Průkopníci karavaningu neměli lehké začátky. S většinou věci si museli poradit sami a jejich způsob cestování byl poněkud posměšně označován jako autoturistika či kočování. Doba se ale změnila a cestování s karavanem uchvátilo mnohé. Karavany ještě nikdy nebyly tak populární jako dnes, protože celou situaci ovlivnila pandemie koronaviru. Obliba kempování nejvíce vzrostla během pandemie, a to i u těch, které předtím tento způsob cestování příliš nelákal. Během kempování a při pobytu venku je totiž snazší držet si od ostatních bezpečný odstup.
Volnost při cestování a první obytné vozy
Popularitu kempování začali startovat táborníci na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Tehdy ještě neměli k dispozici auta, ale vystačili si zatím jen se stanem. Milovali volnost a chtěli utéct tlaku společnosti, což vyvrcholilo tím, že se v Anglii, ve Francii a v USA ve 20. letech 20. století začala prosazovat „motorová turistika“. Henry Ford přišel s vozidlem, které bylo dostupné pro každého a cestování na kolech mohlo začít. Stačilo k autu připojit karavan, který měl zatím poměrně křehkou konstrukci, a vyrazit.
Další počátky obytných vozidel bychom mohli hledat ve třicátých letech minulého století v Německu. Tehdy napsala Fridel Edelmannová svému budoucímu manželovi, Aristovi Dethleffsovi, že by potřebovali auto, ve kterém by spolu mohli jezdit a ona by tam navíc mohla malovat. Netrvalo dlouho a Dethleffs milující cestování vytvořil skicu a v roce 1931 postavil první karavan v Německu, který se začal sériově vyrábět.
Jen o pár let později, v roce 1935, postavil svůj první karavan průkopník Hans Berger. Jeho projekt tvořila kostra z lamel z jasanového dřeva a potahu na kajaky, která se dala rozložit jako vějíř. Během několika vteřin tak vznikl prázdninový domek, který se dal snadno převážet z jedné destinace do druhé.
Uběhlo zhruba sto let a zákazníci dnes mají na výběr z nepřeberného množství karavanů a obytných vozů, ať už to jsou skládací karavany, karavany s výsuvnou střechou, přívěsy za auta nebo obytné vozy s výklenkem (alkovnou) nad kabinou řidiče. Počet nově zaregistrovaných karavanů s každým rokem stoupá a výrobci hlásí jednu rekordní sezónu za druhou.
Historii karavaningu se pokusili vytvořit němečtí autoři Christian Steiger a Thomas Wirth, kterým se podařilo nashromáždit více než 300 historických fotografií karavanů a obytných vozů.
Rostoucí popularita kempování
V poválečném Německu se popularita cestování v autech rozjela s rozmachem VW Brouka. Stačilo k němu připojit karavan a vyrazit přes Alpy. Helmut Wilk pak přišel se stany, které bylo možné postavit přímo na střechách standardních vozidel a přespávat tam.
Popularita kempování se stále zvyšovala a v 60. letech už bylo kempování tak rozšířené, až začalo být na kempovacích místech poněkud těsno. V roce 1962 pak dokonce rostoucí automobilový průmysl pozval na veletrh vystavovatele karavanů, kteří v Essenu předvedli nejnovější trendy. Největší světová výstava kempování se dnes koná v Düsseldorfu.
Kempování není pro každého a milovníci hotelů a prázdninových apartmánů jen těžko chápou, proč někdo vyráží s karavanem, aby parkoval někde na louce nebo na parkovišti ve společnosti dalších lidí. Také rozhodně neplatí, že by cestování obytnými vozy bylo nízkonákladovým způsobem trávení dovolené. Na trhu jsou luxusní vozy, které poskytují dostatek pohodlí i prostoru, čemuž odpovídá cena. Ruku v ruce s tím, jak se zvyšuje obliba kempování, zvyšuje se i cena za ubytování v kempu tak, aby provozovatelé mohli vytvářet stále modernější zázemí, do kterého se budou kempaři a karavanisté rádi vracet. A tak se může stát, že vás noc v kempu vyjde jako noc v hotelu. Populárním způsobem, jak udělat cestování obytným autem finančně dostupné pro všechny, je sdílení a půjčování karavanů.
Vysoká poptávka po kempech a dostatečném pohodlí měla za výsledek to, že je nyní možné kempy hodnotit hvězdičkami jako hotely. Například německý klub motoristů ADAC každoročně vysílá inspektory do tisíců kempů napříč Evropou, aby zkontrolovali jejich kvalitu. Výsledkem jsou mimo jiné statistiky, že počet luxusních kempů každoročně narůstá. Ty nejluxusnější kempy dnes mají vybudované individuální sociální zařízení, aby návštěvníkům poskytli dostatek soukromí. Narazit však můžete i na kempy, které umožňují mít přímo vedle karavanu vířivku či koupelnu s myčkou a pračkou. Tomu však odpovídá i cena za noc.
S rozmachem karavaningu samozřejmě přišel ruku v ruce problém s přeplněnými kempy. Vznikají tak různá alternativní místa (tak zvané stellplatzy), kde je možné parkovat, ať už jsou to třeba farmy nebo vinařství či města.
Další mé články ze světa karavaningu si můžete přečíst v této rubrice.