Neděle, 4 prosince, 2022

Elektrokola: výhody a nevýhody

Po dlouhém přesvědčování a odkládání jsme si konečně půjčili elektrokola. Aby to bylo jasné hned od začátku – Daví elektrokola principiálně odmítá, Klárinka vše beznámahové miluje. Zkrátka spor generace X a Xeniálů. To přirozeným způsobem vytvořilo ideální podmínky pro vyzkoušení a potvrzení či vyvrácení předsudků a představ obou.

Klárinka, jako do všeho, šla s vervou a nadšením, její předpoklady byly:

  • Trochu se poklidí v garáži a když tam necháme jenom dvě židle, stůl, klíny, konev, kabel, hadici a pár dalších drobností, tak se to určitě vejde.
  • Neexistuje lepší dopravní prostředek, než elektrokolo, vyšší forma existence obyčejného byciklu, který pomalu vymírá.
  • Na elektrokolu lze ujet libovolnou vzdálenost.
  • Nechci na silnici, nechci uhnout z cyklostezky.

Daví na elektrokolo nechtěl, urážela ho představa, že i na kolo musí mít motor:

  • Potřebujeme fyzičku a začít se zase hýbat, potřebuji se zbavit břicha a alespoň o víkendu zapojit svaly přes týden trénované zdviháním šálků kávy na jednáních a opakovaným bušením do klávesnice počítače.
  • Elektrokola se sice do garáže vpohodě vejdou, ale obyčejná kola se vejdou určitě líp a kdy to mám zase přeskládávat.
  • Elektrokolo vzniklo jako slepá evoluční větev vývoje motocyklu a brzy z něj zbyde jen invalidní vozík.
  • Na elektrokole se člověk v podstatě jen pomalu veze a když dojde po pár kilometrech baterie, je v háji.
  • Bude problém to dobíjet, máme soláry a v noci to měsíc neutáhne ani v úplňku.

Takže konečně dojíždíme k prodejně Endorphin republic v Praze u waltrovky. Velké moderní prostory a vše pro sportovce a adrenalinové fanatiky.

Daví se zachmuřuje, namísto jím očekávaného trekového kola, které má někde na sobě přidělanou baterku, nám přivážejí už na první pohled terénní kola s širokými pneumatikami, spoustou páček a baterií jako by integrovanou v rámu. Hmmm, jiné k dispozici není (Klárinka to takhle domluvila) a nějak to s elektropohonem přežijeme. Jako amatérům nám značka Scott nic neříká.

Garáž se nám cestou scvrkla, kupodivu největší problém přináší šíře řidítek a šíře kola – když stočíte řidítka, překáží kolo napříč a druhé se vedle už nevejde, když je nestočíte, překáží řidítka a druhé se vedle už nevejde. S laskavou (a trochu pobavenou) asistencí odborníků z prodejny demontujeme přední kola a obsah garáže (židle i stůl) stěhujeme do bytka. Uff, konečně máme hotovo a vyrážíme s mnoha otazníky k lužickým jezerům.

Než tam dojedeme, tak k těm kolům – máme půjčené dva Scotty: ASPECT eRIDE 30 (zde) a SPARK eRIDE 930 (zde). Aspect má zamykatelnou odpruženou přední vidlici, SPARK naproti tomu nabízí celoodpružení s třemi režimy – uzamčeno (na asfalt, nepruží), polouzamčeno (mírný terén, kočičí hlavy ve městě), plné odpružení do terénu.

Obě kola jsou vybavena středovým elektromotorem (schovaný v ose šlapek) s výkonem 250 W a 70 Nm točivým momentem (dost na to, aby samo vyjelo i ten nejprudší kopec v terénu). Různé režimy výpomoci elektromotorem a omezovač pro elektromor na 25 km/h daný legislativou.

Lužická jezera – další místo, které musíte zažít.

Desítky jezer mezi lesy a loukami, nikdo by neřekl, že tahle pohádková nádhera vznikla uměle rekultivací povrchových dolů. Tím pádem se tu nekoná ani zbytečně mnoho civilizace. Za to všude vedou cyklostezky (až 50 km okruhy), inline dráhy a máte na výběr z mnoha kempů a stellplatzů různé úrovně (a ceny).

Takže v té kráse druhý den Daví dává dohromady kola, brblá, že terénní kolo na cyklostezku nepatří a vůbec. Vyrážíme. Prvních 10 km na rovině překonáváme jako nic (to je náš dosavadní rekord v dojezdu na kole z loňského roku). Nakonec se odvážíme sjíždět z cyklostezky – nejdřív na šotolinku, pak i na pevný písek a do trávy a na začátek lesa, kola jedou, jako by se nic nestalo. Ani nevíme jak a ujeli jsme průměrnou rychlostí 20 km/h asi 60 kilometrů. Jsme v pohodě, jen nezvyklé zadky začínají bolet cyklistickým kalhotám navzdory.

Daví začíná opouštět tvrzení, že nejlepší elektrokolo pro nákup má objem motoru nejmíň 300 ccm a nebolí z něj zadek. Nadšeně popisuje dvě největší překvapení: „Ty široké gumy opravdu na asfaltu nejsou skoro znát, v Endrphinu měli pravdu, když říkali, že je stačí víc nafouknout a na asfaltu jedou jen na prostředku a v terénu fungují po celé šířce. Navíc já skoro půlku cesty šlapal a vždycky, než jsem začal cítit nohy, jsem si přepnul na ECO (nejnižší úroveň pomoci elektromotorem) a jel dál. Tolik kilometrů jsem nikdy nedal.“

Klárinka dodává: „Jsem nadšená, elektrokola jsou super a už nechci jinak. A je mi jedno, že to je pro někoho „fejkový“ šlapání. Já si to užívám a konečně toho můžeme hodně projet!“

Máme před sebou další den, tak raději dobíjíme elektrokola, i když se ukazuje, že tihle fešáci by s námi zvládli víkend bez dobíjení a druhý den vyrážíme na další trasu. Kola si střídáme a svorně si notujeme, že úzké gumy a treková kola už nechceme. Ono se to nezdá, ale i jízda po městě znamená plno záludností, jako jsou schody, obrubníky, kanály, kočičí hlavy a další civilizační překážky, které můžeme nonšalantně ignorovat, aniž bychom při našem cyklistickém neumětelství riskovali pád. Kola za nás řeší vše, my se vezeme a tváříme se jako těžcí profíci, co schody u pěší zóny nepovažují za terénní překážku.

Povzbuzen prvními experimenty, Daví cestou zpátky nevynechá žádný prudký násep, louku nebo alespoň kus přístupného lesa. Zřejmě začíná dětinštět, u kempu na náspu u volejbalového hřiště jezdí půl hodiny a děsně se tomu řehtá: „tohle bych v životě takhle pomalu ani nevyjel ani nesjel a to kolo drží i napříč svahem“. Je nadšený!

Večer se shodujeme, že už chceme na cesty jen takovouhle kombinaci horského kola a elektropohonu s velkým dojezdem. Lesní pěšinka, sebevětší krpál, písek, šotolina, výmoly – nic nás nepřekvapí, nerozhodí, všude pohodlně projedeme, nejsme limitovaní na cyklostezky. Nemáme problém se ostatním vyhýbat škarpou. Navíc se Daví může večer ještě vyblbnout. Začíná vznikat mírná přetahovaná o celoodpruženého SPARKA, protože naše totálně nezvyklé a obolavělé sedací části najednou umí ocenit sametovou jízdu na tlumičích.

Vše krásné jednou končí a tak vracíme elektrokola zpět spolu se spoustou otázek. Překvapeně zjišťujeme, že spousta věcí, na které jsme si tak rychle zvykli a začali je brát za samozřejmé, tak úplně samozřejmé nejsou. Široká pneumatika nedělá horské kolo, musíte mít patřičně tuhý rám, vůbec geometrii kola a odpovídající odpružení. Nastavitelnost odpružení za jízdy není samozřejmost. Úžasná nenásilnost elektromotoru (máte pocit, že jste silní a neunavitelní, ne že vám někdo pomáhá) je daná umístěním ve středu (ne v náboji kola), kvalitou elektromotoru vyváženého s vlastnostmi baterie a vůbec sladěním všech komponent, které se spolu s přehazovačkou a počítačem podílejí na tom zážitku a pohodě. Proč to tolik řešíme ? Protože to není zadarmo.

Po delší debatě s odborníky (a následném vyhledávání na internetu) docházíme k jednoznačnému závěru: buď i jako začátečníci budeme jezdit všude, celodenně a pohodlně a bude nás bavit vozit elektrokola s sebou nebo ušetříme významnou částku. Na druhou variantu to moc nevypadá.

Jak vypadají naše názory po návratu ?

Daví říká:

  • Na elektrokole toho našlapu víc, než když se po deseti kilometrech zhroutím úplně vyšťavený z kola, celodenní výlet má pro obnovu a udržení fyzičky větší význam. Nevěřil bych, že mě to bude takhle bavit. A můžeme navíc vyřešit věčný problém krátkého dosahu pěší chůzí od zaparkované obytky.
  • Jsem nadšený z jízdy v terénu, neumím to, ale jde to :-), těším se na dlouhé lesní tůry.
  • Do garáže se nám kola nevejdou a nechci vozit garáž na postelích plus každý večer kola rozebírat a každé ráno skládat, musíme pořídit i pro elektrokola bezpečný (heverovací) držák.
  • Odmítám se vzdát pohodlí, spolehlivosti a bezpečnosti, kterou jsem zažil, na horším kole bych ve finále stejně po pár výjezdech přestal jezdit, tohle mne chytlo a umím si představit i krátké vyjížďky v týdnu.
  • Široké pneumatiky s elektromorem jsou nejlepší.
  • Motorku si koupím až v důchodu.

Klárinka doplňuje:

Společný závěr? Jednoduchý – tenhle typ kol dává našemu putování úplně jiný rozměr, najednou zaniká otázka „co budeme dneska dělat“ a lenošení před karavanem (protože blízko už jsme byli a daleko nedojdeme). Pokud nám tohle mají elektrokola dát, není jak ušetřit. Zkrátka, díky Endorphine a jdeme do toho !

https://www.endorphinrepublic.com/26-elektrokola/

A ještě video z jízdy kolem Lužických jezer, abyste viděli, jak super na kola to tam je. Ahooooj Klára a Daví.

spot_img

Související články

spot_img

Nedávno vydané

spot_img