Do Moravskoslezského kraje jsem se opravdu těšila, neboť je od mého bydliště daleko a já jej vlastně skoro neznám. Proto jsem byla moc ráda, když mě Moravskoslezský kraj oslovil s tím, zda bych jej nechtěla poznat a blíže představit i kempařům a karavanistům. Dvojitá radost to pro mě pak byla i proto, že je to první kraj, který se do přijetí trendu karavaningu a kempování opravdu pořádně „obul“ a začal „ve velkém“ budovat Stellplatzy, nebo-li karavanová státní. Ostatně ty vám představím v následujících článcích. Dnes začnu dnem prvním, který mi ukázal, že toto čtyřdenní poznávání bude rozhodně „pecka“ … a taky byla.
Vesnička Úvalno
Tato vesnička by snad měla být nazvána i „vesničkou roku“, a to díky zdejšímu panu starostovi Radkovi Šimkovi. A myslím to zcela vážně, protože když jsem se tu s panem starostou na zdejším přírodním koupališti potkala, působil na mě velice skromným dojmem a neměl potřebu se čímkoliv chlubit. Jaké pro mě pak bylo překvapení, když poté, co mi nadšeně ukazoval zrekonstuované koupaliště, které je dnes přírodním biotopem a ještě k tomu na kopci (kolik koupališť je vybudováno na kopci s výhledem? Já se přiznám, že žádné takové neznám) sdělil, že vlastně ve vesničce mají i „nějakou Rychtu“ a taky vlastně zrekontruovanou bývalou faru s „nějakým“ muzeem. Ihned jsem zacítila příležitost se tam mrknout, což se setkalo s nadšeným ohlasem pana Šimka a vydali jsme se tam.
Ještě ke koupališti dodávám, že je z něj úžasný výhled na Beskydy (ano, čtete správně) a z o pár metrů dál stojící rozhledny Hanse Kudlicha uvidíte i Jeseníky. No a pokud tu budete chtít „kempovat na divoko“, tak to možné je, ale POUZE po předchozí telefonické domluvě s panem starostou. Nechá vás stát u rozhledny, či na zdejším travnatém parkovišti, avšak musíte jej o tom předem informovat a zanechat po sobě pořádek. Pokud to nedodržíte, o toto místo přijdeme, což by byla vážně škoda. Telefon je 602 730 899.
A teď se již od přírodního koupaliště přesuneme k Rychtě, neboť ta mě doslova nadchla. No, i když ona mě nadchla i zdejší fara a to co z ní udělali, ale vše postupně.
Rychta v Úvalnu je budova pocházející z roku 1699 ve které byly po válce sýpky. Paradoxně se ji díky tomu povedlo částečně dochovat.
Pan starosta se ji pak v roce 2010 rozhodl se zdejšími obyvateli obnovit a dle mého názoru to udělal parádně… Jak je to možné? Je velký kreativec a tomu odpovídá i aktuální podoba Rychty. Najdete zde galerii, pořádají se tu různé akce jako „hry bez hranic“ s cílem bavit obyvatele a návštěvníky a mnoho dalšího.
K tomu všemu zdejší obyvatele doslova vtáhl do svých plánů „co ještě by se zde mohlo vytvořit“ a společně vybudovali unikátní a jedinečný labirint dveří. Procházíte jím, všude jsou dveře, některé se dají otevřít a samozřejmě otevírají cestu dál, jiné jsou pouhou kulisou. Nejvíce se mi na tom líbilo to, že to vše jsou dveře donesené od obyvatel této vesnice a z nejbližšího okolí. Jak se to povedlo? Jednoduše. Pan starosta napsal na facebook výzvu s informací o tomto nápadu a během krátké doby jej již mohl, díky dostatku dveří, začít budovat. Vskutku originální!
Pokud si myslíte, že zde kreativita této vesnice a jejího představitele končí, tak se hluboce mýlíte. Najdete tu ještě zrcadlové bludiště mající 64 zrcadel (Petřín jich má 36) a vesnická mládež si sem chodí do „improvizovaného“ kina s velkou podporou pana starosty večer pouštět horory či jiné, pro ně děsně zajímavé, filmy. Nezapomněli tu ani na komnatu strachu s interaktivními obrazy. Více vám o ní prozrazovat nebudu, protože byste přišli o moment překvapení a strachu (který jsem tu i já prožila).
Naproti Rychtě stojí bývalá fara. Jak jsem se dozvěděla, dlouho nevěděli co s ní. Až jednoho dne, jak to tak bývá, kdy se vesnice sejde a večer se veselí, vznikla myšlenka z ní udělat kavárnu a muzeum věcí, které sem lidé přinesou. I tento nápad starosta nasdílel na facebooku a opět to netrvalo dlouho a muzeum bylo na světě. Nutno dodat, že se neustále rozšiřuje, protože jak nadšení návštěvníci, tak lidé, co se o něm doslechli, panu Šimkovi začali buď osobně, nebo poštou dodávat a dodávají další a další věci. Krom toho tu udělali velice příjemnou kavárničku ve stejném duchu, což se mi moc líbilo.
Nyní faru nazývají po domácku „retro muzeum“, avšak zároveň se tomuto názvosloví brání, protože si zde, na rozdíl od muzea, mohou návštěvníci vše osahat, posedět, pohrát si – jinak řečeno, vrátit se tu reálně zpět v čase.
A kolik za návštěvu Rychty a fary zaplatíte? … NIC … což mě šokovalo, ale naštěstí jsem byla ujištěna, že je zde kasička na dobrovolné vstupné a návštěvníci rádi nějakou tu kačku sem hodí. Takže pokud sem zavítáte, budu moc ráda, když i vy přispějete na rozvoj těchto originálních nápadů a tím dáte vlastně i podporu panu starostovi, Radku Šimkovi, k tomu co dělá.
Co dodat na závěr. Snad jen to, že panu Šimkovi přeji ještě více takových originálních nápadů a podporu obyvatel Úvalna k tomu co dělá a samozřejmě hodně spokojených návštěvníků…
Tedy vlastně ještě jedno – přeji Vám, pane Šimku, ať toho tisícího obyvatele konečně brzy přivítáte!
