Máme rádi aktivní dovolené a chtěli jsme letos vidět spoustu věcí, každý z nás však něco jiného, a tak jedinou možností, kdy za deset dní uvidíme vše, co jsme si zhruba naplánovali, byl pronájem obytného vozu.
Zpočátku jsme měli obavy, ale zvědavost nám nedala spát, a tak jsme se pustili do detailního plánování cesty, studování map, míst ke kempování, míst k doplňování vody do karavanu a nákupu potravin na počátek cesty. Celá rodina se na tuto dobrodružnou výpravu těšila.
9. 6. 2018 nastal očekávaný den D a my konečně vyrazili na naši vysněnou dovolenou.
Vydali jsme se směrem do Rakouska, dál přes Vídeň, a naší první zastávkou bylo krásné jezero Wőrthersee, konkrétně město Klagenfurt, které je určené k relaxaci turistů i místních obyvatel, k jízdě na kole, procházkám po molech, v parku, koupání se či posezení v restauracích s dobrým jídlem i pitím.
Po krátkém odpočinku a osvěžení nohou v jezeře, jsme pokračovali do Itálie, kde jsme strávili první noc u jezera Lago Di Fusine (horní a dolní). Nádhernější zelenomodrou vodu jsme snad ještě neviděli. Kolem jezera vidíte vysoké štíty hor a kolem dokola lesy a louky.
Parkoviště (vlastně stání) u horního jezera je určené hlavně pro karavany. Jedná se o parkoviště vybavené sociálním zařízením, avšak pozor, není tam možnost připojení na elektřinu ani doplnění vody.
Když už zmiňuji parkování, pak pro začátečníky, jako jsme byli my, se může hodit informace o hledání míst ke stání. Ta jsme totiž i v průběhu cestování hledali v dostupných mapách na internetu, neboť se ukázalo, že i když jsme měli dopředu vyhledaná místa, kde budeme nocovat, cestou docházelo ke změnám, protože jsme se např. nepotřebovali připojit k el. proudu nebo jsme nepotřebovali doplnit zásobu vody ani vypustit chemické WC a nebo jsme chtěli ušetřit.
Ráno, dne 10. 6. 2018 jsme z Itálie přejeli do Slovinska a pokračovali kolem NP Triglav – nádherné pohoří, modro-mléčné řeky, samá zeleň, cyklistické stezky, turistické chodníky. Našim dalším cílem byla největší jeskyně Evropy – Postojnska Jama. Nikdy jsme nic takového neviděli. Do útrob Vás zaveze vláček, potom se procházíte přes patra jeskyně a ven opět vyjedete vláčkem. Zážitek to byl neuvěřitelný.
Z chladné jeskyně jsme odjeli k teplému moři do města Portorož. Jedná se o přímořské letovisko se spoustou hotelů, restaurací i kaváren.
Po příjemném osvěžení v podobě koupání se v moři a dobré večeři v místní restauraci, jsme opět usedli do karavanu a pokračovali zpět do Itálie. Konkrétně Benátek, kam jsme dojeli po půlnoci, a zaparkovali v plně vybaveném karavan kempu San Giuliano umístěného jednu zastávku tramvají od centra Benátek.
Ráno bylo teplé, a tak padlo rozhodnutí se zajet vykoupat k moři do nedalekého městečka Jesolo a až odpoledne vyrazit na prohlídku Benátek. Po návratu jsme noc strávili opět v kempu San Giuliano. Ráno, 12. 6. 2018, pokračovalo naše cestování přes Veronu k jezeru Lago di Garda se zastávkou ve městě Bardolino na výborný oběd a následnou procházku po břehu jezera.
A protože naše dovolená byla zejména o cestování a poznávání mnoha míst, odpoledne jsme se přesunuli do Brevilu – Cervina.
Pod kopcem jsme doplnili vodu a vyčistili nádobu na WC a pak zaparkovali na parkovišti ve výšce 2078 m, odkud byl plán vyjet lanovkou nahoru a podívat se z dálky na Matterhorn. Lanovka byla bohužel mimo provoz, neboť prováděli údržbu. Nedalo se nic dělat. Noc jsme strávili v obytném voze na zdejším parkovišti.
Ráno, 13. 6. 2018, jsme si udělali menší túru k místnímu vodopádu, viděli jsme sviště, spoustu krásných barevných květů a všude kolem nádherné hory pokryté zbytky sněhu.
Po obědě, z vlastních zásob, pokračovala naše cesta směrem k hranicím Francie, abychom viděli Mont Blanc. Zaparkovali jsme ve městě Courmayeur, opět jen na parkovišti, nad lanovkou. Zašli jsme se projít po městě a po návratu do karavanu si dopřáli odpočinek, zahráli si karty, pexeso a šli spát.
Hned ráno, 14. 6. 2018, jsme zakoupili jízdenky na lanovku SKYWAY Monte Bianco, která nás vyvezla k vrcholu ze kterého jsme se kochali pohledem na Mont Blanc i vzdálený Matterhorn.
Oběd jsme si dopřáli v hospůdce pod lanovkou a poté vyrazili tunelem, dlouhým 10 km, do Chamonix a pak dál do Švýcarska. Tam začínají serpentiny a musím říci, že místy to bylo až nepříjemné. Jeli jsme přes Furkapas (2 429m) a zase dolů se zastávkami u nádherných jezer a také visutého mostu.
Pozdě večer jsme přijeli do Locarna, kde jsme přespali v plně vybaveném kempu Delta nacházejícím se u krásného jezera.
Ráno, hned po snídani, vedly naše kroky do města Melide ve kterém se nacházejí švýcarské miniatury.
Po prohlídce miniatur jsme opět usedli do karavanu a přes Lugano – Paradiso jeli do Bellinzony na Tři hrady (Castelgrande, Montebello a Sasso Corbaro). Jsou položené nad sebou a první z nich je umístěný přímo ve městě. Po jejich prohlídce a malém občerstvení jsme se vydali, opět přes velikánské serpentiny, směrem k NP Švýcarska.
V podvečer jsme dojeli do vybaveného Mobilchaletparku Rona, kde jsme přespali v krásném prostředí, u říčky, s výhledem na vysoké hory.
Po snídani, 16. 6. 2018, pokračovala naše cesta, opět serpentinami přes hory a doly, k jezeru Julierpass nacházejícím se ve výšce 2284 m. U jezera na nás čekala průzračná, avšak chladná voda – nádhera. Když jsme si odpočinuli, pokračovali jsme, s mezi zastávkou u dalšího jezera, dál až do města Svatý Moritz. V něm jsme nakoupili dárečky, čokolády a jídlo.
Chtěli jsme se zastavit ve Scuolu, někde poblíž vstupu do NP Švýcarska, ale nenašli jsme vhodné místo k zaparkování, a tak jsme NP sledovali jen z okýnek.
Před hraničním přechodem ze Švýcarska do Rakouska jsme si dali večeři. Pak už jen přejezd do Rakouska, do města Wasserfällu, kde jsme v místním kempu zaparkovali a přespali. Ráno, 17. 6 2018, jsme vyrazili na tůru. Vzali jsme to kolem Krimmlerských vodopádů nahoru až do výšky 1460 m. Mimochodem, jedná se o nejvýše položené vodopády v Evropě.
Odpoledne odjezd do Německa a přes Salzburg na Hitlerovo Orlí hnízdo. Parkovali jsme na parkovišti a ráno, 17. 6. 2018, jsme si koupili jízdenky na autobus, který nás dovezl serpentinami až na vrchol Orlího hnízda – Kehlsteinhausu. Po jeho prohlídce a návratu zpět jsme přesedli do obytného vozu a tradááá domů.
Takovouto cestu, která trvala 11 dní a při níž jsme urazili cca 3400 km, jsme podnikli obytným vozem (Fiat Ducato Roller team Granduca garage) poprvé a doufáme, že ne naposledy. Viděli jsme tolik kouzelných míst, která od té doby máme stále před očima, a i když se naše poznávací dovolená může někomu dle vyprávění zdát únavná a dlouhá, není tomu tak. Tou krásně zelenou přírodou, horami, jezery a vodopády jsme se po celou dobu nabíjeli energií a vše si parádně užili. Byla to dovolená podle našich představ!
Rudo,Martina, Tomáš a Filip.
