Miluji vaše příběhy, jakékoliv, a vždy mi udělá radost, když se mi někdo z vás sám od sebe ozve s informací „že se mu něco povedlo“, má z toho radost a rád by se o to podělil s ostatními nadšenci do kempování a karavaningu. A mezi takové patří i Josef. I když u něj jsem měla ještě malinko větší radost, protože jeho příběh je nejenže hodně originální, ale když jsem jej četla, nemohla jsem se od toho čtení odtrhnout. Nadchlo mě každé jeho slovo, každá věc, kterou v rámci renovace svého fešáka udělal a hlavně precizní přístup… Ale dost bylo mých slov na úvod a pojďme na příběh Pepy. Ten totiž vážně stojí za to!
Pepo, než si začneme spolu o všem povídat, prozradíš čtenářům proč jsi se rozhodl nejen pro karavaning, ale hlavně pro renovaci Airstreamu? Přeci jen to není úplně obvyklé rozhodnutí. Jaká k tomu všemu vedla cesta?
Má cesta k Airstreamu byla vcelku jednoduchá. Vlastnil jsem krásnou chatu nedaleko města kde bydlíme. Na té jsme s přítelkyní trávili všechny naše volné chvíle. Postupem času se však chaty kolem nás začaly předělávat na rodinné domky a kouzlo ticha naší chatové osady bylo pryč. O víkendech totiž začala tato oáza klidu vypadala jako při dnech otevřených dveří v zahradním centru. Sekačky, motorové pily, cirkulárky,… vše vrčelo celé víkendové dny, a do toho ještě naše klidné večery začal plně narušovat hluk puštěných rádií na plné pecky. Do toho si představ moment, kdy vidíš auta návštěv chatařů parkující všude možně, například i na nově vysázených malých stromcích a keřících, což mě, coby milovníka přírody, vážně štvalo. Takže jsem jednoho dne řekl „a dost!“.
Obratem prodal chatu a s přítelkyní jsme se dohodli že koupíme starší karavan (a také jsme jej koupili) a vyzkoušíme, jestli nás to bude bavit. Jsme totiž oba rybáři a už před tím jsme utíkali „před lidmi“ několikrát za rok do Švédska nebo jen tak po řekách a rybnících v Česku. Navíc máme malou dcerku, dva psy a milujeme přírodu… Netrvalo to dlouho a zjistili jsme, že karavaning je přesně to co hledáme. Zároveň jsme se shodli, že i když náš karavan máme rádi, není to ten „náš pravý domeček na kolečkách“, co bychom chtěli. Nicméně jsme s ním zažili hodně a dodnes na něj rádi vzpomínáme.
Takže jsme rok na to jej prodali a koupili nový, tentokrát už dle našich stoprocentních představ. Jenže! V zimě jsem se začal nudit a začal plánovat renovaci „nějakého“ veterána… A v tom nás při sledování amerických filmů, kde Airstreamy jezdí, napadlo, proč nezrenovovat zrovna tento hliníkový blázinec? (smích) Takže jsme prodali náš dvouletý karavan a šlo se na věc.
Začal jsem tedy shánět AIRSTREAM. Nejdříve (jak jinak) v USA. Tam jsem našel hned několik kusů, co se mi líbily. Jenže! Přeprava z USA na kontejnerové lodi vyšla velmi draho. Nevešel se totiž do kontejneru, bylo třeba jej dát nejprve do rámu, a až pak na kontejner, což bylo hodně drahé… Ve výsledku to nebylo až tak překvapující zjištění, ale nevzdával jsem se! Pak jsem našel jeden kousek u Hamburku ve firmě, která je dováží do Evropy. Některé zrenovují, některé prodají a tak dále. Nakonec, po dlouhých přemýšleních a propočtech, jsem u nich zakoupil nabízený AIRSTREAM OVERLANDER LAND YACHT 1967 s celkovou délkou 8,3 metru, vnitřní plochou 7 metru a 2-mi nápravami.
Jenže kvůli své délce a nemožnosti ho jednoduše přitáhnout nastal problém s dopravou. První řidič ho nechtěl vézt na dlouhém podválu, takže se vrátil do Čech bez karavanu. Nakonec pro něj jel majitel firmy, který si s ním poradil. Nutno dodat, že si účtoval pouze jednu cestu, za čož mu ještě jednou děkuju. Ostatně musím doplnit, že za ty dva roky rekonstrukce jsem se nesetkal s nikým, kdo by měl k mému šílenství negativní postoj. Prostě štěstí na lidi.
Po jeho přivezení jsem ho složil u kamaráda na dvoře, který jej ihned obestavěl vraky aut, aby tu haldu hliníku někdo neodtáhl do sběru. (smích). To bylo v listopadu 2016. Renovaci jsem začal v únoru 2017. Nicméně od toho listopadu jsem začal řešil postup renovace. Jako první nastoupil klempíř a hned po něm člověk, který mi radil s podvozkem. Poté přišla designérka s úkolem vyladit barvy interiéru a celé to učesat. Mezitím jsem spolupracoval i s truhláři… (smích) Když tak na to teď koukám, jak to vyprávím, to vypadá, jako bych to ani já nedělal. Ale bylo to tak, že jsem spoustu věcí konzultoval a až když jsem neuměl udělat to, co jsem chtěl, povolal jsem odborníky.
Vše tedy začalo odstrojením. Veškerý interiér musel ven, protože byl buď k nepoužití nebo ze špatných materiálů či nám dispozičně nevyhovoval. Podvozek byl zkorodovaný, tajkže i ten jsem musel po odstrojení vnitřku vše vyhodit a nechat vyrobit jeho věrnou kopii. Z karavanu mých snů tudíž zbylo jen šasí, které vzalo 6 chlapů do ruky a přendalo na kozy a vzpěry, aby se nepokroutilo. Pamatuji si, že jednou přišla vichřice. Takže jsme museli vyběhnout přivázat jej k Avii, aby ho neodnesl vítr a neponičil ho. (smích).
Nový rám se následovně opískoval a nastříkal zinkem, protože klasicky ponořit do zinkové lázně nešel, pač by se nevešel do vany, a na víc by se v ní zkroutil. Pak přišel na řadu nátěr speciální barvou a osazení osy, oje, lanovodů a všeho ostatního co je potřeba k zapřažení za auto. Naštěstí jsou tyto věci běžně k dostání na e-shopech. Chtěl jsem aby nápravy a věci na podvozku byly Alko a zároveň, aby se dalo cokoli bude třeba rychle a levně vyměnit. Co šlo, tak jsem předimenzovával tak, abych měl jistou že tohle monstrum, vážící 2300 kg s doložností 300 kg neublíží mne ani nikomu jinému jen kvůli tomu, že jsem na něčem ušetřil. K tomu všemu jsem si založil desky a veškeré zakoupené věci s certifikáty si schovával kvůli zárukám a zlegalizování celého projektu. No a pak začala fáze „jako když stavíš dům“.
Začínal jsem podlahou, následovala elektrika a světla, včetně těch venkovních. Samozřejmě vše LED. Dále elektrika vnitřní. Tu už taháš na pozice kde je topení, lednice, sporák, zásuvky a pochopitelně i dobíjení pro USB a montáž soláru. Ten musel být flexi, aby nehyzdil střechu a osazení střešních oken.
U izolace se trochu zastavím. Každý odborník, kterého jsem se zeptal, řekl něco jiného. Bylo to tedy trochu dilema. Nikdo totiž nic podobného nedělal. Od té doby alespoň vím, že neexistuje jen jedna správná věc, jenž řeší daný problém. V dnešní době internetu existuje totiž „x“ řešení a na mně bylo jakou cestou se vydat. A to neplatilo jen u izolace, ale prakticky u všeho. Po vodě a plynu přišli truhláři. Mezi tím jsem pracoval na venkovních opravách a úpravách. Promáčkliny, chybějící lišty, těsnění oken,… prostě vše, co se poničilo provozem za 50 let. Některé věci amíci vymysleli tak chytře, že je bylo jednoduché zprovoznit. Tím byly například zdvihačky oken, nová okna z akrylátu, stropní ventilátor a schůdky do karavanu. Je toho strašně moc, co jsem musel vyrobit nebo nechal poslat z USA. Naštěstí tam existuje web na náhradní díly do Airstreamů od 30-tých let, co se začal tenhle karavan vyrábět. Zámky a jiné věci jsem jsem sehnal na ebay. Při tom musíš také pořád myslet na revize a technické kontroly, aby jsi pak nenarazila na věc, která nejde předělat nebo změnit.
Pepo, jak dlouho tedy renovace trvala a kolik to celé stálo?
Renovace trvala rok a půl. Nemám rád plasty nebo levné náhražky, proto jsem vše dělal z věcí, které mi budou v karavanu zpříjemňovat volné chvilky. Dubová podlaha, kožené sezení a spaní, keramické WC, Geberit dřez i umyvydélko v koupelně, kožená madla tam, kde mají být, dorazy na šuplíky, aby se za jízdy neotevíraly. Všechno obložení je z ručně opalovaných prken upravených tak, aby co nejméně vážily. Světla jsou originál z USA, která se montují do některých tipů Airstreamů a mám z nich vážně radost. Koupelna má police, rošt položený na nerezové podlaze a desku kolem umyvadla jsem nechal udělat z akátu. Pracovní deska v kuchyni je z pravého dubu, žádný plast. Všech šest kusů zásuvek na USB dobíjení je umístěno tak, aby nebyly příliš na očích a nekazily pocit přírodního bydlení, který má tento interiér navodit.
Víš, Kláro, renovace není jen o tom, že něco koupíš a následovně přimontuješ. Je to proces, kdy doma „googlíš“ různé možnosti, v práci o nich přemýšlíš, a pak otravuješ spoustu lidí a odborníků aby ti řekli svůj pohled na věc. (smích). No a po sdělení jejich pohledu zase googlíš a zase přemýšlíš a často i měníš to, co jsi měla již původně „namyšlené“ (velký smích). Tak například. Měl jsem karavan kde bylo šest módú na světla. Proboha proč? Vždyť si stejně nakonec posvítíš na karty tím, co nejméně žere baterii a nejlépe svítí. Nikdy jsem to nepotřeboval a z těchto zkušeností z minulých „bydlíků“ jsem vycházel. Ale zase, naopak nad pracovní deskou v kuchyni jsem dal led pásek s dálkovým ovládačem. To se totiž perfektně osvědčilo.
Ptala ses na peníze a na to, zda jsem to dělal s cílem jej pak prodat. Prosím, nezlob se, ale o penězích bych se nerad zmiňoval. V tomto případě totiž nešlo jen o peníze a nějaké rozmary, ale o splnění mého snu. Samozřejmě, že jsem přemýšlel o prodeji a měl i tři vážné kupce, ale den před prodejem jsem se jim omluvil a vysvětlil proč ho neprodám.
A jak je to s váhou? Na to mám velmi humornou vzpomínku. Jednou za čas jsem jel zvážit Airstream do sběrných surovin, které byly vedle mé dílny. Průběžně jsem totiž zjišťoval váhu. No a pán co obsluhoval váhu se mne jednoho dnes zeptal jestli to není škoda na šrot. Myslel si totiž, že to tam chci nechat. (srdečný smích)
Pokud i vy máte nějaký svůj krásný příběh, se kterým byste se chtěli podělit s ostatními nadšenci našeho životního stylu, není nic jednoduššího, než mi napsat na facebook nebo poslat email, a určitě vymyslíme podobně hezký rozhovor! Těším se na vaše zprávy 😉.
