Pondělí, 5 prosince, 2022

Francie obytným vozem s dětmi – Alpy a Provance

Pokud přemýšlíte o dovolené obytným vozem v Francii, nechte se inspirovat krásným cestopisem karavanisty Marka z jeho dovolené v této zemi. Uvidíte, že se takováto dovolená dá krásně užít i s malými dětmi.

Pátek:

Večer kolem šesté hodiny jsme všichni (táta, máma, Niky 3,5 roku a Terezka 9 měsíců) připraveni na odjezd. Cesta z Čelákovic ubíhá hladce a za dvě hodiny stavíme na hraničním přechodu Rozvadov. Po večeři pokračujeme do města Ottobeuren, kde parkujeme cca v jednu hodinu v noci. Stellplatz je zde zdarma (N47*56’56.40″ E10*17’44.160″).

Cestou přes Německo pršelo a my jsme navíc do vrchní části nástavby trefili dravce, naštěstí bez újmy, tedy nevím jak dopadl zmíněný dravec.

Sobota:

Ráno po snídani vyjíždíme směrem Lindau u Bodamského jezera cca 80 km, zde parkujeme na placeném parkovišti P3, které je určeno pro obytná auta a také funguje jako stellplatz na max. 24 hodin.

Z parkoviště odjíždí pravidelně kyvadlová doprava (po 15 minutách) na kraj města Lindau, cca 5 minut jízdy. Po rychlé prohlídce města jedeme zpět k obytce, vaříme oběd a odpoledne vyjíždíme přes Švýcarsko k Ženevskému jezeru. Cestou se zastavujeme na odpočívadle u benzinové pumpy BP a jelikož s obytným autem jedeme přes Švýcarsko poprvé, tak jsem překvapen, že je zde zdarma možnost servisu.

Využíváme servis a vypouštíme odpadní vodu a doplňujeme čistou vodu – vše zdarma. Večer zastavujeme na stellplatz u Ženevského jezera vedle centra fotbalové asociace UEFA (N 46*22’11.6″ E 13*42.3″) Prší tak jdeme spát.

Svačinka po cestě ve Francouzských Alpách

Neděle:

Ráno odjíždíme směrem Albertville, překročíme hranice a po dálnici pokračujeme ještě cca 30Km ke sjezdu, kde platíme 12€. Z Albertville pokračujeme na Val d’Isere cca po 50 km zjišťujeme, že náš naplánovaný průsmyk Col de I’Iseran je uzavřený z důvodu sněhu na vrcholu – 6.6.2016.

Otáčíme se a pokračujeme směrem další, o cca 200 m níže položený průsmyk Col de Galibier. Večer přijíždíme do horské vesničky Les Choseaux Verneys Valloire na stellplatz (N45*8’43.440″ E6*25’12.468″), cena 12€/24 h servis i s chemickým WC. Po večeři přestává pršet a my jdeme na krátkou procházku k lanovce u sjezdovky.

Pondělí:

Sluníčko a modré nebe, to je odměna za trpělivost a že jsme to v dešti neotočili. Pokračujeme směr sedlo Col de Galibier, užívám si řízení na horských serpentinách a mezi tím si říkáme jak můžou závodníci na Tour de France vyjet dva takové kopce a k tomu třeba 180 km.

Jsem rád, že máme pod kapotou 155 koní a pohodově vyjíždíme k jednosměrnému tunelu těsně pod vrcholem. Cesta na úplný vrchol je opět uzavřená. V občerstvení na ústí tunelu se od provozovatele dozvídáme, že stále hrozí možnost laviny, která visí nad cestou. Je tady nádherně, výška 2556 m, sníh, sluníčko a 9 stupňů :-)

Toto je prozatím pro naše holky nejvyšší dosažený bod (Nikolka 3,5 roku, Terezka 9měsíců). Vybíháme na sníh a s Niky děláme sněhovou kouli, kterou v mrazáku odvážíme do Čech (trochu pomíjivá památka …). Odjíždíme směrem nejvýše položené město Evropy Briancon. Procházíme centrum a nejnižší opevnění ze třech možných.

Briancon

Večer přejíždíme směr jezero Lac de Serre-Poncon, stellplatz Crots, Le Bout Plan N44*32’17.879″ E6*27’19.764″ , stání za 6€, servis nepotřebujeme,jinak je možnost doplatek 2€ za servis.

Úterý:

Snídaně a odjezd směrem do dalšího horského sedla. Cestou se opět přežene dešťová přeháňka a my stoupáme po úzké horské cestě, kde se dvě auta nevyhnou. Naštěstí nikoho v protisměru nepotkáváme. Těsně pod vrcholem zastavujeme na kraji srázu a vaříme oběd – nádherný výhled do údolí.

Odpoledne pokračujeme přes sedlo Col d‘ Allos směrem k přehradě Lac de Castillon. Večer parkujeme na stellplatzu Castellane Camping-cars – D402 N43*52’18.119″ E6*30’41.40″ 7€/noc s možností objednávky čerstvého pečiva na druhý den.

Středa:

Dopoledne přejíždíme cca 10 km do obce Castellane, dominantou obce je kaple Chapelle Notre Dame du Roc, která se tyčí na skále nad obcí. Procházíme náměstí, kde se koná trh a už jdeme do jedné z kaváren v boční ulici na kafe a zmrzku.

Odpoledne přejíždíme podél řeky Verdon údolím kaňonu. Řeka Verdon nás doprovází již od včerejšího dne, kde byla ještě jako úzký potůček v horách. Tento kus cesty je opravdu krásný – vlevo od nás řeka Verdon a na pravé straně skály, kdy převisy visí nad cestu.

podél toku řeky Verdon

Cesta začíná stoupat a my se zastavujeme na vyhlídce ze které vidíme jak do kaňonu tak na blížící se jezero Lac de Sainte-Croix. Sjíždíme k jezeru a půjčujeme si šlapadlo. Na šlapadle vjíždíme do kaňonu, mávají na nás skupinky Japonských turistů a fotí si naše šlapadlo, kde sedí Terezka v autosedačce (vajíčku). 

Po hodině jsme zpět a odjíždíme cca 20 km směrem město Riez. Stellplatz na kraji městečka Route de Puimoisson Riez N43*49’17.400″ E6*5’33.180″ za 5€/24h.

Čtvrtek:

Dopoledne vycházíme na prohlídku městečka Riez, dáváme si kávu a na oběd jsme zpět v karavanu.

Dále přejíždíme směrem městečko Moustiers-Sainte-Marie založené roku 433, které se proslavilo hlavně hrnčířstvím v 17. a 18. století. Cestou míjíme levandulové pole, zastavujeme na fotku, ale levandule teprve začínají rozkvétat.

Na večer přejíždíme zpět k jezeru Lac de Sainte-Croix. Mám vybraný kemp/stellplatz a najednou cestou nad jezerem vidím stát německé obytné auto a dva seniory ve věku 75 až 80 let (těm patří můj obdiv) o kterém jsem přesvědčen, že tady stálo i včera. Posílám manželku, aby zjistila, jestli byli i přes noc. Dozvídáme se že ano a budou zůstávat ještě jednu noc. Popojíždíme o 300 metrů níže abychom nerušili jejich krásný a hlavně klidný výhled na kaňon. Zde také parkujeme na „divoko“, grilujeme špekáčky a užíváme si krásný večerní výhled na kaňon Verdon.

Tady se nám krásně usínalo

Pátek:

Tento den se postupně přesunujeme k moři. Po týdnu převážně v horách se již všichni těšíme na odpočinek u moře. Jedeme na vyhlídnutý stellplatz na pláži Pampelonne, která je známá z filmu, kdy se četník chystá na zadržení nudistů. Jelikož je teprve před sezónou je cena 10€/24h příznivá. Za vodu se platí další 2€. Pláž i moře je zde čistá a hlavně písčitá což je nejdůležitější pro naši Niky :-). STLP N43*14’20.40 E6*39’40.536.

Pampelonne
Pampelonne

Sobota:

Dopoledne vyjíždíme do 5 km vzdáleného Saint-Tropez. První problém nastává hned po příjezdu s parkováním, na centrální parkoviště je omezený vjezd na 1,9 m, ale usmálo se na nás štěstí a parkujeme na hlavní třídě.

Jsou zde volná dvě místa, tak akorát pro obytné auto s délkou 7,1 m :-). Platíme 6€ za dvě hodiny, to je maximální možná doba stání. Jsem rád, že jsme přijeli relativně brzy, v 9:30 hod, myslím si, že později již není moc velká šance parkovat.

Jdeme rovnou okolo četnické stanice, která je po rekonstrukci stále uzavřená, plán otevření je na konec měsíce června 2016 (uvnitř se chystá muzeum). Dále míříme na hlavní třídu k jachtám. Zde si přeci musíme dát kávu…

četnická stanice Saint-Tropez

Sedíme v první radě s výhledem na odjezd nádherných jachet… a platíme za dvě kávy a džus 20€… Jsem rád, že jsem zjistil, že Staroměstské nám. v Praze není nejdražší v Evropě :-).

Procházíme uličky Saint-Tropez a dostáváme se na přeplněný trh. „Tak tady to s kočárkem moc nepůjde“ a raději sedáme do karavanu a míříme k moři.

Neděle:

Tak konečně celý den u moře…:-) Teplota těchto dnů se pohybuje v rozmezí 28-30 stupňů, teplota moře 21 stupňů. Potkáváme zde tři obytná auta z Čech a jedno s německou SPZ s pánem v důchodovém věku, který v roce 1968 emigroval. Dozvídáme se několik dobrých rad od pána (Němce), jelikož sem jezdí vždy před sezónou již několik let (tímto děkujeme).

Pondělí:

Dopoledne vyjíždíme do 8 km vzdálené vesnice Ramatuelle, parkujeme u fotbalového hřiště pod vesnicí a nahoru nás odveze „silniční“ vláček (zdarma). Právě dnes probíhají trhy a my si kupujeme čerstvé ovoce a mlsání v podobě domácího tureckého medu. Uprostřed vesnice stojí kostel Notre Dame z 16. století. Vesnička je obehnána hradbami a my se proplétáme v úzkých uličkách. Odpoledne už zase ležíme u moře.

Úterý:

Nic neděláme jen ležíme u moře, chodíme do občerstvení na pláži na kafíčka, zmrzky, paniny a povídáme si s přáteli z Čech a jejich dcerou, která přiletěla na návštěvu z Anglie.

Středa:

Dopoledne odjíždíme ze Saint-Tropez směrem Monte-Carlo.

Nejprve jedeme do nedaleké obce Grimaud nakoupit víno domů. Cestou, v nejužším místě, potkáváme v protisměru dodávku, která mírně přejíždí do našeho pruhu. Zazní tupá rána a naše zrcátko je sklopené. Za zatáčkou zastavujeme, chybí nám spodní (menší) zrcátko a blinkr na zrcátku je rozlámaný.

Volám kamaráda v Čechách, který má autoservis, posílám mu fotku zrcátka a vin kód. Za půl hodiny je vše objednáno a už znám i cenu, tak naštěstí i s prací 1500,-Kč, uf…:-)

Po nákupu vína odjíždíme směrem Cannes, Nice. V podvečer projíždíme Monte-Carlo a cestou se díváme po garáži pro obytné auta. Nikde nic nevidíme (dle dostupných informací jsou jen dvě) a tak jedeme do dalšího města Menton. Zde by měl být kemp. Parkujeme dle navigace a s Niky jdeme kemp hledat.

Procházíme úzkou uličkou a na jejím konci jsou schody. Stoupáme nahoru a po 15 minutách jsme v kempu. Tady se dozvídáme, že je jen pro stany a osobní vozy. Cestou dolů k autu počítám schody a zjišťuji že jich bylo 305 – pěkná procházka…

Odjíždíme dál do Itálie, kde jsme našli kemp ve městě Latte. Kemp Por La Mar N43*47’33.720″ E7*33’52.596″ 3 Via del Ricovero, Latte

Čtvrtek:

Na dnešní den plánujeme návštěvu Monte-Carla a Monaca. V kempu mají minibus a ten nás za 4€ odveze do Francie na vlak, kterým pokračujeme do Monte-Carla (cena 7€ jedna cesta). Celá cesta trvala cca 50 minut. Z nádraží se vydáváme okolo jachet rovnou do Monaca.

V Monacu se rozdělíme. Niky s maminkou jdou do aquaria Musée Océanographique de Monaco, podívat se na rybičky a já se spící Terezkou jdu do parku. Dále pokračujeme prohlídkou Monaca a poté jedeme zpět do kempu.

Po večeři vyjíždíme opět zpět do Francie, směrem lyžařské středisko Limonetto v Itálii. V horách na hranici Francie a Itálie je zdarma jednosměrný tunel, který se otevírá v době mezi 6-22 hodinou. Po průjezdu tunelem odbočujeme do zimního střediska a zde jdeme nocovat na divoko. Přijeli jsme kolem půl desáté večer, všude je klid, svítí jen jedno okno v několikapatrové budově apartmánů (zřejmě správce).

Pátek:

Dopoledne sedíme na svých místech a jedeme směrem italské město Asti. Cestou ještě v horách se zastavujeme v outlet shopu, ale nic nekupujeme, máme představu trochu jiných cen.

U města Asti najíždíme na dálnici a pokračujeme směrem sever Itálie lago Maggiore. Cesta je tady rovinatá a tak jedeme cca 50 km podél rýžových polí (Itálie je největší pěstitel rýže v Evropě). Začínám mít pocit, že jsme dojeli až do Asie.

Večer zastavujeme v Itálii u kempu, ale nakonec se rozhodneme dojet až na sever jezera do Švýcarského města Locarno. Zde zastavujeme na stellplatz a já si jdu do blízké pizzerie rozměnit na drobné Franky. V televizi právě dávají zápas z ME, u jednoho stolu sedí skupinka jásajících Chorvatů. Podívám se na skóre a v 70 minutě vedou 2:0 nad ČR. Odcházím zaplatit stání a jdeme na procházku k jezeru. Večer vidím, že jsem měl vydržet až do konce – 2:2. Stellplatz N46*9’38.160″ E8*48’5.904″

Sobota:

V sobotu dopoledne jdeme do centra města podél jezera. Locarno je nejníže položené město Švýcarska a v tomto regionu se mluví hlavně Italsky.

Odpoledne přejíždíme směrem San Bernardino, je zde tunel pod Passem. My jsme se ale rozhodli přejet přes Passo a tak pomalu stoupáme do výšky 2055 m. Jsme nahoře u jezera Laghetto Moesola, je zataženo, 7 stupňů a na vrcholcích sníh.

Po krátké procházce jdeme do místní restaurace na čaj a kávu. Pokračujeme směrem Lichtenštejnsko. Přijíždíme kolem 18 hodiny, projíždíme centrem a vidíme na krátkou pěší zónu, kde se nikdo neprochází.

Nacházíme stellplatz zdarma u městského stadionu, ale po 15 minutách se rozhodneme odjet opět k Bodamskému jezeru u města Lindau na parkoviště P3. Přijíždíme večer a jelikož máme hlad a nemáme drobné do automatu pro parkování a doplnění vody, jdu do blízkého fast foodu pro pizzu za přijatelných 5,5€. Byla dobrá.

Neděle:

Probouzíme se do deštivého dne a tak čekáme jestli tento vydatný déšť ustane. Čekáme až do oběda a stále nic. Je to poprvé za 16 dní, kdy celé dopoledne sledujeme TV. A tak odjíždíme směrem ČR. Domů do Čelákovic přijíždíme cca v 21 hodin. Z karavanu vyndavám jen to nejnutnější – úklid počká do zítřka. Jdu zaparkovat a Niky jde se mnou, posadí se vedle mě a říká: „táto, já bych jela k moři…“ no prostě je po mně, odpovídám jí „já taky“ :-) …

Statistika: celkem najeto 3300Km se spotřebou 10,14l, průměrná cena za noc komplet obytné auto + posádka 8€.

Všechny fotografie z této dovolené si můžete prohlédnout na tomto odkazu.

Marek a Vlaďka

spot_img

Související články

spot_img

Nedávno vydané

spot_img