Když zrovna nemůžete nikam vycestovat, ale neskutečně by vás to lákalo, není nic snazšího, než vzít do ruky knížku s nějakým kempařským příběhem (když nic jiného, na chvíli zapomenete, že nikam nemůžete). Často je to báječná inspirace a nebo prostě způsob, jak chvilku kempovat kdykoli a kdekoli. Navíc v podzimních mlhavých večerech se sklenkou dobrého vína to nemá chybu, jen si přes sebe přetáhnout deku a hurá na cesty. První dva tipy, které mě opravdu bavily, najdete níže. Zajímavé je, že v češtině zatím příliš takových knih nevyšlo, ale s těmi, které přece, a které podle mě stojí za přečtení, vás postupně seznámím.
„Kdykoliv začneš číst knihu, cítíš se, jako bys nastoupil do vlaku, který tě veze na prázdniny.“ Antonio G. Iturbe
Cesta na sever Virginie Grimaldiová
Každý z nás má občas pocit, že mu všechno padá na hlavu. Jak zareagujete, když už vám to na tu hlavu opravdu plnou vahou padne a taky na bok a na záda… Prostě když už nemůžete dál. Rozvedená matka dvou dcer docela svérázně. Rozhodne se (navzdory tomu, že si vše může ještě víc zkomplikovat), že potřebují najít samy sebe i jedna druhou navzájem, půjčí si obytku a vyrazí s nimi na okružní cestu po Skandinávii. Nebojte, neprozradím vám, co všechno je potká, natož jako to dopadne. Co vám ale říct můžu, že všechna místa, která jsou v knize popsaná, jsou reálná a je docela fajn mít při ruce počítač nebo alespoň telefon a mrknout se na to, jak to v reálu vypadá. Do děje vás to pak vtáhne ještě mnohem víc. Musím uznat, že pár míst bych opravdu vidět chtěla. Navíc si připomenete radosti i strasti cestování s obytkou. Podle mě oddechovka, která vás ale může navést na zcela nové cestovní cíle. Až si ji někdo z vás přečte, můžeme porovnat, v čem jste se ztotožňovali a co vás naopak štvalo!
Vlčí ostrov Lajla Rolstadová
Z docela jiného ranku je pak kniha, která ve mě neustále vyvolávala potřebu jít se alespoň projít do lesa. Pokud totiž máte rádi přírodu, knížka vás bude bavit zcela určitě. Anotace říká: Lékař jí kdysi říkal, že musí brát léky a vést bezpečný a předvídatelný život, aby svou nemoc dokázala zvládat. Lajla Rolstadová se však rozhodne pro pravý opak – žít nezávisle na cizí pomoci i na lécích. Odlétá do Kanady a následující měsíce tráví uprostřed divočiny nebo na cestách, mezi lidmi… Celý děj se odehrává zejména v Severní Americe, ale jinak si procestujete tímto způsobem docela pořádný kus USA. Nevím, jestli se mi někdy ještě takový sen splní, ale někdy bych si chtěla něco takového zkusit. Zejména mě nadchl festival v poušti (v USA běžná věc, pokud jste se někdo zúčastnil, tak se určitě ozvěte, docela ráda bych si o tom něco poslechla). Už jsem o takové akci slyšela mnohokrát. Domluvíte se obrovská (vážně obrovská!) skupina lidí, která kdesi uprostřed pouště uspořádá monumentální, několikadenní až několikatýdenní karavanový festival. Taková trochu hippies akce, věřím, že atmosféra tam bude neskutečná. Knížka mě bavila o to víc, že je to autobiografie. Jak už jsem uvedla v začátku, na autorce je obrovsky vidět, jak moc má ráda přírodu a uvědomuje si její sílu i nevypočitatelnost. Myslím si, že to bychom si měli i my, kempaři, kteří do přírody vyrážíme snad vždy s láskou a šetrností (alespoň doufám) občas připomenout. Mimochodem, podle mě naprosto vážně super čtení, když si můžete užívat takové to opravdové teplo a pohodu domova a za okny ještě ideálně padá déšť se shněhem – nebo alespoň hrozně prší.
