S blížícím se koncem roku bych i já sama za sebe ráda napsala nějaké to ohlédnutí se zpět s malou připomínkou toho, co vše naše karavanistická komunita dokázala a kde se angažovala. A že toho nebylo málo. Takže jaký byl rok 2020 v českém karavaningu a co vše se povedlo?
Nástup roku byl podobný tomu v minulých letech. První dva měsíce se ještě mohlo volně cestovat, mohli jsme si užívat plnými doušky svobodu a zážitky na cestách, i když už tady první informace o Covidu byly. Ale pak přišel březen a plné rozjetí pandemie i u nás v ČR. Po prvním šoku, kdy se začalo vše zakazovat a vypadalo to na opravdu špatnou sezonu, se karavanistický svět spojil a rozhodl se ukázat svou sílu, kolegialitu a výhodu. Ukázalo se totiž, že naše domy na kolečkách mohou sloužit nejen jako perfektní zázemí pro vojáky a policisty tehdy z nařízení vlády sloužících na hranicích, ale také jako dostatečné a teplé (byl březen a duben) zázemí pro lékaře, mediky či pracovníky domovů pro seniory či dalších center. Spustil se tady projekt Karavany v první línii (informace tady), do kterého se zapojilo nemálo půjčoven a bylo v rámci něj poskytnuto zdarma více jak 100 karavanů. Mimochodem, málo kdo si to uvědomuje, ale právě díky tomuto projektu začala obecná veřejnost, státní správa a média si ještě více uvědomovat, že český karavaning už není někde na okraji, ale má u nás své nezastupitelné místo. A ať se to někomu dnes možná nezdá, do budoucna nám to přináší mnoho výhod, kdy i ti, co o něm slyšeli poprvé, s touto informací začnou pracovat a začne se to tady u nás trochu zlepšovat (myšleno s tragickou infrastrukturou pro servis karavanů).
Speciální poděkovování v rámci této akce musím napsat i manželům Gasnárkovým z Ratíškovic. Ti neváhali a nabídli svůj vlastní karavan do hodonínské nemocnice, kde nějaký ten týden velmi pomohl. Další karavanista, který tehdy poskytl svůj karavan zdarma, byla Jana Kavač. Její karavan posloužil v Domovince Jitka – Vsetín.
Pak se nám přiblížila sezóna. Půjčovny a prodejci, kteří se na jaře tak trochu o svou „existenci“ bály, nestíhaly. Nastal další „fenomén“ v českém karavaningu. Většina karavanistů místo dovolené v severských či jižních zemích začala objevovat krásy naší malebné země. Možná to někomu nepřijde jako nějaká závratná informace, ale je tomu tak. Ruku na srdce – kolik z nás si do této doby plánovalo svou hlavní dovolenou v ČR… Tím jsme začali podporovat náš turistický trh a hlavně se i více seznamovat s naší domovinou. Za to všem opravdu tleskám – a opět karavanisté ukázali, že jsou důležitou součástí cestovního ruchu, a že i díky nim mnoho podnikatelů a samospráv vydělalo nějakou tu korunu navíc, kterou jsme dříve utráceli v zahraničí.
Další velkou změnou byl opravdu masivní prodej obytných vozů a přívěsů. Mnoho lidí, kteří o tomto našem životním stylu snilo, ale jeho splnění si odkládalo na později, bylo situací donuceno nákup uspíšit. Vždyť v čem jiném bezpečně od všech cestovat a o dovolené „bydlet“, než v karavanu.
Bohužel to s sebou přineslo i negativa, která se tímto ukázala. Těmi negativy myslím opravdu velké „zaspání“ státní správy a samosprávy co se týče našeho životního stylu. Čím dál více se ukazovalo (a i dnes ukazuje), že i když karavanisté mohou de facto parkovat či nocovat všude, kde to není zakázané, kriticky chybí základní infrastruktura pro servisování (pro neznalé to znamená možnost vylít chemického WC a šedé vody včetně možnosti dopuštění vody pitné). Služba tolik potřebná a v zahraničí zcela běžná. Přesto vše ale věřím, že se to zlepší. Ostatně my v Asociaci kempování a karavaningu se to snažíme změnit už skoro dva roky. A i když to není moc vidět, první úspěchy už tady jsou. Posledním úspěchem nazývám email, který akkčr nedávno přišel ze Šumavy s textem „Naše firma zajišťuje servis vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod na Šumavě. Někteří starostové nás oslovili se žádostí o zřízení odběrných míst na vodu a na vypouštění odpadních vod. Mám dotaz, zda existují nějaké základní požadavky jak by tato místa měla vypadat a jaké jsou zpravidla připojovací armatury.“ – za to moc a moc děkuji a samozřejmě asociace je plně k dispozici poskytnout všechny rady. A takovýchto emailů či telefonátů máme opravdu nemálo. Paráda, velký úspěch pro český karavaning.
Výlevka chemického WC Resort Radslavice – ilustrační foto
Umíme i pomáhat a nejsou nám naše osudy lhostejné
Přišel květen a s ním i dnes už mezi mnoha karavanisty známý příběh Camper pro Nikolu. Nebudu se zde rozepisovat o co přesně šlo, to si můžete přečíst například tady. To, co je na tom všem nejdůležitější, je fakt, že jsme se dokázali opět spojit, našlo se opravdu mnoho dárců a nemocného chlapce jsme k tomu moři s celou jeho rodinou poslali.
Blížil se konec prázdnin a čím dál více se ukazovalo, že největší boom karavaningu za mnoho let je tady, byť tomu nikdo ještě na jaře nechtěl věřit. Fabriky, které obytné vozy a karavany vyrábějí, začaly hlásit stop stav pro příjem objednávek modelů roku 2021 s dodávkou v tomtéž roce. Kdo si nestihl objednat karavan do konce září či října (myšleno prodejci) na příští sezonu, měl tak nějak smůlu… (psala jsem o tom tady)
Ani další vlna Corona viru nás neodradila a opět v nás vyvolala velkou vlnu solidarity. V říjnu a listopadu se opět uzavřely školy a mnoho rodičů či ústavů řešilo jak tu distanční výuku dětem zajistit. Reportáže běžely na všech TV a opět se našel karavanista, jmenovitě Martin Seidl, který se rozhodl pomoci, a během několika hodin svolal své nejen karavanistické přátele a uspořádal sbírku pro dětský domov s cílem dětem zajistit notebooky. Povedlo se! (o tomto krásném počinu si můžete přečíst tady). Martine díky moc.
Zrušené veletrhy
Letošní rok v sobě bohužel nese i několik smutných skutečností spojených s karavaningem. Nejenže byl zrušen letošní ročník veletrhu ForCaravan, ale následně i veletrh Caravaning Brno. Na druhou stranu to dalo prodejcům novou možnost, které samozřejmě využili. Tou byly domácí výstavy. Díky nim karavanisté či zájemci o karavaning měli alespoň malou možnost si prohlédnout více vozů na jednom místě, za což všem opravdu moc děkuji.
I lidské příběhy patří do našich životů
V letošním roce byl také větší prostor poznat naše kolegy, o kterých jste možná do té doby nevěděli. Za sebe jsem ráda, že jsem měla možnost vydat opravdu nemálo rozhovorů a lidských příběhů, které jsou s naším životním stylem spojeny a jsem přesvědčena, že kdyby tato letošní omezení nebyla, tolik byste se o ně nezajímali a nežádali více takových článků. Děkuji! (rozhovory najdete tady)
Něco málo na závěr
Chtěla bych tímto opravdu ze srdce poděkovat všem, kdo tvoří českou karavanistickou komunitu (tím myslím jak komerční, tak nekomerční). V tomto mém dnešním ohlédnutí jsem napsala jen ty nejvíce viditelné věci, a kdybych měla napsat vše, co jste mi během roku hlásili, co jste mi s radostí či hrdostí oznamovali, článek by byl skoro až nekonečný., a to bohužel nejde 😉. Nicméně vše to má jedno společné – letošní sezóna se nakonec povedla a všichni jsme si ji i přes všechna ta omezení po svém užili.
Také chci opravdu moc a moc poděkovat mým čtenářům, fanoušků a sledovatelům, protože All4camper – kempujeme s Klárou končí svůj třetí!!! rok velkým úspěchem. Nejenže se čtenost mých stránek pohybuje dnes už v průměru sedmdesát tisíc stabilních čtenářů měsíčně ( o sezóně jsem se dostala dokonce na sto tisíc), což je na naši „malou velkou“ komunitu opravdu mnoho, ale také mi voláte a píšete mnoho nápadů o čem psát, čemu se věnovat a co je potřeba tady změnit. Díky tomu máme i my v Asociaci kempování a karavaningu plné ruce práce. A jak jsem psala, i když to není vidět, na pozadí se toho děje opravdu hodně! Jen to občas trvá, než se to dotáhne do zdárného konce a mohu o tom já nebo AKKČR dát na vědomí. Ale věřte, že BEZ VÁS by tomu tak nebylo.
Přeji všem krásný rok 2021, přeji vám, ať jej máte nejen plný cestovatelských zážitků, lásky, pohody, šťastných kilometrů, ale hlavně zdraví, protože to budeme v tom nadcházejícím roce opravdu potřebovat. Jo a vykašlete se na žabomyší „války“ a hádky na sociálních sítích, Vždyť jde – slovy klasika – ve výsledku „o hovno“. Krásný nový rok 2021 přeje Klára a Daví 😘
