Jsme dva senioři a cestovatelé tělem i duší, a to už bezmála 50 let. Začínali jsme jezdit s karavanem a posledních několik let nám společnost na cestách dělá „vestavba“ naše Špagetka neboli Makarónek. Loni, na přelomu května a června, jsme s naším Makarónkem během tří týdnů projeli nádhernou Korsiku a jen na skok jsme koukli na Sardinii. A právě o této cestě vám dnes budu psát. Doufám, že nemálo z vás inspiruje a třeba i dá nějaké ty tipy.
Cesta na Korsiku a Sardinii
V italském přístavu LIVORNO jsme měli vytipovaný stellplatz zdarma přímo v přístavu, ale měli plno, tak jsme přenocovali ve vedlejší ulici. Ráno jsme se nalodili na trajekt a v poledne jsme byli na Korsice v Bastii. Lodní lístek „plavenku“ jsme měli s předstihem koupený přes internet. V BASTII jsme se jen krátce prošli hlavními ulicemi, vykoupali v krásně teplém moři a nedočkavě pokračovali dál.
První noc na Korsice jsme se vyspali schovaní za obchoďákem SPAR vedle kontejnerů a ráno vyrazili dál kolem „prstu“ CAP CORSE (mapa). Normální obvyklá krajina, krásné to začíná být až když sjíždíme k moři na samém vrcholu poloostrova. Úzká silnice a samé zatáčky nám „zpříjemňují“ předjíždějící motorkáři a protijedoucí domorodci, kteří jedou po prostředku uzoučké silničky a v žádném případě neuhnou. Někdy to bylo o fous, ale asi jen z našeho pohledu, oni jsou zvyklí. Je to moc pěkný kousek Korsiky, všude u silnice jsou odstavná místa s výhledy a na fotografování. Ale já mám na netu prozkoumanou Korsiku snad celou, tak stále čekám něco víc a jedeme dál… Malé osady a vesničky CENTURY, NONZA a další jen pomalu projíždíme, zaparkujeme až u Sparu v malém městečku SAINT FLORENT (mapa) a jdeme se projít a kouknout na citadelu. Městečko je krásné, venkovní restaurace plná hostů, jen citadela byla zavřená, dovnitř asi vůbec nepouští. Na výjezdu z další pláže jsme se potkali se dvěma Čechy v obytce a společně s nimi jsme vylezli na CAP CORSE s krásnými výhledy.
Dál zastavujeme na několika prázdných plážích, ale jen na jedné z nich se Jarda koupe. Já tam nesmočím ani palec, pro mě je to studené… A už se dostáváme k té mé vysněné „krásné Korsice“… Další den, v neděli, jsme zaparkovali našeho Makarónka kousek od oficiálního parkoviště ve městě L’lle-ROUSSE (mapa) a vylezli až k majáku po úzké silničce, po které jezdí i vláček s turisty. Skály jsou nádherné, zbarevné do růžova a výhledy snad ještě krásnější, to zkrátka nemůžete vynechat!
Po obědě jsme vystoupali po kamenité a zarostlé cestičce asi tři čtvrtě hodiny do vrchu k ruinám staré opuštěné vesničky OCCI (mapa). Auto jsme měli zaparkované na krajnici u silnice a za necelé 2 hoďky jsme byli zpět.
Ještě ten den navečer a za deště jsme ve městě CALVI vylezli na městskou citadelu. Parkovné 1 € za půl hodiny, vstup na tvrz zdarma a bylo to moc pěkné, i krátká procházka úzkými uličkami s restauracemi a obchůdky. Moc krásný den, ale večer začalo pršet a lilo celou noc. Ráno jsme se, cestou malebnou krajinou se dvěma starými mosty, vyhýbali černým prasátkům, která se pásla „ideálně“ na silnici. Pršet přestalo až odpoledne, až když jsme projížděli nádhernou soutěskou SPELUNCA (mapa). Tam jsme nechali zdarma stát auto a asi hoďku jsme si vyšlápli kousek značené trasy kolem řeky.
Ještě navečer jsme dojeli do jednoho z nejhezčích městeček PORTO (mapa) s krásnou pláží. Město a letovisko Porto je po Bonifaciu další, které se mi na Korsice mimořádně líbílo. Hlavně jeho bizarní, červeně zbarvené skály. Vstup na citadelu byl už v 17 hodin zavřený, což nás hodně mrzelo, ale uličky a procházka k pláži byla sice dlouhá, ale krásná, bylo na co koukat a fotit a fotit… Ještě dodám, že až dosud se na žádných plážích (a ani tady) nedalo koupat kvůli obrovským vlnám, i když voda byla poměrně teplá.
Další den projíždíme z Porto pořád krásnými červenými horami „LES CALANCHES“ po dost úzké silnici, v některých místech musíme zastavit a čekat, jestli nám protijedoucí náklaďák nebo autobus neodře zrcátka. Na rozšířených místech (a nebo kde se dá) zastavujeme, koukáme a fotíme. I motorkáři si to tu užívají, prostě super a nádherný úsek asi 17 km až do Piany.
A jsme v dalším krásném městečku PIANA (mapa) s růžovými kamennými domky, to je třetí, pro mě nejkrásnější město na Korsice. Zde jsme si oba ve stánku koupili každý svůj krásný kapesní nůž, prý velmi kvalitní a se znakem Korsiky.
A dál pokračujeme do CORTE, kde navštívíme hrad (mapa). Tady jsem trochu zklamaná, je to jen zachovalá zřícenina a k ní dost „hloupé“ muzeum. Dovnitř ani nemusíte chodit, stačí když si ho prohlédnete (zdarma) z protější vyhlídky, odtud je nejkrásnější a ušetříte za vstupné 7 €, parkovné bezplatné.
Večer ještě dojedeme do hlavního města Korsiky AJACCIO (mapa), kde zaparkujeme na předem vyhlédnutém velkém parkovišti před firmami a jakýmsi obchoďákem. Ráno, při projížďce na koloběžkách do přístavu a po pobřeží, objevíme nádhernou městskou pláž s bílým pískem, tak k ní popojedeme autem a jdeme se koupat. Voda není po ránu zrovna moc teplá a jsou velké vlny. Jarda plave s ploutvemi a já se jen tak cachtám po pás a uskakuji před vlnami. Dál jsme město neprohlíželi, spěcháme dál do mého vysněného Bonifacia.
FILITOSA (mapa) je naleziště 6 tisíc let starého osídlení tzv. menhiry + muzeum se shromážděnými nalezenými zlomky keramiky z celé Korsiky. Nic moc pro mě. Hodně rozsáhlé, pěkně jsme se prošli, ještě teď mě bolí nohy. Parkování zdarma, vstupné nějaké menší.
BONIFACIO (mapa), na které jsem se nejvíc těšila, jsme si chtěli užít a také jsme potřebovali větší „servis“. Takže jsme 2 noci přespali v kempu L’Araguina, který byl vzdálený asi 300 metrů od přístavu, asi 500 metrů od dvou obchodů Spar a asi 1 km od vstupních schodů na citadelu. Pro nás úžasná dostupnost na (skládacích) koloběžkách, i když jsme je pak někde museli přenášet. Kemp byl poměrně malý a později jsme si všimli, že pro parkování obytek mají další plac asi 100 metrů odsud. Sprchy i WC byly pro muže i ženy společné. Zřejmě, aby měli méně uklízení, používali jsme páni i dámy střídavě jednu nebo druhou část, jedna část byla vždycky ohrazena řetízkem. Pro pány tam nebyly pisoáry, záchody jednoduše neměly prkénka a splachování bylo také velmi „jednoduché“. Nebyl tam toaletní papír ani tekuté mýdlo, ale teplá voda tekla po celý den i večer. Byla jsem svědkem toho, jak v umyvadle muž myl nádobí a vedle něj si holka čistila zuby, ačkoliv tam byly venkovní dřezy pro mytí nádobí a praní prádla označené velkými cedulemi. Platili jsme za auto a 2 osoby 24 € za noc. Část Bonifacia jsme projeli na koloběžkách už hned první den večer. Druhý den dopoledne a po obědě jsme prošli celou horní část starého města (včetně hřbitova), hradby s překrásnými výhledy a krásné uličky s obchůdky a restauracemi. A až navečer cestu po útesech nad mořem, která mě zaujala na obrázku z cestovky.
A třetí den po odjezdu z kempu jsme auto nechali stát na posledním „jako parkovišti“ a dál pěšky si vyšlápli k MAJÁKU a poté slezli k nádherné bílé pláži. To opravdu stojí za to. Že se tam nikdo nekoupal, to nám nevadilo. Jsme zvyklí, že všichni jen leží na břehu a my jediní plaveme. Tak Jarda hned hupsnul do krásné průzračné vody a já jsem se zatím jen osmělovala, když mě jedna Korsičanka upozornila, že tam plavou oranžové medůzy. To byl fofr ven z vody, neboť mám s medůzami bohatou, neveselou zkušenost z Mariny na Istrii.
BONIFÁCIO je pro mě nejúžasnější a nejkrásnější město na Korsice. Staré město s citadelou je postaveno nahoře na bílých křídových útesech, s úzkými uličkami, obchůdky a restauracemi. Všechno je nádherné, jen kdyby tam mezi tou spoustou procházejících turistů neprojížděla auta a motorky. Celý ten obrovský cestovní ruch způsobil, že z nádherného města se stalo „jedno obrovské parkoviště aut a motocyklů“. Davy lidí valící se úzkými uličkami se vyhýbají těm sedícím a krmícím se u stolků venkovních restaurací, které jsou všude, kde je nějaký kus volného místa… A to jsme neviděli žádný autobus, ze kterého by vyběhlo stádečko Asijatů, kteří by rychle „zádelí“ k památce vyfotili pár selfíček a zase zmizeli v autobusu. Teď před sezónou se dalo ještě i v pohodě něco vyfotit, ovšem v sezóně nevím, nevím… Pro osobáky bylo hodně velkých parkovišť nahoře i dole, ani nebyla plná a pro obytky a autobusy bylo jedno obr dole… Jen tak mimochodem s poplatkem 17 € za den pro všechny bez vyjímky a všechna tato auta (i zásobování) z těchto parkovišť projíždějí těmi jednosměrnými uličkami.
KORSIKA je moc krásná. Taková původní, taková divoká, zarostlá, architektura bych řekla italská a moc pěkná, a tak jsem jim odpustila i opršenou barvu z omítky i oprýskané okenice. Potkali jsme tu několik Čechů, Poláků, jezdí zde hafo obytek i semtam nějaký karavan, a potkali jsme i plný autobus Pražáků-bicyklistů. Ovšem nejvíc zde jezdí motorkáři a ty krásné silnice a hlavně zatáčky si parádně užívají. Jsou zde všude (i v každé sebemenší vesničce) zpomalovací retardéry, silnice většinou původní úzké, bez svodidel, jen s nízkými kamennými zídkami nebo jen tak do země vsazenými kameny, a pořád samá zatáčka doprava, doleva, po delší rovince jsme snad nikde ani nejeli. Je zde draho (jako ve Francii), některé potraviny jsou dvou až trojnásobně dražší než u nás. Nafta za 1,6 € (+) a benzín 1,7 € (+). Na hodně parkovištích jsme viděli zákaz parkování obytek a nebo je tam omezená výška 2 m.
Sardinie – severní část
Z Bonifacia jsme za tři čtvrtě hodiny dopluli do přístavu Sv. Teresa. Sardinie je pěkná, ale projeli jsme jen její severní část a krásnější s bílými plážemi je prý až ta jižní. Proto říkám, že Korsika je mnohem krásnější. První noc jsme na Sardinii přespali v menším městě v klidné ulici s novostavbami. Další den jsme si prošli městečko a hrad Castelsardo, to bylo moc pěkné a poté jsme se koupali celé odpoledne na krásné pláži bez vln. Na večer jsme zaparkovali ve městě Alghero – zase moc pěkné a prošli hradby a překrásné uličky města s krámky se zase neuvěřitelnými davy lidí a tentokrát s neskutečným množstvím lodí zaparkovaných v přístavu.
Večer jsme popojeli dál a přespali jsme spolu s německou obytkou na vrchu u majáku před vstupem do Neptunovy jeskyně. K jeskyni se scházelo dolů až k moři asi po 500 schodech asi 20 minut i s focením a zpět nahoru po schodech asi půl hodiny, paráda, ale fotit se mohlo jen u vstupu u kasy, uvnitř jeskyně už ne. Moc pěkné, ale krápníky už nerostou, jsou suché, v podstatě jsou už asi 150 let mrtvé a asi třetina je zničených – ulámaných, možná také proto, je sem je přístup od moře. A ty schody dolů a nahoru fakt stojí za to.
Večer jsme dojeli na pobřeží a hned u města Tortoli náhodně objevili nádhernou bílou pláž, kde se dá přespat na parkovišti (poměrně velkém placu) u restaurace a další den se od rána koupeme. Konečně je moře klidné jak „Tálinský rybník“ a i já se v něm můžu dlouho rochnit. Odpoledne jsme se přesunuli k Barumini, kde si Jarda sám prohlédl archeologickou lokalitu Su Nuraxi. Podle fotek pěkné, ale mně se tam v tom vedru nechtělo… Pokračujeme kolem pobřeží, které je krásné – samé kvetoucí opuncie a v dálce červené skály, a vyjeli jsme (objeli) až ve výšce 1100 m krásný kaňon Gorropu. Po pěkném asfaltu – motorkáři si to zase užívali. Cestou doplňujeme pitnou vodu z pramene. Pitnou vodu jsme ostatně po celou dobu brali jen z pramenů, kterých bylo cestou dost. Dál projíždíme krásným městem Orsei a zastavujeme na luxusním neplaceném parkovišti u obrovské pláže s hrubým pískem. Ještě večer se vykoupeme a na parkovišti ještě spolu s dalšími 2 obytkami přespíme a ráno se opět koupeme. Nesmím zapomenout zmínit, že cestou jsme někde za městem Cala Gonone jeli kolem lomu, kde se těžily, nebo spíš „ukrajovaly“, obr kvádry kamene. Ty kvádry ležely všude kolem kolem silnice, a z jednoho místa je zřejmě i expedovaly. Vidět to byl pro mě velký zážitek.
Předposlední den jsme už žádné další aktivity nevymýšleli, ještě jsme se cestou vykoupali na dvou plážích, vždycky parkování zdarma a museli jsme se pomalu přesunout do přístavu v Olbii, tam jsme přespali na velikánském parkovišti a další den ráno jsme přepluli obr trajektem do Livorna. Cesta lodí a vylodění trvalo skoro 10 hodin, takže jsme ještě jednou přespali na dálničním odpočívadle v Itálii a pak už jsme po rakouské dálnici dojeli až domů. Na závěr se ještě vrátím k objednávání a nákupu „plavenek“ na trajekty. Z Livorna do Bastie jsme si lístek na trajekt koupili s předstihem doma přes internet za 96 €. Nepotřebovali jsme ho ani mít vytisknutý na papíru, čárový kód si sejmuli z mobilu.
Z Bonifacia na Sardinii je šíleně drahá plavenka. Na internetu už nebyly a v přístavu u okénka se nám podařilo na další den koupit jednu z posledních za 119 €. Byl to jen malý trajekt s jedním podlažím a při naloďování tam zmatkovalo víc „žlutých vest“ než na obr trajektech. A kontrolovali nám pasy, uzavřenou plynovou bombu a já jsem co by pasažér nesměla sedět v autě při najíždění a musela nastoupit bočním vchodem. A ještě se na loď couvalo. To jsme ještě nikdy nikde nezažili. A cena 119 eur je za vzdálenost asi jen 20 km zvládnutou za necelou třičtvrtěhodinu. A konečně ze Sardinie z přístavu Olbia jsme pluli celých 10 hodin do Livorna a za cenu pouhých 60 € koupenou u okénka v přístavu. Trajekt byl obr a to zpoždění způsobilo naloďování a vyloďování víc než 100 kontejnerů a kamionů. A ujeli jsme celkem 3.500 km se spotřebou 7,4 l/100 km.
Trajekty
Trajekty hledáme tady aferry.cz, a to v podstatě podle těchto tří kritérií. Zadám „zemi“ nebo „název přístavu“ (když ho znám) a nebo „název trajektové společnosti“. A pak je potřeba to sledovat, protože každý den a někdy i během dne jsou ceny jiné. Proto jsem uváděla ty až neuvěřitelně rozdílné ceny na netu a přímo u kasy v přístavu. Cestovatelka a karavanistka Marie
