Po návštěvě mnoha upravených německých měst a městeček jsme se těšili na návštěvu perly toho všeho – hlavního města Berlína. Jaké to však bylo překvapení… Mezitímco i nejzapadlejší německá vesnička na vás dýchne svou osobitou atmosférou, upraveností, pořádkem a na milimetr sestřiženým trávníkem – což jsme automaticky očekávali i tady, tak v Berlíně nás přivítalo nedojedené jídlo v košíku sdíleného kola (vážně tam bylo), náhodně rozeseté náhradní díly vozidel v ulicích a na německé poměry neuvěřitelné množství vajglů a odpadků všude kolem. Nejprve jsme se domnívali, že stojíme jen ve špatné čtvrti a potulujeme se po části města jako je třeba pražský Žižkov. Následující dvě odpoledne nás však přesvědčila o opaku… anebo ne a jak to vidíme? Hmmm…
Berlín, asi i díky své pohnuté historii, na vás rozhodně nedýchne tím, co byste od německého města čekali. Nechystejte se na tu historickou atmosféru, kterou můžete najít v mnoha evropských městech. Jak to? No, protože prostě a jednoduše vás toto město doslova „vmrští“ do syrové reality dneška. Od „care sharingu“, přes koloběžky Lime, pomlácená sdílená kola až po multikulturalismus přistěhovalců mísící se s námi tolik známou historií, tu na vás čeká všechno a vlastně i … několik paradoxů, nečekaných překvapení, ale také … občas nic.
Při pohledu na Branderburskou bránu vás sice lehce zamrazí (je vážně majestátní), avšak dech dějin následně projde filtrem nově postaveného devíti ramenného symbolického svícnu (židovského svícnu) vztyčeného přímo před tento silný symbol němectví (tu fotku brány i se svícnem nemám, příčilo se mi ji udělat a je jasné, že němci se snaží omlouvat, ale tady se to vážně nehodí) – neskutečný paradox… Každopádně. Bez ohledu na to vše jsme si prošli z našeho pohledu nejdůležitější a opravu krásná a důstojná místa Berlína.
Co nás zaujalo
Tak například určitě musíte vidět Muzejní ostrov (mapa tady), protože ať už máte či nemáte rádi egyptskou historii, moderní umění nebo historii techniky, přijdete si tu i s dětmi na své. Prostě a jednoduše – nic zde nechybí a muzeí je tu mnoho a za návštěvu stojí.
Čím více se budete blížit centru Berlína, tím důstojnější a zajímavější budovy potkáte ( i když je občas musíte hledat) a nebudou vás nudit.
Zlatým hřebem je samozřejmě již zmiňovaná Brandenburská brána a od ní vedoucí dvě hlavní ulice, kde je nejen nemalé množství obchodů, ale tak nějak na vás dýchají svou osobitou atmosférou a možná se i přistihnete při myšlence a srovnání s naším „Václavákem“. Mimochodem, věděli jste, že tyto dvě ulice byly ke konci 2. světové války v obklíčeném Berlíně využívány jako improvizované letiště?
Zrcadlový pocit
Tak tohle bylo pro nás překvapení. S Davím jsme mířili k Berlínské zdi. Od našeho stání to byly asi 3 kilometry. Chtěli jsme se projít a prohlédnout si město jinak než z MHD, tak jsme se vydali pěšky. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme si po celou dobu procházky, prohlížejíc si budovy kolem nás, mysleli, že jsme ve východním Berlíně. Chvilkami jsme si říkali a potutelně se usmívali s tím, že jsme na pražském Jižním městě, chvilkami jsme litovali zdejších obyvatel s úsměvem že „ten „“komunismus““ tomu dal i tady pěkně na frak“. Jenže! Pak jsme došli ke zdi a zjistili, že celá ta procházka byla po západní části tohoto města (nekoukali jsme na mapu a nepátrali v jaké zeměpisné části jsme, prostě jsme šli). Uf. A po překročení, naštěstí dnes už bývalé, hranice, nám ta východní část přišla hezčí, modernější, rekonstruovanější atp. Jasně, že to je tím, že po znovusjednocení byly nemalé prostředky investovány právě sem, avšak nám to v ten moment nedošlo a vše se zrcadlilo.
Ale zpět k Berlínské zdi
Tak tohle byl rozhodně silný, či spíše nejsilnější zážitek z návštěvy tohoto města. Osobně si myslím, že když už sem pojedete, tak tohle nesmíte vynechat. Nebudu moc prozrazovat, ale zeď najdete tady Určitě zajděte do přilehlého muzea (je zdarma) na na panoramatickou vyhlídku.
Rychlé shrnutí, protože tohle město vážně musíte poznat – jeho kouzlo je totiž v emocích a lidech.
Vážně jsem hodně přemýšlela jak to celé pomalu a hezky zakončit. Mohla bych vám tu dávat mnoho dalších tipů co tu vidět, ale to vám prozradí google mapa až tu budete a dáte si hledat to nej. To, co vám však neprozradí, je zdejší atmosféra, protože ta je vážně na Německo hodně jiná.
Tak třeba se připravte na to, že tu bude hodně Turků, černochů a dalších „kultur“. Jak mi napsal Pavel Hénik – je to takové „pankáčské město“, kde vše se mísí se vším a v ničem nehledejte logiku. Hipsteři, muslimové, Arabové či křesťané – všechno to tu žije na jedné hromadě a všechno tohle potkáte na každém metru čtverečním tohoto města. Taky se vám může stát, že zamíříte do obchodu na nákup (ano, to se mi stalo… smích) a říkáte si… sakra, něco je jinak…. Obchod zvenku se tváří klasicky, vše je normální, ale uvnitř se ocitnete v supermarketu pro Turky. Jídlo výborné, nic není špatně, jen vás po chvilce trochu vyděsí složení prodavačů a nakupujících, ale jinak super. Neohrožují vás, jsou milí, galantní, jen to prostě nečekáte.
Pokud se vydáte na poznávání města večer, určitě foťák s sebou. Tohle se musí vážně vyzkoušet. Mumraj, různé kultury, vůně i zmatek. Už hodně dlouho jsem tohle nezažila a popravdě jsem si to patřičně užívala. Ano – Berlín je multikulturní město žijící okamžikem. Co vidíte teď, nemusí být pravda za chvilku. Vše se tu mění v jediném okamžiku. Neuvěřitelné.
A teď něco málo k MHD
Mraveniště, mraveniště a jedno véééliké mraveniště. Bez nabitého telefonu, GPS a gooogle maps vám přeji hodně štěstí (velký smích). Na jednu stranu, po jednom dni cestování a mnoha omylech, kdy jsme jeli jinam, už víte co a jak, ale bez toho se rychle ztratíte. Tak například nejsou tu tramvaje. Je tu podzemka (U) a nadzemka (S), která však místy jede pod zemí – trochu zmatek, no a ještě tu občas jezdí autobusy (na ty zapomeňte, těmi nepojedete, ty nemíří kam chcete) My nakonec jezdili všude „S“, neboť z našeho stání bylo nejjednodušší jet „S25“, které jelo přímo k bráně a pak zpět. Nicméně najít na nedalekém nástupišti (bylo tu 10 kolejí a pokaždé se měnilo co kam přijíždí a odjíždí) ten správný „vlak“ ve správném směru, bylo skoro nemožné.
Velká rada! Až vám google mapa řekne čím máte jet, hlídejte si počáteční stanici (ano, jako v Praze), tím se dozvíte směr a až na nedalekém nádraží bude hlásit jedna z mnoha cedulí že „S25“ jede v tolik a tolik, hlídejte si, že je to ten směr. Jinak pojedete opačně, jako my – proč? Protože jednou může jet z koleje 4 a poduhé z koleje například (smích). Prostě mraveniště, ale vše má svůj řád, a pokud budete hlídat cedule, asi se nezratíte ;-).
Jízdenky na MHD
Není třeba mít hotovost, lze zakoupit kartou. Prodejní automaty najdete i přímo dole u „vlaků“. Nejvýhodnější je denní lístek za cca 6,7 eur. Ale my hodně chodili pěšky, takže jsme si koupili vždy jen lístek za 2,8 eur z místa odjezdu na stellpatz (to vám stačí, vždy volte A, B). Platí 105 minut.
Kde nocovat
No a kde kempovat? Po naší zkušenosti, kdy je tu více míst, tohle je na jistotu a doporučujeme. Byli jsme ještě i na jednom, ale jsme rádi, že jsme skončili tady. Cca 100 metrů je nádraží, jede to odtud všude, nepotřebujete sem plaketu a máte klid. Takže stání najdete tady. Přejeme krásný pobyt.
A úplně na závěr
Má smysl sem jet? Má, ALE! Snažím se na toto město koukat všemi pohledy a vnímat jej všemi emocemi. A byť si myslím, že jsem velice vnímavý člověk – tak se velice tomuto městu omlouvám, ale sem už nepojedu. … A pro milovníky Polska jen dodávám jedno – čekala jsem všechno, ale to, že i Krakov, Lodž, Poznáň, Vratislav, Varšava, Přemyšl (a já nevím kde jsem ještě všude letos byla) budou oproti tomuto městu neskutečně „vypulírované“, čisté a vůbec – prostě návštěvnicky čisté a krásné. Tohle jsem nečekala. O to více smekám nad Poláky a Polskem… Nešlo si neodpustit tu poznámku nakonec, protože to byl pro mě prostě šok…
A teď se již s vámi loučím. Klára a Daví
