na tři části a jen se roztáhne na připravenou postel. Vnitřní police je určená na oblečení, hygienické potřeby, vysavač a další potřebné věci. Novým přírůstkem je aktuálně otočná sedačka spolujezdce, která z interiéru vytváří doslova obývák (tak to tedy my alespoň vnímáme). Vytvořili jsme i jedno video, kde tuhle úpravu ukazujeme. Můžete se na něj podívat na našem youtube kanálu Milkovci.  

Jak vzpomínáte na svou vůbec první cestu?

Co se týče Féllixe, tak bychom to definovali asi jedním slovem – zima.  Ještě jsme nevěděli, jak funguje Webasto (nezávislé topení) a zároveň nenabitá baterie si vybrala svou daň. První noc, strávenou pod kopcem v okolí Bánské Bystrice, jsme si tedy trochu protrpěli. Na druhou stranu, nebylo to tak hrozné jako u kamarádů vedle nás v VW Golfu, kteří byli bez topení úplně. (smích) Od té doby jsme se poučili co vše potřebujeme a co je důležité. Od té doby se během cest vyspíme stejně dobře jako doma. (smích)

Které místo z těch, co jste dosud navštívili, vás nejvíc okouzlilo?

Když se budeme bavit jen o Slovensku, tak pro Mila to byl moment, když jsme procházeli z Kvačian do Prosieku a natrefili jsme na takzvanou „zlatou hodinku“, na louce pod lesem, kde se páslo stádo krav. V pozadí byly hory, mlha, vesnička, všechno tak krásně zapadalo do toho místa, kde jsme procházeli kvůli zmeškanému autobusu. Bylo to vážně úžasné. Dokonce fotka krávy, kterou jsme tam viděli, dodnes visí nad naší sedačkou – jako vzpomínka. A Miška? Miška je v tomhle nerozhodná, protože na každém výletě jsou okouzlující momenty a nedokáže vybrat to nejlepší. Každopádně nejromantičtější zážitek z cestování máme určitě z Thajska – tam jsme se na pláži zasnoubili a ze Slovenska to je zřejmě ta první noc s Féllixem. Spánek v absolutní tmě v objetí lesa, všude ticho, příroda, dohořívající ohýnek a jen my dva… a vínko… (smích)

Kdybyste měli někoho pozvat na první karavanovou cestu na Slovensko, kam by to bylo?

„Fíha“. Zas až tolik jsme toho za rok nestihli, abychom se mohli pokládat za úplné znalce. Ale podle nás se kdekoli ve slovenské přírodě, třeba jen kousek od města, vždycky dá najít krásné místo na odpoledne nebo krátký pobyt. U nás není nouze o krásná místa. A nemusí to být zrovna proslulé lokality. Asi bychom nejvíc doporučili přejet hranici a pak jet až na jih k Ukrajině a potom horem zpátky a každých pár kilometrů si udělat nějaký výlet po okolí. (smích)

Reklama

A co třeba cestu gurmánskou, máte nějaký tip? Co zajímavé jste ochutnali?

Tak to jste trefila hřebíček na hlavičku. My hrozně rádi ochutnáváme a stravujeme se tak, jak je to v dané oblasti běžné. Například v již zmíněném Thajsku měla Miška 3 týdny každý den curry a Milko je zase labužník na streetfood, takový ten pořádný, poctivý, s tradicí. A kdyby to mělo být zajímavé… Všechny chutě cizích zemí jsou podle nás zajímavé. Ale nic úplně konkrétního nás nenapadá, nepouštíme se do takových extrému jako třeba štíři na špejli, což jsou ostatně z velké části atrakce pro turisty. Máme rádi tradiční domácí kuchyni tam, kde jsme. Kdysi dávno pradávno jsem nicméně v tradiční portugalské taverně ochutnala slimáky, a to mi tedy zajímavé přišlo.  

Prozradíte nám jaké máte plány do budoucna?

Původně jsme chtěli leden opět prožít v exotice, plánovali jsme vypadnout do tepla alespoň na tři týdny, ale to budeme muset asi letos oželet. Určitě chceme pokračovat v našich toulkách po Slovensku. Minulý rok jsme vynechávali ta nejznámější místa, tak bychom to chtěli letos dohnat. Zároveň, pokud to situace dovolí, bychom se rádi opět po létě vrátili do Rumunska, nebo si s Féllixem udělali cestu po Španělsku. Možná bychom zabloudili i na tu naši Ibizu. (smích) Plány se budou prostě odvíjet od aktuální situace. Zvykáme si na to, že plánovat se moc nedá. Ale určitě bychom Féllixe provětrali někam dál za hranice Slovenska.

Děkuji oběma za příjemný rozhovor a pokud se vám tento milý mladý pár líbí a rádi byste je na jejich cestách sledovali, tak mrkněte tady na jejich instagram Milkovci. Miško a Milo, přeji mnoho pohody na cestách a samozřejmě i nadále velkou zamilovanost.

Související články

Nedávno vydané