Nevyhovuje mi současná nabídka na trhu obytných přívěsů, proto jsem se rozhodl si postavit karavan vlastní, říká Ladislav Nolde

Láďo, ze sociálních sítí se známe už nějaký ten pátek. Díky tomu vím, že jsi neskutečně kreativní osoba. Nápadů za tu dobu jsi měl nemálo, avšak ten, na který se tě dnes budu ptát, mě hodně zaujal. Zaujal i proto, že bude rozhodně zajímat mnoho karavanistů, a navíc nás snad v dnešním našem společném povídání necháš nahlédnout pod pokličku toho, co vše je třeba si uvědomit a zařídit, když se rozhodnu si postavit od základu svůj karavan snů.

Vysněný karavan – povede se jej Láďovi postavit?

Kdy (v jaký moment) a proč tě napadlo si postavit svůj vlastní karavan. Hrála v tom roli i tvá nespokojenost že nemůžeš najít karavan, který by vyhovoval nejen tobě ale i celé rodině, přestože je na trhu z mého pohledu opravdu velká nabídka?

Už to bude tak pět let, kdy jsem se rozhodl pro stavbu karavanu. Tehdy jsem měl jen dvě děti a dnes již bývalý tchán u mě na zahradě parkoval svůj nákladní přívěs, na kterém vozil veterány. Jak jsem kolem něj chodil, tak jsem čím dál častěji přemýšlel nad tím, že by se na něm dal postavit domeček, protože s rodinou jsme tehdy jezdili pod stan. Navíc jsem „starý“ táborník (moje firma dokonce vyrábí pro dětské tábory stany a podsady).

Jenže jak člověk stárne, chce už spát ve své posteli a mít svůj klid a pohodlí. Takže jsem pro rodinu v půjčovně půjčil obytný přívěs a vyrazili na čtrnáctidenní dovolenou (abychom si to vyzkoušeli). A co se stalo. Jak sama moc dobře víš, jak jednou karavaning zkusíš, tak už to prostě nejde pustit z hlavy. Proto jsem po této zkušenosti koupil ojetý karavan z asi „stopadesáté“ ruky. Byl sice hezký, ale všechno v něm vrzalo, nábytek byl lehce oprýskaný a měl hromadu vad. Na nový jsem neměl. Jenže moc jsem si jej přál a mé přání bylo spojené i s tím, aby „voněl novotou“. Celé dětství jsem totiž musel nosit oblečení po bráchovi a to ve mně zůstalo. Takže i karavan jsem chtěl mít svůj, a hlavně nový.

Tomu poslednímu důvodu rozumím, ale přeci jen, když budu upřímná. Postavit si karavan rozhodně také není levná záležitost. Je kolem toho hodně nejen práce, ale potřeba také ohromného množství času. Nebylo by jednodušší si zajít k nějakému prodejci a jednoduše si jej koupit? Co nejvíce ti v rámci nabídky karavanů na trhu vadilo?

Všechno to je takové univerzální, na jedno brdo. Mám rád čisté linie a jednoduchost. Jenomže na trhu jsou nejen obytné přívěsy, kde se papundeklové lamino desky se snaží maskovat za dřevo, ale ani design se mni nelíbí. A u těch starších je v 90 procentech konstrukce karavanů dřevěná a pak se všude na fórech řeší, zda ten karavan nebyl zatečený, a pokud ano, je to pomalu na totální rekonstrukci. Takže představa, že si koupím přívěs za 150.000,- Kč a bude shnilý, mě děsí. Pracuji se dřevem, ale stavět konstrukce karavanu ze dřeva mně přijde jako hloupý nápad… Auta se už taky dobrých 70 let vyrábějí bez dřevěných prvků a výrobci moc dobře vědí proč. Vnější pláště karavanu jsou z tenkého hliníkového plechu, takže stačí neopatrné zacházení a krásný exteriér může být nenávratně poškozen. Tak jsem si řekl, že si raději postavím svůj, nový.

Reklama

Jak dlouho trvalo, než jsi se tedy rozhodl svou myšlenku začít realizovat?

Rozhodl jsem se už před těmi pěti lety. Jen jsem prostě hledal možnosti a způsoby. Pravidelně jsem si s myšlenkou pohrával a dělal zápisky, komunikoval s výrobci podvozků a s rozrůstající se rodinou se čím dál víc rozrůstala i má myšlenka a rozhodnutí se do toho pustit. Každopádně to nebylo nic intenzivního. Mám tři firmy a hromadu jiných projektů a do toho hyperaktivní mozek, takže se nedokáži jedné myšlence věnovat dlouho. Proto když mám chuť, věnuji se tomuto, když mě to už unavuje, věnuj se něčemu jinému. 

Kolik je vlastně dohromady vás, všech členů rodiny?

Aktuálně je nás šest. No a teď schválně zkus najít přívěs, kde se plnohodnotně vyspí šest lidí a ještě k tomu bude lehký. Ta váha je pro mě velice podstatná. Můj rodinný osobní sedmimístný automobil může na kouli táhnout maximálně 1100 kg. Je to prostě u osobních automobilů tak dané. Čím více má sedadel, tím méně může táhnout. Samozřejmě bych mohl pořídit nějakou dodávku, ale nemám rád naftu. Když cítím „nafťáka“, dělá se mi z toho smradu špatně od žaludku. Nemám vlastně rád ani benzín (smích), proto jezdím na LPG. No a tady už moc tahounů na výběr není…

To jsi celý ty, přesně jak tě znám, takže mě tvá odpověď nepřekvapila (smích). Ale vraťme se zpět k samotné stavbě karavanu a tvému rozhodnutí. Narazil jsi hned na začátku plánování a pak i realizace na problémy, které si rozhodně nečekal?

Já rád narážím na problémy. Problémy jsou tu od toho, aby to nebylo tak jednoduché a nemohl to dělat každý. Hlavně problémy jsou tu taky od toho, aby se řešily. Nikdy dopředu si nesmíš připustit všechny překážky a problémy. Nesmíš nad tím prostě přemýšlet. Jinak tě to odradí a tvoje nadšení bude v háji.

Dobře, sice jsi mi toho moc neprozradil, ale chápu, že si to chceš nechat tak trochu pro sebe… A co legislativa. Zjišťoval sis vše kolem toho dopředu a je jednoduché si z pohledu české legislativy začít stavět něco takového? Nebo se už od začátku musíš řídit nějakými předpisy a hned to začít někde komunikovat tak, abys měl jistotu že karavan projde například technickou atd.?

Evropská legislativa je taková divná. Ač nevzhlížím k Americe, mají to tam ohledně staveb jednodušší. Něco si postavíš, zajdeš na STK, brzdí to, svítí to, vypadá to bezpečně a je hotovo. Konkrétně v Čechách jsem svou myšlenku probíral intenzivně s ministerstvem dopravy. Po několika hodinách telefonování se mi konečně podařilo přepojit na jednoho pána, který věděl o stavbách karavanů snad úplně vše. Závěr tedy zněl: jako fyzická osoba si může postavit karavan kdokoli. Funguje to na základě oznámení přestavby s projektovou dokumentaci u dopravního inspektorátu, následného STK a schválení přestavby. Samozřejmě k tomu nejdřív musí dát souhlas výrobce podvozku. Je potřeba několik razítek, několik úředníků, pár kontrol a revizí a mnoho poplatků. Zvládnout se to dá… Ještě je třeba asi dodat, že jsem si tento projekt vymyslel pod mým s.r.o., takže jsem v tu chvíli okamžitě výrobcem a musel bych projít českou státní zkušebnou. Což znamená další poplatky, další starosti a minimální možnost výrobek následně upravit… Jenomže jsem klasický Čech a hledám skuliny (smích). Můj karavan totiž nebude karavan, ale pouze samonosný kontejner, který bude jako náklad připevněn k podvozku. A víš co je úplně největší pecka? Když k tomu kontejneru přiděláš plavební správou schválené plováky, budeš z toho mít hausbót a vůbec tě nemusí trápit přeplněný kemp. To ještě však bude běh na dlouhou trať. Každopádně třeba několika výrobcům lodních motorů se nápad neskutečně líbí a jeden z nich mi dokonce nedesignoval lodní šroub pro motor s výkonem 5 koní, aby s tím bylo možno plout, a přitom k tomu nebyl potřeba průkaz vůdce malého plavidla. A pak před výjezdem na STK stačí náklad pouze vyšroubovat na nohy a se samotným podvozkem zajet na STK. Ten podvozek chci taky používat ve firmě na vození dřevěných hranolů do naší výroby pro přepravu našich výrobků. Nebude to prostě jednoúčelová věc, a to se mi hodně líbí.

Reklama

rhdr

Na kolik jsi ze začátku tipoval že to celé vyjde a v jakých odhadech se pohybuješ teď?

Nerad utrácím velké peníze. Hledám vždy levné a kvalitní řešení. To se mnohdy nenajde hned. Ale za těch pět let přemýšlení jsem ho už našel. Aktuálně mám spočítaný kontejner na 40.000 bez DPH. K tomu podvozek za dalších 40.000,- Kč. Ten jsem kupoval na jaře. Když investice rozložíš průběžně třeba do jednoho roku, není to zase tak hrozné.

Máš za sebou teprve podvozek – jak dlouho ti to trvalo a co bylo třeba vše udělat, aby jsi věděl že je správně „otipovaný“ a jak to šlo? Co vše jsi k tomu musel shánět a narazil jsi při tom na nějaká nepříjemná překvapení?

Nejhorší bylo ten podvozek sehnat. Oslovil jsem všechny známé výrobce. Byl jsem zděšen, kolik za to vlastně chtějí. Za obyčejné plato třeba 70 tisíc a víc. Nerad zbytečně utrácím peníze. Nakonec jsem narazil na výrobce, který v EU vyrábí přívěsy a zalíbil se mi jeden jeho typ. Jenomže to nebylo plato. Půl roku jsem tedy s výrobcem komunikoval můj záměr a nakonec mi dodal stavebnici, která přesně vyhovovala mým požadavkům, byla schválená pro provoz a měla typový list pro bezproblémový zápis na dopravním inspektorátu. Já si to už pak musel jenom složit.

Láďo, kdy chceš svůj sen dokončit a co vše tě ještě čeká k jeho splnění a očekáváš už teď i nějaké další komplikace?

Teď mě čeká výroba samonosné podlahy. Mezi mými dodavateli je profesionální zámečnická firma. S majitelem jsem už od jara dohodnutý, že až dokreslím výkres, během chvilky to vyrobí. Nosná konstrukce bude z ocelových jeklů, žárově zinkovaná. Podlaha bude jako jediná dřevěná. Budou použity klasické vlhku vzdorné protiskluzové překližky. Je to ideální materiál, který je dostatečně pevný a přitom ne až tak těžký. Bohužel jsem nenašel nic lepšího…

Výborně, takže jsou materiály o kterých víš, že je rozhodně použít chceš a naopak nechceš…

Určitě se budu vyhýbat dřevu, obyčejné překližce, voštinovým deskám (takový ten skládaný papír uprostřed dvou tenkých destiček). Konstrukce bude hliníková, částečně nýtovaná, zajištěná pájením spojů. Není na to potřeba žádná složitá technologie. Vnější plášť bude z lehčených plastů, vnitřek pravděpodobně taky. Kombinace plast a hliník je báječná. Hlavně z pohledu vlastností. Oba dva vybrané materiály mají stejnou tepelnou roztažnost. Nikdo by přeci nechtěl, aby se mu při dovolené u moře roztrhal karavan nad hlavou, nebo naopak aby se ti ve Špindlu při lyžovačce karavan zmačkal jak harmonika (smích).

Reklama

Máš už náhled jak bude tvůj vysněný karavan vypadat? Jak těžké bylo vytvořit projektovou dokumentaci ?

Na vzhled mám představu. Délka kontejneru bude 550 cm, šířka a výška 200 cm. Měl by být hlavně aerodynamický. Určitě ne krabice, která zvýší spotřebu o 50%. Když jsem na internetu hledal designovou inspiraci, objevil jsem nádherné australské, terénní karavany. Například Lotus Tropper je pro mě úplná designová pecka. Výkres na to nemám. Všechno mám v hlavě a kreslení by mě akorát zdržovalo. Prostě stavím a s tím přicházejí postupně problémy. Třeba vím, že dětské postele budou sklápěcí a po sklopení těch spodních z nich bude sezení. Horní postele se prostě jen složí. Manželská postel bude na kolejnicích, díky kterým se zasune pod strop a nebude překážet. Vlastně to bude taková alkovna bez alkovny. Je prostě „opruz“ každý den uklízet peřiny a prostěradla. Pod manželskou postelí bude klasické sezení. Nemám totiž rád, když musíš multifunkční sezení rozložit na postel a pak si nemáš kam sednout. Taky jsem doteď nepochopil skříňky pod stropem. Vždycky se akorát „jebneš“ do hlavy, děti tam nedosáhnou a do toho všeho narvané skříňky mění těžiště karavanu… Zkoušela jsi někdy vážit oblečení celé rodiny na čtrnáctidenní dovolenou? … Chci používat klasické plastové šuplíky pod postelemi, pod sezením atd. V kuchyni se samozřejmě asi horní skříňce nevyhnu.

Fíha, popravdě je toho nemálo, co tě ještě čeká, ale jak tě znám, věřím, že to dotáhneš dokonce. Takže držím palce a už se těším, až spolu budeme dělat rozhovor o tom, jak vypadá tvůj krásný a voňavý karavan postavený dle tvých představ na míru. Hodně štěstí Láďo!

No a pokud i vy máte nějaký svůj krásný příběh, se kterým byste se chtěli podělit s ostatními nadšenci našeho životního stylu, není nic jednoduššího, než mi napsat na facebook nebo poslat email, a určitě vymyslíme podobně hezký rozhovor! Těším se na vaše zprávy 😉.

9+