Tentokrát se seznámíme s moc milou dvojicí otce a dcery, které láska ke karavaningu a přestavbám vozů dovedla až k vysněné práci. Říkají si Karavan.za, jmenují se Igor a Broňa a najdete je na stránkách karavanza.sk
Kde se vzala vaše láska k obytným vozům a svobodnému cestování?
Igor: Láska k autům se ve mně probudila v době, kdy jsem byl na střední škole. Kombinace auta, ve kterém se dá bydlet a cestovat kdykoli a kdekoli, byl můj sen. První „obytňák“ jsem si vyrobil ještě jako dvacetiletý a byla to Avia. Vozil jsem v ní na koncerty kapely a s rodinou jsme vyráželi na víkendové výlety.
Broňa: Cestování mám ráda odjakživa. Když jsem byla mladší, tak jsem všude jen létala, ale od chvíle, co jsme měli doma první upravený Transporter, tak jsem se stále víc zamilovávala do tohoto typu cestování.
Co bylo tím zlomem, ve kterém se ze záliby stala i vaše práce snů?
Igor: V létě v roce 2017 jsem sám zkusil pronajímat náš první upravený Transporter. No a když jsem viděl, že je o to tento typ vozu i cestování zájem, tak jsem zkusil přestavět další auto – Citroën Jumper. Všechny úpravy jsem dělal ve svém volném čase. Minulý rok se pak ke mně připojila i dcera Broňa a hned to všechno běželo ještě lépe. (smích) Dalo by se říci, že od roku 2019 je to naše práce, která nám zabírá spoustu času, ale máme ji moc rádi.
A vaše začátky si tedy můžeme představit jak?
Broňa: První rok, když táta začínal, to vypadalo velmi nadějně. Potom přišel rok, kdy vůbec žádný zájem nebyl a na dvoře nám stály tři „vany“ bez jakéhokoli využití… Takže když táta udělal tu hlavní část práce, dostala jsem na starost dostat ty naše krasavce do povědomí dalších lidí. S reklamou jsem neměla vůbec žádné zkušenosti a vše jsem se učila za pochodu. V mezičasu jsme ještě výbavu našich vestaveb stále zdokonalovali, a to dle toho, jak postupně přicházely nejen ohlasy lidí, ale i naše vlastní zkušenosti získané na cestách.
Tedy, to bylo nemálo práce. A jaká je tedy současnost?
Igor: Dnes už nás lidé znají, objednávky chodí a práce je víc než dost. Tedy o sezóně, protože auta jsou na cestách hlavně v letním období. V zimě se lidé tohoto druhu cestování stále tak trochu bojí, takže v tomto období zákazníky počítáme na prstech jedné ruky.
A jak to teď aktuálně máte s dcerou mezi sebou rozdělené? Kdo z vás se věnuje čemu? Seznamte nás s vaším rodinným partnerstvím.
Broňa: Já se věnuji obsahu našich webových stránek, Instagramu a Facebooku. Komunikuji s lidmi, ať už přes emaily, sociální sítě či telefonicky a zařizuji rezervace. Když se nám auto z výletu vrátí, tak ho celé uklidím, umyji a připravím tak, aby bylo hotové pro další výletníky. Veškeré předávky aut se snažíme dělat společně, abychom naše zákazníky poznali osobně.
Igor: Já opravuji interiér vozů a starám se o to co se pokazí, případně nefunguje. Řeším termíny v autoopravnách, ať už na výměnu oleje, kontrolu brzd, řemenů a zkrátka všeho, co je potřeba udělat, aby byl vůz po technické stránce v pořádku. Auta také obvykle čistím zvenku. Když jednoho z nás napadne nějaké vylepšení, tak to spolu prodiskutujeme a obvykle to zrealizujeme. Syn nám pak pomáhá při drobných karosářských opravách.
Na co ze své práce jste zatím nejvíce pyšní?
Broňa: Já osobně jsem pyšná na tátu. Na to, jak šikovně a krásně auta předělal. Jsem pyšná i na to, jak se umíme pracovně sladit a rozdělit si úkoly. Občas sice máme nějakou výměnu názorů, ale to ke každé takové práci patří. (smích)
Igor: Já jsem pyšný zase naopak na Broňu. Na to jakou dala tomuto projektu tvář i na její další a další nápady se kterými přichází.
To se moc hezky poslouchá, nicméně auta jsou samozřejmě základ toho všeho. Podle jakých kritérií vozy vybíráte?
Igor: V podstatě vždy podle ohlasů zákazníků a Jumper, ten pak podle sebe. Ten měl být určený pro vlastní potřebu a připravený tak, aby byl všestranný. Jak na případné převážení věcí, tak na výlety.
A jak vnímáte karavaning na Slovensku?
Igor: Na Slovensku byl dosud karavaning rozšířený hlavně u lidí, kteří si mohli dovolit koupit velký karavan, případně měli odvahu si nějaký velký karavan půjčit. My jsme ovšem zastánci cestování v dodávkách, neboť jsou praktičtější, nenápadné a přístupné i pro mladé lidi. Díky našemu projektu si tento druh cestování může vyzkoušet opravdu každý. Naši cestovatelé obvykle o tomto stylu cestování už dlouho toužili a teď najednou mají tu možnost sednout do „vanu“ a vyrazit za dobrodružstvím. Můžu říct, že se všichni se zatím vrátili vysmátí od ucha k uchu.
Kdybyste nám z vlastní zkušenosti měli doporučit nějaký skvělý karavanový cíl na Slovensku, co by to bylo?
Broňa: Na Slovensku je toho k objevování nepočítaně. Každý jeden kraj má co nabídnout. Mně osobně třeba tento rok mimořádně oslovily Štiavnické vrchy (mapa) a jejich okolí. Na malém kousku země máte historickou Banskú Štiavnicu, která je zapsaná v UNESCO a mnoho koupacích jezer. Dále místa pro lehnou turistiku i lezení. Myslím, že každý si tu přijde na své – a to ať hledáte oddychový či aktivní výlet.
Igor: Já nejraději cestuji k jezerům a vodní nádržím, kde se můžete v létě koupat. Doporučil bych v tomto případě třeba Liptovskú Maru, Oravskú priehradu, Zemlínksu Šíravu i už zmíněné Štiavnické vrchy.
A když se podíváme za hranice, co byste nám doporučili tam?
Broňa: Já miluji hory a lezení, takže většina mých výletů směřuje do kopců. Určitě, pokud to máte stejně, tak musíte navštívit Alpy – a je jedno, jestli Rakouské, Švýcarské, Francouzské či Italské. Úžasné je Tyrolsko i Korutany, kde jsou jako velké kopce, tak zase tak jezera.
Igor: To já jsem zase milovník moře. Se synem jsme před dvěma lety absolovali výlet po pobřeží Chorvatska do Dubrovníku. Tam jsme se nalodili na trajekt a přejeli do italského Bari. Odtud jsme jeli po východním pobřeží Itálie zpět domů. Trvalo nám to dva týdny, ale doporučil bych si na to vyhradit i tři či ještě víc.
Jaké jsou podle vás tedy aktuální trendy v karavaningu a jaké máte plány do budoucna?
Igor: Trend vidím, alespoň u nás, v tom již zmíněném, že čím dál tím víc roste zájem o menší dodávky než o velké karavany.
Broňa: Do budoucna plánujeme rozšířit náš vozový park ještě o jedno auto na celkem čtyři. To je z našeho pohledu maximum, co jsme schopni fyzicky ve dvou zvládnout, jelikož oba dva máme ještě i jiné povinnosti. Tuto práci děláme v podstatě ve volném čase. Rádi bychom však jednou měli i víc aut… uvidíme.
Pokud i vy máte nějaký svůj krásný příběh, se kterým byste se chtěli podělit s ostatními nadšenci našeho životního stylu, není nic jednoduššího, než mi napsat na facebook nebo poslat email, a určitě vymyslíme podobně hezký rozhovor! Těším se na vaše zprávy 😉.
