Miloš Souček je opravdu neobvyklý kempař, a pokud ne on, tak rozhodně neobvyklostí hýří jeho dopravní prostředek. Na cesty se totiž vydává s upravenou hasičskou Avií. Jak to všechno vzniklo a co originálního chystá, si nyní můžete přečíst v dnešním příspěvku, který s radostí vydáváme, neboť je fajn se dozvídat jak kdo z vás „karavanuje“.
Vezměme to úplně od začátku. Jaký vy jste vlastně typ cestovatele?
Na úvod musím říct, že necestuji sám. Jezdíme převážně dva. Já a bratranec Jakub. Máme za sebou dvě sezony, kdy hlavním cílem našeho „karavaningu“ je účast na závodech Truck Trialu (dlouhý víkend 4–5x za rok). Za cestovatele se zatím ještě moc nepovažuji a uvidíme, jestli se tato touha ve mě probudí ve velkém a hlavně jestli se k ní připojí i celá moje rodina.
Co pro vás tedy cestování znamená?
Jednoznačně odpočinek a zábavu. Posledních pár akcí s náma chlapama byl i můj první syn Samuel (3 roky). Tato změna v dosavadní posádce byla zásadní a příjemná. Počítáme s ním tedy i do budoucna. No, a nejen s ním. Máme s přítelkyní i druhého syna Lukáše (10 měsíců), ten má (prý) ještě na naše kempování čas. (smích)
Kde se vám zatím nejvíce líbilo a proč? A jaké cíle jsou v nejbližší době před Vámi?
Líbí se mi všude, ale jak říkám, teprve se formujeme a jsme začátečníci. Každopádně jsem zjistil, že každé místo na které dojedeme je krásné… Co se týče nejbližších plánů, tak bych rád kempoval pár dní u jezera Berzdorfer See. Rád bych totiž šokoval pár Němců s naší Avií. (smích)
Tak to bude pro ně opravdu šok :-). Ale teď už k tomu hlavnímu. Jezdíte poměrně nezvyklým dopravním prostředkem. Můžete nám to přiblížit?
Jezdíme s několika auty. Záleží na posádce, plánu akce, jaký bude cíl a tak podobně. První, a moje nejoblíbenější auto, které jsme si jako rodina pořídili, je stará, vyřazená, hasičská Avia DA 31 (r. v. 1985). Hned první víkend bylo jasné, že je to málo. Okamžitě jsme přikoupili vlek. Takže máme celou soupravu. Druhé auto byla také stará, vyřazená, hasičská Ifa W 50 (r. v. 1979). K tomu jsme si pořídili něco jiného než vlek – člun a samozřejmě že od hasičů, jak jinak! Teda pardon, loď – označení RUSB (rozměr 5,5m x 2,3m/12 lidí). Poslední auto, které jsme si do rodiny pořídili je – uhádnete to? Jasně že Avia, tentokrát Furgon (r. v. 1992). A abych nezapomněl, je stará, vyřazená, hasičská. (smích)
Kde se vlastně vzal nápad předělat právě hasičské vozy?
Tohle nebyl náš nápad. Vzniklo to celé náhodou. Několik let jsme jezdili s auty na závody Truck Trialu a spali jsme pod stanem, byla nám zima, nepohodlno, mokro… Takže jsme se pokukovali po nějakém lepším řešení. Tudíž jsme hledali něco obytného za „nic“. Při vyhledávání obytňáků na bazos.cz vylezly i Avie. Nějak jsem tomu prvně nevěnoval pozornost, zavřel jsem prohlížeč a šel něco dělat. Ovšem, hledání pokračovalo, chtěl jsem se pochlubit tím nicnenalezením Kubovi a vzpomněl jsem si na Avie. Kuba mi to hned vymlouval, vlastně neřekl jedinou pozitivní věc o těchto autech a fakt si myslel, že jsem se úplně zbláznil.
Jak jste se tedy k vozidlu dostal?
Jak říkám – bazos.cz. Ale existují i jiné weby, specializované na složky IZS (hasiče). Všem bych doporučil prve pečlivě prolézt všechny možné weby. My jsme toho spoustu našli až když už bylo nakoupeno. Nejde ani tak o peníze (ceny na webech se až tak neliší), ale jde o mnohem větší výběr. Jak jste se pak mohli dočíst, nemají tam jen auta, což je super.
Popište nám celý proces přestavby?
Tohle je přece jen specifická oblast a nejde tu o přestavbu. Musíte se poprat hlavně s legislativou. První, co už možná spoustu čtenářů tuší, je fakt, že potřebujete řidičský průkaz „C“. A i když máte Céčko, tak nemůžete jen tak jezdit po silnicích s autem v barvách IZS. Takže přijedete si auto prohlídnout a koupit. Domluvíte se, podepíšete smlouvu a je téměř Vaše. A co dál? Tady to pak začíná. Evidenční kontrola – ha, už tam musíte mít demontované majáky, včetně sirén. Projdete evidenční kontrolou a můžete postoupit na přepis majitele. Teď je auto už ofiko vaše. Stojíte na rozcestí: první možností je zachovat živý papíry – nic dál nedělat (každý rok STK, pojistka… finančně nesmysl), nebo druhá možnost jsou „V“ značky. No jo no, uznávám, registrace stojí (včetně SPZ a všech poplatků kolem, fotek) cca 6500 Kč, ale nemusíte každý rok na STK a pojistka je 1/12 normální ceny. Ale pro nás bylo důležité zachovat celkový vzhled. Včetně sirény a majáků! To se povedlo. Při jízdě na silnici musí být majáky zakryty neprůhledným obalem. I kdyby je řidič snad chtěl zapnout, nemělo by to žádného efektu, jde o ochranu proti zneužití. No a teď už můžete vyrazit na silnice.
Jak dlouho vám to trvalo?
Otázka legislativy byla asi 3 měsíce. Samotná přestavba pak trvala asi dva týdny. V té době šlo o dva chlapy, kteří chtějí stihnout a přežít první závody v roce. Proto jsme si tu krásku taky koupili… Teď, když nad tím přemýšlím, nikdy jsme to nedokončili. (smích) Chtěli jsme, ale stále se situace mění a s ní i nástavba. Prvně jsem přišel na to, že potřebuju postel pro Sama, teď už pomalu řeším i Lukyho. Stále je co vylepšovat. Myslím, že nikdy žádné naše auto nebude hotové 100%. Ale tak to má asi každý.
Na jaká největší úskalí jste narážel?
Jednoznačně na legislativu. Teď už víme co a jak, ale první auto byl vážně boj. Co se týče nástavby, tak to je úplná sranda. Máte k dispozici úplně čistý papír, který si můžete pomalovat, jak vyhovuje jen vám. Neomezuje vás téměř nic. Žádné přepážky, žádný rám, všude máte spoustu místa, spoustu dveří, musíte si v hlavě porovnat které budete používat, které uděláte „na pevno“ a tak dále.
Kde jste sháněl díly a vybavení?
Všude. U „dobráků“ (u dobrovolných hasičských sborů) celé ČR mají spoustu dílů, které jim zůstaly, nebo normálně v krámu, online… Ceny jsou naprosto směšné.
A co motor?
První, co mě napadlo, je kouř a ta „vůně“. (smích) Jestli tohle auto něco dokonale umí, tak se studeným motorem zakouřit oblast o 1 km čtverečním, a to i proti větru. Kdo nezažil, ten neuvěří. Ta naše první 31 měla od výroby (85 rok) najeto 8700 km a stejně… Nedýchatelno. Jestli to jede? Jo (ehee), jede no, nepospíchá to nikam, prostě jede svých 80 km/h. Ale tak nejde přece o závod že.
Pokud to není tajemstvím, na kolik vás celý tento projekt přišel peněz?
Cenovka (naší první) Avie 25 000 Kč plus legislativa. Plus SD desky, plus izolace, plus el. instalace, plus něco, plus ještě něco, plus zase něco, plus už si nepamatuju, co to bylo, plus markýza… Jo a plus vlek. Záleží, jak se kdo rozmazlí. (smích) Je zde opravdu velké rozmezí. Dnes jsem schopen ten samý projekt udělat za polovinu ceny. Řekneme, že startujete na 20 000 Kč (i s nástavbou). Počítejme zde s hrubým kempováním pro tři chlapy. Nic moc pohodlí cca na 5 – 7 dnů. Cenou můžete jít až na 120 000 – 150 000 Kč s tím, že tady se už bavíme o luxusu (včetně klimatizace) pro rodinu s dětma, takže 4 lidi po dobu dvou týdnů.
Jak se s takovým vozem cestuje z hlediska pohodlí pro řidiče?
Super. (smích) To se nedá popsat, to musíte zažit! Myslím, že v minulém tisíciletí to využívali k mučení vězňů.
Nechybí vám tedy luxus?
Luxus? Luxus mám doma, užívám si ho téměř celoročně. Podívejte se, kolik
lidé platí za zážitky spojené s vystoupením mimo svou komfortní zónu. Je to o
zábavě, přístupu. Pro nás vlastně i ta Avie je luxus, vezměte si, že jsme
dříve stanovali. Bez topení, postele…
Jak vypadá údržba vozu?
Bez problémů a za pár kaček. Osobně jezdím na učiliště k automechanikům v Liberci. Tam se kluci aspoň „naučej“ a mě to nestojí 1800,- Kč/hodina práce. Navíc tady poznají samotný základ řemesla. Dneska Vám pomalu nechtějí vyměnit ani olej bez diagnostické zásuvky a následné tučné faktury.
Kde všude už jste s Avií byl a je něco, v čem Vám Avie přece jen nevyhovuje?
Zatím jen po ČR. Kdo se trochu zajímá o Truck Trial, tak ví. A v čem mi nevyhovuje? Jo! Teploty v létě neuprosíte, v kabině řidiče se pečete, motor máte vedle sebe. S tím trochu koresponduje i hluk v kabině řidiče. Záleží znovu na Vás. Můžete se s tím smířit, nebo vše odhlučnit.
S jakými reakcemi na svůj vůz se setkáváte?
Tady díky za otázku, to je něco úžasného. První efekt, co jsem zaregistroval, si nechám pro sebe. Nebylo by to vhodné, strategické. Nicméně asi mohu říct, že pozdrav mezi složkami IZS je přeci normální. (smích) Obrovskou popularitu máme u dětí. To se vážně nedá popsat! Jsme populárnější než zmrzlináři. Navíc, ze střechy naší nástavby je krásný rozhled. Dospěláci jsou spíše obezřetní, pár lidí se nás ptalo: „Co se děje, kde zasahujete?“
Změnil se nějak váš pohled na hasiče?
Pohled na hasiče se u mě ani moc nezměnil. Byli a jsou to hrdinové s téměř nadpozemskou schopností. Každý má samozřejmě jinou, proto jich je tolik v jednom sboru. Spíše jsem vice pochopil jejich systém a to, jak fungují jako složka IZS. Můj syn jim říká „hadič (stojí u auta a stará se hadice), stříkač (to je jasné, ten drží proudnici a hasí), šéfík (ten má vysílačku v ruce)“. Nejvíce se změnil můj pohled na sektory jim nadřízené – na ně se trochu zlobím. Ať už jsou to profíci, nebo dobráci z té nejmenší obce, myslím, že každý hasičský sbor by zasloužil xkrát víc, než dostává. Ať už jde o techniku, nebo peníze.
A co byl zatím Váš nejsilnější zážitek s Avií?
Zážitek? Je jich strašně moc! Největší však byl, když jsme projížděli ulicí, kde byla zaparkovaná auta na obou krajnicích. V tu dobu se konala jakási místní slavnost v obci. Místa k projeti sotva na jeden osobák a já se neměl ani kde otočit. Náhle jsem viděl mezi auty mezeru – byla tam závora se značkou zákazu vjezdu. Sotva jsem tam zatočil, že se pouze otočím, přiběhli dva mládenci, dali závoru na stranu a úklonem nás přivítali ve VIP zóně. A abych neváhal vjet, ještě nás povzbuzovali máváním ruky „honem honem…“ Takže neplánovaně a zdarma jsme kempovali a ještě nám chtěli dát najíst. (smích)
Celé vás to nadchlo natolik, že vaše aktivita v této rovině pokračuje a bude další Avie. Prozraďte nám jak a pro koho?
Už jsem se zmínil o posledním přírůstku – Fugon (pracovní označení Furgoš). Furgoše se ujmuli moji rodiče. Je teď ve fázi vyprazdňování. Likvidujeme vše, co je uvnitř. Všechno hasičský musí pryč – ať máme prázdný papír na stavbu obytky. Mluvím zde o lepší verzi pro dva důchodce plus eventuálně dvě vnoučata.
Ona je to vlastně i tak trochu výzva,kdy hledáte pomocníky. Takže jak vám mohou karavanisté pomoci?
Jo, tohle by nemělo být takzvané DODO – DOdělej si DOma. Tohle (myšlena úprava pro rodiče) totiž není úplně tradiční úprava (například Sprinteru, Masteru). Rád bych se setkal s někým, kdo v tomhle oboru má praxi a byl by schopen a ochoten nám dát na stůl návrh, případně to pomohl zrealizovat. Jako kompenzaci nabízím venkovní prostor na zmiňované Avii – však kdo by nechtěl mít reklamu své firmy, které si každý v kempu všimne, po dobu několika let. (smích). Pokud se někdo takový najde, moc děkuju!
Rodiče – důchodci, na rozdíl od nás fandů Truck Trialu, mají čas po dobu celého léta kempovat, proto bych se jim rád postaral o pohodlnost, praktičnost. Ale tohle už sám asi nezvládnu.
Miloši. Moc děkuji za krásný rozhovor a budu doufat, že se nejen najde někdo, kdo Ti pomůže s přípravou Avie pro rodiče, ale že stejně jako my, i ty propadneš kouzlu karavaningu a brzy se potkáme někde na cestách. A to nejen my dva, ale i s ostatními nadšenci životního stylu jménem karavaning. Email, kam případně můžete napsat Milošovi s radou a pomocí je Milos.soucek@gmail.com
