Karavanisté mezi námi – Lenka Scalvini navštívila už více jak 22 zemí

Čtení na cestyKaravanisté mezi námi - Lenka Scalvini navštívila už více jak 22 zemí

Lenka Scalvini je dáma, která se pro život na cestách zřejmě narodila. A třeba i proto se tak bezvadně cítí za volantem. Například i Vánoce jsou pro ni svátkem na cestách. Výrok, že cesta je cíl, zní možná jako klišé, ale v jejím případě rozhodně platí.

Lenko, Vaše cestování je bezesporu zajímavé a dostaneme se k němu za okamžik, ale nejdřív, můžete se nám představit? Předem chci pozdravit všechny cestovatele a dobrodruhy. Jmenuji se Lenka Scalvini, jsem normální holka, která má ráda život. A v mém životě je jedna věc, kterou kladu na první příčky – a tou je cestování. Preferuju přírodu a hory, ale města a moře jsou hned v závěsu. Nejsem na to všechno sama, jezdím s manželem, který je perfektní navigátor, což je na cestách velké plus. 

Je znát, že vás cestování baví. Co tu lásku vzbudilo? Kde se vzala, tu se vzala…. Já myslím že s tím už se člověk narodí. V dětství vám stačí když vás vezme taťka do auta i když jede jen někam kousek. Později už se snažíte vidět a projet něco v Česku a když už jste starší a máte více možností, chcete vidět ještě víc a jet mnohem dál.

A jak se k vám dostalo svobodné cestování? Nevidím rozdíl mezi cestováním a svobodným cestováním… Každý dlouhý nebo i krátký výlet je přece svobodný! Udělat plán a vymyslet k němu cestu, to vám nikdo zakázat nemůže. Je to jen na vás! 

A kdybyste tedy vy sama sebe měla popsat jako cestovatelku? Jsem cestovatelka tělem i duší! Tak se cítím… Když vyjedeme, všechno nechávám doma a vidím jen to, co chci udělat a prožít jinde. Jsem připravená na dobré i to horší… Ale stojí při nás štěstí, horší věci se nedějí. A rozhodně jsem nadšená cestovatelka. (smích) Těším se na všechno! 

Jaké všechny cesty tedy už máte za sebou? V rámci svých možností jsem toho viděla víc, než bych si kdy myslela, že uvidím. Amerika, Norsko, Itálie, Chorvatsko, Řecko, Albánie, Černá Hora, Francie, Španělsko, Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Maledivy, Srbsko…  Sicílie, Korsika, Thasos a Sardinie ty za ostrovy. Mimo Ameriky, Norska a Malediv vše autem.

To je už opravdu velký počet cest. Která a čím pro vás byla nejzásadnější? Těžko říct, každá cesta je něčím zvláštní. Nejvíc mě dostala asi Sardinie, Amerika a Sicílie. V těchto zemích zůstal kus mé duše. 

A je tedy naopak některá, kterou už byste neopakovala? Teď se musím smát. Ne, že bych neopakovala, ale asi už bych nechtěla jet přes vnitrozemí Albánie a hlavní město Tirana. To byl stres a blázinec.

Letos jste se vydali na Sicílii, proč právě tato volba? Sicílie byla u nás dlouho ve hře. Loni ji předešla Sardinie, pořád ji vlastně něco předcházelo, tak už muselo přijít rozhodnutí. Letos a jedem! (smích) Je to nádherný ostrov a musíme se tam ještě vrátit. Bylo málo času na to vidět všechno.

Kdo tvoří cestovní partu? Tak to je pěkná otázka. Já, můj manžel Pier a náš netopýr a krokodýl v jednom – pejsek Sofinka.

A jak se s manželem a krokodýlem tedy převážíte? V čem jste všechny ty cesty absolvovali? Cestujeme s vozem značky Citroen Berlingo XL v dlouhé verzi. Původně byla v plánu krátká, ale tam se nevlezu. (smích) Měřím totiž 181 cm. Tady se vyspím komfortně. Líbí se nám i design a parametry. Má automatickou převodovku, a to je pro mě důležité. Pier auto upravil na spaní a další úpravy nám daly spousty místa na všechny další potřebné věci. 

Už máte s podobnými vozy zkušenosti? Ne, tohle je nové a jsme s tímto modelem moc spokojení. Manžel uvažuje o větším, ale mě se do toho nechce. Jsem už doma v tomhle.

Řídíte přímo vy sama? Přece jen podnikáte dost dlouhé cesty… Ano, řídím jenom já. Vážně? Jakto? Je to pro mě jako dárek! Miluju to. Auto předem připravuju a chystám. Řízení mě hrozně baví a užívám si každou jízdu. I když je to jen do práce. A na ty dlouhé jízdy se nesmírně těším. Jen neřídím v noci, to nemám ráda. Ale bez manžela by to nešlo, naviguje mě a je to super partner do auta. Za volantem jsem jako doma a spokojená. I když mám někdy problémy s dodržováním rychlosti. Ale v Rakousku, né! (smích) Tam musíš jezdit pěkně, hezky.

Podle čeho vůbec volíte místa k přespání či delšímu pobytu? Když to jde místa a kempy hledáme předem. A podle situace, buď jen blízko u dálnice nebo naopak krásná místa u moře či v horách. Delší pobyty se u nás nekonají, nejsme nikde dýl než 2 noci. Spíš jedna noc a jedeme dál. Více nocí na jednom místě je pro mě ztráta času a kilometrů které jsou před námi. A ty tam jsou vždycky! (smích)

Z vašich fotek je jasné, že jste docela gurmáni. Jak se na cestách stravujete? Snažíme se jíst místní regionální jídla. Třeba Itálie je plná dobrůtek! Ale jdeme i do restaurace… Je to tak půl na půl. I si vozíme svá vlastní, lehce připravitelná jídla. 

A jak vaříte, když jste někde delší dobu? Vaříme na plynovém vařiči, který máme vždy venku na stole. Koupíme produkty přímo tam, kde se nacházíme, anebo zase něco z domu. Většinou sypané sáčky. Ale není nad dobrý salátek z čerstvé místní zeleniny – ať jste kdekoliv. 

A co nějaká dobrota či specialita, která vás obzvlášť „dostala“? Ano, právě při zodpovídání našeho rozhovoru si dávám Taralli, to je speciální suché a křehké pečivo z jižní Itálie. Ale vozíme si olivy, manžel Capocollo (jehněcí maso, něco jako šunka), já jsem vegetarián, tak spíš si vezu ovoce. Recept nemám… Popravdě, i kdybych ho měla, stejně tady na něj špatně seženeme suroviny, místní je prostě místní.

Ovlivnil vás nějakým způsobem koronavirus? Snad jen tím že nám vzal na jaře Sardinii. Ale v tom smyslu nám vlastně zase dal teď Sicílii. Cestujeme letos moc, ani nevím kolik hranic už je letos projetých a nikde nic. Kromě jedné kontroly ve Slovinsku. Ovlivňují nás média, když dodržujeme, co máme, a jsme třeba sami v přírodě, nevidím důvod, proč se někam nezajet podívat. Ale to je každého věc a svobodná volba. 

A závěrem, jaké máte plány do budoucna? Plány jsou takové že na Vánoce, jako každý rok, někam pojedeme. Loni byla cílová stanice Řecko, ostrov Thasos. Letos uvidíme, necháme se překvapit. Ale do té doby doma sedět nebudeme, tak snad ani nikdo z vás. Děkuji za rozhovor a přeji všem jen to nejlepší! Ať se svět nezblázní a nechá nás v klidu dýchat, třeba někde v horách… Mějte se!

Poslední vydané

Poslech na cesty