Pondělí, 5 prosince, 2022

14 dní na Sardinii

Na dovolenou jsme měli v plánu jet na sever. Ale z časových důvodů (to co bychom chtěli projet je na delší dobu než našich možných 14 dní) jsme od toho ustoupili. Pak se nám z rodinných i pracovních důvodů měnil termín dovolené. Takže nakonec nám vyšlo, že odjet můžeme na 14 dní v druhé půlce května.

A teď kam? Bylo to rozhodování strašně narychlo, protože byl konec dubna.

Nakonec jsme zvolili Sardinii – v tuto dobu by tam mohlo být příjemné teplo (splnilo se), je tam možnost jak koupání, tak něco vidět (splnilo se) a vůbec…splnilo se vše co jsme od ní očekávali.

Na www.trajekt.cz jsme si objednali lístky, během tří dnů jsme je měli doma, na internetu jsem hledala všechny možné informace o Sardinii a našla jsem kontakt na p. Tesnera, který projel Sardinii křížem krážem obytným autem a zaslal nám nádherně zpracovaný cestopis, z kterého jsme čerpali. Tímto mu ještě jednou děkuji.  Nakoupili na http://www.freytagberndt.cz/ velmi podrobnou mapu Sardinie (moc se nám vyplatila) a nějaké cestopisy a mohli jsme vyrazit.

13.-16. května 2010

V poledne rychlý nákup, skoro dvou hodinový přejezd Prahy a už směřujeme směr Livorno.

Jeli jsme přes České Budějovice, Linz, Salzburg, Innsbruck  (tady jsme přespali), Brenner, Verona, Parma, La Spezia a Livorno. V Livornu jsme zůstali na bezplatném STPL v přístavu. Tady se dá před odjezdem udělat veškerý servis, což je výhoda,  protože jsme nemuseli s sebou vozit plnou nádrž vody a stačilo ji doplnit až tady.

Jeli jsme trajektem prvně, takže jsme se řídili tím, co bylo napsáno na lístcích. Tam stálo, že se máme nejméně 1,5 hod. před odjezdem hlásit v kanceláři. To není nutné. Ve frontě na trajekt čtečkou zkontrolují lístky, vyjedou nálepku a než jsme se nadáli, už jsme vjížděli dovnitř trajektu.

Málem jsem to nestačila nafotit. Zavřít auto a šup nahoru. Hrozně mě zklamalo, že pršelo a vál silný vítr a nedalo se být na otevřené palubě. Vítr byl takový, že málem vyrazil Karla ze dveří. Cesta ubíhala pomalu, vzhledem k větru a velkým vlnám trvala o hodinu déle a celkem jsem koukala, co přírodní živly dokáží  s takovým kolosem jako je trajekt. Ale přežili jsme a v 15,00 hod. jsme vyjížděli v přístavu v Olbii z trajektu na Sardinskou půdu.

Vítalo nás mírné sluníčko a vítr. Hlavně že nepršelo. Byli jsme utahaní jak koťata, tak jsme si řekli, že pojedeme po pobřeží a až narazíme na nějaký kemp tak zabydlikujeme. A to se nám povedlo v Budoni v campu http://www.pedraecupa-camping.com/ .

Příjemný kemp, hned u pláže, skoro prázdný. Cena za 2 osoby a obytné auto 22 €.  Přesně podle našeho gusta. Trochu jsme ho prošli, zkusili teplotu moře (brrr), nemohli se nabažit bílé pláže a šli se jen trochu natáhnout. To bylo asi 19,00 hod. A hádejte co se stalo? Vstali jsme v půl osmý, ale druhý den ráno. Báječně jsme se prospali. Vítr byl stále silný, ale sluníčko ukazovalo co umí. Šli jsme se projít do městečka, pak jsme si vypili šampus na pláži, ogrilovali a takhle příjemně proflákali neděli.

17.-18. května 2010

V pondělí ráno jsme vyrazili směr Posada.

Středověká historická  část města se rozkládá na kopci a velmi působivá je zřícenina hradu Castello della Fava. Je z ní nádherný výhled do krajiny (jen kdyby ten vítr byl menší). Vstupné je 2,5 € na osobu. Pak jsme se jeli podívat na pobřeží. Opět kouzelná pláž (to budu opakovat pořád).

Od městečka nás sledoval pick-up a muži z něj šli do konce za náma na pláž. Ne, nechtěli nás unést, jen to byli prodejci sýra a klobás. No ukecali nás a něco jsme nakoupili. Samozřejmě, že jsou dražší než v obchodě, ale čert to vem (stalo se nám to ještě několikrát, jedou za Vámi třeba 15 km a jsou neodbytní, ale my pak už odolávali).

Po prohlídce pláže jsme jeli na Capo Comino. Je to nejvýchodnější cíp Sardinie s majákem na krásných útesech. Nádherné místo-opět. Cestou k majáku jsme minuli plac, kde stálo na útesech asi 5 obytňáků. Tak jsme se k nim přidali a zůstali další den.  Souřadnice jsou 40.531828, 9.823536. Nebyl problém tady stát. Druhý den jsme si udělali výlet na kolech do okolí. Večer se opět rozfoukal vítr (já seděla venku v mikině a Němci chodili v plavkách ) tak jsme zalezli do auta a zkoukli Román pro ženy.

19.-20. května 2010

Přejíždíme za Orosei poblíž Cala Gonone, kde se nachází nejdelší krasový systém Itálie s délkou 11 km a v něm jeskyně Ispinigoli.

V průvodci jsem našla, že cestou by měla být jedna z nejzachovalejších a nejstarších hrobek  – Tomba Di Gigante Sa Ena E Tomes. Místo určení bylo přibližné. Nachodili jsme snad přes 15 km po přírodovědné stezce a nenašli ji. Pozn. musím  si postesknout, že značení památek na Sardinii je fakt otřesné. Pokud se u památek nachází restaurace či bar se stejným názvem, tak směrovky tam jsou, jinak je to bída. No, ale nakonec jsme ji našli-za 2 dny –stačilo popojet 2 km, ale stejně byla v mimosezoně zavřená. A pro ty co by ji chtěli vidět – souřadnice jsou  40.227412, 9.309198.

Tak jsme pokračovali dál. Jeskyni Ispinigoli jsme našli bez problémů. Prohlídky začínají v každou celou hodinu (samozřejmě, jak je v Itálii zvykem ne mezi 13,00 – 15,00 hod.). Vstupné bylo 7,5  € na osobu (děti polovinu). A stojí to za to vidět. Do jeskyně vstoupíte zezhora a scházíte dolů do propasti (údajně se tu v dávných dobách obětovali panny pro lepší úrodu) ze které ční nahoru obří 38 metrů vysoký stalagmit. Nádhera.  Fotit se nesmí…bohužel.

Po prohlídce jsme přejeli za městečkem Dorgali pár super zatáčkama na pobřeží Cala Gonone.  Prohlídli si nádherné útesy a protože jsme se tu chtěli zdržet zajeli jsme večer do kempuhttp://www.campingcalagonone.it/index.php. Cena 20 € za noc. Druhý den jsme chtěli jet do jeskyně Bue Marino.

Ráno jsme sedli na kola (opět celkem foukalo ) a jeli zjistit do přístavu co a jak. Jeskyně je přístupná pouze z moře. Zklamali nás. Nabízeli pouze delší půldenní až celodenní  výlety s prohlídkou pláží a útesů za 16 € (bez vstupného do jeskyně). To se nám fakt nechtělo. Sedět půlden na lodi, ve větru a zimě, a koukat na pláže nás nelákalo. Takže jsme byli dost zklamaný.  Pozn. v sezoně, nebo pokud je Vás víc i v mimosezoně, není problém absolvovat prohlídku pouze jeskyně. Tak jsme si udělali projížďku na kolech po okolí a večer zašli na vynikající večeři. Strašně nás pobavilo, že neustále potkáváme stejné lidi a dokonce  parkujeme vedle sebe (jak na divoko, tak v kempech).

21.-22. května 2010

Ráno jsme udělali servis a vyjeli směr soutěska Gorroppu.

Je to největší soutěska ostrova a je fakt ohromující. Dostat se k ní dá autem (i karavanem), když pojedete po hlavní ve směru na jih a odbočíte doprava na malou silničku, kde asi po 10 km zaparkujete a půjdete dále pěšky. Nebo vyjedete nahoru na průsmyk Silana do 1.000 m.n.m. (stejně tudy pojedete, pokud směřujete na jih) a bude Vám buď stačit pohled svrchu (jako nám), a nebo to sejít asi 1,5 h do soutěsky a pak to vylézt zase nahoru. Je to vše popsáno i v průvodci 50 túr od Freytagu. Ale cesta je to prý náročná a pro znalé.

My přejíždíme zpět přes Dorgalli do Oristana, na západní pobřeží. Cestou se stavujeme v Serra Orrios a jdeme na prohlídku nuragů. Vstupné je 5 € na osobu.  Nuragy stojí na kopcích nebo na planinách odkud je dobrý rozhled jsou vždy dominantou krajiny. Kameny, ze kterých jsou postaveny bývají zejména u základny velké, vážící i několik tun. Nuragy pocházejí zřejmě z různých období a jejich stáří nelze přesně odhadnout. Některé jsou datovány do období 3500 let před Kristem, ale jiné byly zřejmě postaveny až ve střední a mladší době bronzové to je 1800 – 1500 let před Kristem. Sardové v jejich stavění pokračovali i za Římanů, najdeme zde tedy nuragy pocházející z 2.století před Kristem.

Výkladů je mnoho : chrám, obydlí, strážní věž, dům stařešiny či náčelníka vesnice, místo pro porady starších nebo významných mužů osady. Možné je cokoli nebo i kombinace více účelů. Pravdou je, že věže jsou často umístěny na místech s dobrým rozhledem. Pravděpodobně měly nuragy význam symbolický. Určovali hranice území a symbolizovali moc a sílu obyvatel. Je hozně zajímavé je vidět a procházet se v nich. Na ostrově jich je ohromné množství. Největší jsou v Barumini, ale ty jsme si nechali na příště. Za Oristanem míříme k plážím na Punta is Arutas. Souřadnice jsou 39.968875, 8.400458. Je tu nádherná pláž z bílých drobných kamínků. A není problém zde stát na divoko. Vedle nás stojí Ital, který nám dává tipy kam zajet, kde nakoupit výborné víno, atd.  Úžasný člověk.

Druhý den se jdeme vyvalit na pláž. Počasí je nádherné. Moře studené. No samozřejmě, že se spálíme a to hodně. Večer se jdeme projet na kolech podél pláží, ale mraky komárů nás zaženou do auta.

23.- 24. května 2010

Ráno odjíždíme z tohoto kouzelného místa a jedeme do městečka Tharros.

Tady jsou vykopávky fénického městečka. Vstupné je 5 € na osobu. Ale kdo nechce platit, může se projít okolo plotu a vidí toho taky dost. Krásný je výhled od majáku. Nádherné pláže. V Oristánu děláme nákup v Bille. Později přejíždíme do Putzu Idu. Cestou míjíme zátoku s ohromným množstvím plameňáků (škoda, že fotky nejsou vyvedené, plameňáci byli dost daleko ) a užíváme si jejich pozorováním.

V Putzu Idu už je to moc rekreační. Všude zákazy stání, plné pláže, odjiždíme pryč. Jsme nějaký unavený a spálený, takže nacházíme u městečka Torre su Puttu  tento kemp camping.info. Je celý ve stínu borovic, takže pro nás ideál. Cena je 14,5 € na noc.  Schováváme se do stínu borovic a vychutnáváme si klid a chlad. Večer grilujeme. Zůstáváme i další den. Jdeme na prohlídku okolí, pláže, restaurace. Odpoledne děláme úklid bydlika. Večer grilujeme a prokecáme půl večera s Němcem, který parkuje vedle  (popovídali jsme si dobře, i když němčinu moc neovládáme, ale byla legrace).

25.-26. května 2010

Přejíždíme k Neptunově  jeskyni.

Jedeme přes městečko Bosa. Je to krásné městečko v katalánském stylu. Doporučuji prohlédnout. Vůbec cesta do Alghera byla  nádherná. Sice samá úzká silnice plná zatáček, ale ty výhledy. Buď se před Vámi otevřel pohled na moře, nebo najednou vykoukla vesnička či městečko. Kdyby bylo kde, tak by se člověk ufotil. Ale stejně fotky nezachytí tu nádheru.  To se musí prostě vidět.

V Algheru jsme si prohlídli přístav a okolí a natěšeni jsme šupajdili přespat na parkoviště k Neptunově jeskyni. A zklamání. Část parkoviště byla zabrána stavebními stroji, spát se tam nedalo. Což o to, to by nevadilo, ale spíš nás naštvalo, že schody vedoucí do jeskyně se otevírali nově až v 11,00 hod. namísto všude inzerovaných 8,00 hod. Takže by se musely jít v nejprudším slunci, protože ve stínu jsou jen dopoledne. A to fakt nevím jak by to nemocné srdíčko ustálo. Už takhle pár dní trochu z horka,  zlobilo.

Tak jsme přejeli na nádhernou vyhlídku a přemýšleli co dál. Jet zpět do Alghera a lodí? Šlo by to,  lodě jezdí od 10,00 hod. každou hodinu a půl a cesta i s prohlídkou trvá cca 2,5 hodiny.. Za cenu od 14-16 € na osobu. Vstup do jeskyně stojí 12 €.  To se nám nechtělo. Ne z finančních důvodů, ale ve městě byly všude zákazy parkování obytňáků a jezdilo tam dost policajtů. Nechtěli jsme riskovat.

Pod vyhlídkou taky jezdí lodě až do jeskyně, ale jen v sezoně. Teď ne. Hodně nás to otrávilo (už podruhý). Takže padlo nemilé rozhodnutí. Prohlídka nebude. Prožili jsme ale krásný večer na vyhlídce u jeskyně, s nádherným západem slunce a ráno s jeho východem.

Ve středu ráno odjíždíme a směrujeme na Porto Reco a severní pobřeží. Cestou se ještě, na doporučení Itala, stavujeme ve vesničce Santa Maria La Palma, kde je stejnojmenné vinařství a nakupujeme zde úžasná sardinská vína.  Projíždíme kolem pobřeží směr Palau. Nejsme nijak nadšení. Je vidět, že tady všude už vládne turistický ruch. Slunečníky na plážích, placená parkoviště, všude zákazy stání či zastavení.  Ale jinak příroda nádherná. Útesy jsou rudé, takže člověk ví, proč se tomuhle kousku říká rudé pobřeží.  Chceme se zabydlet v Palau, ale nějak se nám nedaří. Takže padá rozhodnutí. Máme před s sebou poslední 2 dny na Sardinii. Vrátíme se pod  Olbii, do kempu v Budoni a tam poslední dny prolenošíme.

27.-28. května 2010

A stalo se. Koupali jsme se v moři, váleli jsme se na pláži, na kolech projezdili okolí, šli na podvečerní procházku, grilovali. Nádherný závěr jedné z našich nejvydařenějších  dovolených.

29.- 30. května 2010

Trajekt a cesta domů. Dovolená na kterou se nezapomíná  je za námi. Škoda.

Kdo jsme? – Hrsčata  Co jsme? – nadšení dlouholetí karavanisté  Zajímají vás další naše cestopisy? – můžete si je přečíst ZDE

spot_img

Související články

spot_img

Nedávno vydané

spot_img