Proč se v kempu chováme jinak než v běžném životě a umíme toto chování přenést i do něj?

Všimli jste si někdy toho, že v se kempu chováme poněkud jinak, než v běžném životě? Já tedy rozhodně. Ano, velkou roli hraje i to, že v pracovních dnech jsme často svázáni například firemními pravidly a zkrátka jsme více ve stresu a pod tlakem, ať už vlivem práce, nebo třeba placením složenek či každodenních, mnohdy rutinních činností…

Nevím, jak vás, ale mě třeba mnohem víc baví v kempu i mýt nádobí a baví to dokonce i manžela. Ale o tom jsem psát nechtěla. Je toho totiž hodně, co si můžeme do běžných dní přenést. A dodávám, že s tím nádobím to doma nefunguje. Jasně, možná mi budete oponovat, že nic podobného neznáte, že existují výjimky, ale myslím a doufám, že většina z vás se se mnou shodne.  

Mezilidské vztahy

Pozorujete také to, jak jsou lidé v kempech k sobě tak nějak vstřícnější, tolerantnější a nápomocnější jeden k druhému? Bohužel to ale není běžný standart. V kempu zakopnete a hned se seběhne skupina lidí, aby vám pomohla vstát a ještě se po zbytek pobytu chodí ptát, jak vám je (dobře, přiznávám, že se to děje více v zahraničbích kempech, než tady u nás). Ve městě zakopnete a všichni mají najedou spoustu práce s koukání do telefonu, aby se nemuseli zapojovat. Ve frontě v obchodě poklábosíte, ráno se s úsměvem zdravíte s neznámými lidmi… I s těmi nejbližšími máme vztahy trochu jiné a ledacos si třeba tolerujeme. A teď mi řekněte, proč to tak nejde i normálně. Zkuste se na to zaměřit a trochu té kempařské vstřícnosti přenést i do běžného života. Uvidíte, že se vám to začne vracet. 

Chováme se lépe k přírodě

Všimli jste si toho, že spousta lidí, u kterých je to jinak nepředstavitelné, v kempu třídí odpad, pokud je ta možnost? Nebo, že šetrně odklánějí větve stromů při parkování či mají dětinskou radost z motýla na sklenici s pitím, případně z malého kvítku na holé skále? Na tohle v reálném životě zapomínáme hrozně moc. Radovat se z přírody a zároveň si uvědomovat, jak je pro nás důležitá. 

Překonáváme sami sebe

Také vám přijde tak nějak přirozenější smést z kempingového stolu pavouka, kvůli kterému už byste doma seděli na lustru? Nebo si dokážete bleskově poradit třeba s chybějícími kolíčky na prádlo, což je věc, kterou byste jinak hned běželi jednoduše řešit do obchodu? Dětem zase zachutná spousta jídel, která byste do nich doma dostávali pod tlakem a vy z nápoje prostě vytáhnete větvičku a pijete dál… Bylo by dobré občas ani doma nevolit tu nejsnadnější cestu, když nic jiného, pro vaši mysl je to velice dobré. Připadáte si sebevědomější a volnější a promítá se to do všech sfér vašeho života. Jen to zkuste. 

Reklama

Buďte víc sami se sebou

I když třeba máme v obytňáku televizi a mobil nechává doma odložený jen málo z nás (což je škoda), přece jen trávíme s elektronikou méně času, než doma… Spousta z nás má také zažitý rituál, že když se probudí, nebo přijde z práce domů, zapne televizi. Co se však někdy prostě zaposlouchat do zvuků okolí a být v myšlenkách chvíli jen sám se sebou. Koneckonců – vy jste ten, s kým trávíte veškerý čas a neumět se zabavit jinak, než za pomoci elektroniky, už naznačuje, že je něco špatně. Popřemýšlejte o tom, proč to mimo domov jde a zaměřte se na to. Uvidíte, že budete mnohem spokojenější. 

Buďte vděčnější

Při pobytu v přírodě jsme k sobě navzájem tak nějak vstřícnější. Třeba poděkujeme za večeři, která by byla jinak samozřejmostí a často si navíc poprvé pořádně vychutnáme, co vlastně vůbec jíme. Radujeme se z vtipného mraku na obloze a okamžitě ho musíme ukázat i svým blízkým. Nebo skočíme do obchodu třeba pro zeleninu, aby zatím ten, s kým putujeme, mohl dočíst kapitolu knihy. Doma se takové věci stávají problémem, tváříme se, že na ně nemáme čas a vlastně nás to ani nebaví. Což je škoda, protože stačí tak málo a kempová pohoda se promítne i do toho nejobyčejnějšího dne. 

Tak co, zkusíte tyto vaše některé návyky přenést i do běžného života? Možná by to za to stálo, co myslíte?

1+