Skoky všeho druhu děti (a nejen ony) milují hlavně pro ten pocit, že na chvíli letí. Platí to i o skákání do vody. Tahle zábava ale musí být maximálně bezpečná. Co všechno dětem vysvětlit, aby se nám vždy vrátily od vody nejen vydováděné, ale hlavně živé a zdravé?
„Poskoky, přeskoky, skoky, seskoky… To všechno jsou prvky, které děti milují. A to jak na suchu, tak ve vodě. A víte proč? Protože neuvěřitelně krásné pocity zažívají v letové fázi. Ta může trvat milisekundu nebo o trošinku déle, ale vždy stojí za to. Člověk se chviličku cítí velmi svobodně a krásně. Z tohoto důvodu děti skoky neustále opakují. Až to může nás, rodiče, otravovat. To jejich neustále seskakování ze schodů, z jakékoliv klády a neustálé vylézání z bazénu a skákání zpět do vod. Ale dopřejme jim to. Zároveň je ale co nejdříve důrazně upozorněme na možná rizika,“ doporučuje zkušená lektorka plavání Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která se problematice výuky a metodiky plavání věnuje už více než třicet let.
Hloubka v řece je nevyzpytatelná
Pokud někde skáčete na otevřené vodě v pondělí a připadá vám to tam bezpečné, neznamená to, že v úterý bude situace stejná. A už vůbec nelze brát vážně řeči typu – „loni jsme tu skákali, můžeme skákat i letos“. „Vždy je zapotřebí opakovaně zkontrolovat dostatečnou hloubku a hlavně, zda do doskokového místa voda nepřiplavila nějakou kládu nebo jinou neplechu. A nezdá se to, ale v současné době je nutné neustále kontrolovat i dostatečnou hloubku. Množství průtokové vody na řekách se totiž během dne houpe rychleji než dřevěný houpací koník. Například proto, že počet funkčních malých elektráren na řekách roste, a vodu si z náhonu vypouštějí dle své potřeby, a ne dle potřeby vodáků…,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.
Skoky z lodi mají svá pravidla
Pokud na jezeře nebo v moři skáčete ze člunu, malé plachetnice či jiné lodičky, vždy pamatujte na to, že jeden pasažér musí zůstat na plavidle. Jednak zajistíte, že nečekaná vlna neodnese člun do nedoplavatelné vzdálenosti, ale také takovou drobnost, že vždy bude někdo, kdo pomůže těm ve vodě dostat se zpátky na člun. To totiž vůbec nemusí být tak lehké, jak by se mohlo zdát.
„Pokud necháte děti skákat z plachetnice nebo z motorového člunu, dbejte na to, aby měly palce za hranou odrazového místa. Při odrazu se mají o co opřít a každý skok se tak stává bezpečným. Pokud totiž nemají oporu, může se stát, že jim odrazová noha podklouzne – a nepříjemný úraz je zde. Nejedná se sice většinou o nic nebezpečného, ale naražená holeň či povrchové sedření bolí, a zvláště ve slané mořské vodě neuvěřitelně pálí,“ připomíná Štěpánka Štrougalová.
Děti by měly skákat maximálně z metru
S narůstajícím věkem, zkušenostmi a sebevědomím se zvyšuje i výška, ze které si odvážlivci troufají skočit do vody. Zde platí všechna pravidla o kontrole doskokového místa.
Mladším dětem ovšem zcela postačí skoky z maximálně metrové výšky. A mohou skákat na zadek, mohou se ve vzduchu otáčet, mohou za letu chytat hozené míče, mohou skákat sbalené jako balík, mohou skákat napnutí jako vojáček, mohou skákat s kamarádem za ruku… a ke spokojenosti jim to úplně stačí. Samy od sebe nebudou vyhledávat vyšší a vyšší skoky. Bude je spíš bavit neuvěřitelná rozmanitost provedení.
Při šipce z vyššího místa dejte spojené ruce v pěst
Při skákání po hlavě do vody z vyššího místa je třeba dodržet základní pravidlo – je nutné mít obě ruce pevně spojené v pěst. Zapomeňte na veškeré poučky z bazénu při startovním skoku a na propnuté prsty. „Voda při skoku z větší výšky umí být tvrdá jako beton. A vy potřebujete, aby vodu prorazily ruce, ne hlava. Jednak to neuvěřitelně bolí a jednak v tomto případě už skoky opravdu hrozí velkým úrazem. Pokud budete mít ruce pevně spojené v pěst, voda vám je od sebe neoddělí, prorazíte si tak cestu a vytvoříte prostor pro plynulé proplutí hlavy,“ radí Štěpánka Štrougalová.
Jestliže ovšem skáčete po nohou, záleží na vás, zda budete mít nohy ve flexi, nebo propnuté. Pokud budete mít nohy propnuté do špičky, celé tělo pak propluje vodou jako rychlý šíp. Jen vás nesmí překvapit, že takto provedený skok skončí opravdu ve větší hloubce.
Jak neskočit „placáka“? Chce to míček pod bradu
Pokud se pokusíte o šipku a skočíte na břicho, tzv. placáka, je to velmi bolestivé. To může potvrdit každý, komu se to někdy stalo. Na šipku existuje výuková metodická řada. Od skoku ze sedu, z kleku, z dřepu… „Základem ovšem je vždy udržet bradu těsně u těla. Téměř každý začínající skokan totiž reaguje tak, že před doskokem zvedne hlavu. Jak tedy na tu neposlušnou, stále se zvedající hlavu? Vyzkoušejte jednoduchý trik: Dejte dítěti mezi bradu a tělo nějakou malou hračku, třeba míček s tím, že ho musí při skoku pořád držet a nesmí ho ztratit. Je to fígl, který opravdu funguje. A to i na dospělé,“ uzavírá Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík
