Kempařské dovolené bývají vždy spojené s parťáky ze zvířecí říše. A nemyslím tím zrovna psa, ke kterému se po každé procházce připojí několik klíšťat. Ani příběhy jednoho mého známého (ty víš), který na základě vtipu, co někde četl, vždy udělá to, že když mu na Jadranu vlétne do obytňáku moucha, dá si tu práci, aby ji dovezl až do Čech. Minimálně pak ještě čtrnáct dní spřádá teorie o tom, jestli ta moucha ještě žije a jestli si rozumí s těmi našimi.
Ale teď vážně
Jedná se o tvory, kteří jsou v lokalitě, do které jste se rozhodli vydat, doma a vy se musíte naučit s nimi existovat. A nemyslete si, i pro místní lidi je to mnohdy zážitek.
Ona zmije růžkatá jinak většinu obyvatel Chorvatska děsí. Stejně, jako se u nás dočtete, že někoho kousla zmije klasická, píše se o napadení zmijí růžkatou v Chorvatsku. Letos začaly články například ve Slobodne Dalmacii docela brzy. Jeden z prvních je ze 14. 5. Tehdy: Poskok ugrizao muškarca za prst – aneb Zmije kousla muže do prstu. Ten byl rychle přepraven do bolnice (rozuměj nemocnice) a naštěstí nakonec přežil. V tomto případě se opravdu nesmí nic brát na lehkou váhu. Takže slova poskok a bolnica si minimálně do Chorvatska zapamatujte, mohou se hodit, stejně jako číslo nouzové linky, které je stejně jako u nás – 112. Nehrajte si na hrdiny, s kousnutím o zmije, ani například černé vdovy, si neporadíte.
Obávaná zmije růžkatá
Zatímco u nás musíte mít velké „štěstí“, abyste narazili na zmiji, v Chorvatsku je tento nebezpečný druh hadů obvyklejší. Mezi nejobávanější patří zmije růžkatá, která se ve velkém vyskytuje hlavně na poloostrově Pelješac. Pokud se chystáte na výšlap na dálmatský nejvyšší bod – Sveti Ilija – buďte obezřetní. Místní hoře neříkají jinak než Zmijino brdo či podle někdejšího italského názvu Monte Vipera, tedy v obou případech Hadí kopec. Pozornost se tady určitě vyplatí. Zmije růžkatá patří mezi nejnebezpečnější evropské hady tohoto druhu. Má o něco delší jedové zuby a i jejich jed je agresivnější, než u ostatních. V průměru dorůstá do délky k 85 cm a samice jsou o něco málo drobnější, než samci.
Ty jsi ale hezký pavouček
Pokud spatříte malého černého pavouka s červenou značkou na zadečku, zbystřete. Může jít o jedovatou černou vdovu, kterých je v Chorvatsku spousta. Říká se jí snovačka jedovatá a její kousnutí může způsobit obrovské nepříjemnosti.
Jed černé vdovy je velmi silný a bez zásahu lékaře se neobejdete. Místní doporučují nesahat ani nešlapat do tmavých míst. Může vás překvapit, kde všude si rády staví hnízda. Nepodceňujte proto kontrolu okolí především v kempech. A pokud náhodou někde tohoto černého tvora spatříte, v žádném případě se ho nechystejte plácnout rukou. Snažte se pavouka lehce setřást a nechat žít svým životem, případně na jeho přítomnost upozorněte místní. Ti budou vědět, jak si s ním poradit.
Vymodlená kudlanka
Patříte mezi milovníky kudlanek? V Chorvatsku si určitě přijdete na své. Tento hmyz je známý především vzhledem k tomu, že si samičky po milostném aktu smlsnou na samečkovi. Je to kruté, ale takové kudlanky prostě jsou. Naštěstí jsou samečci schopni rozmnožování i bez hlavy. Kolem jadranského pobřeží se jich nachází mnoho a mezi nejrozšířenější druhy patří i u nás známá kudlanka nábožná. Vidět můžete i na kudlanku jižní, vyzáblou a desítky dalších. Hledat byste měli v zarostlých plochách – v křovinách a lukách. Kde na kudlanky s největší pravděpodobností narazíte? Zkuste pátrat kolem Šibeniku. Při troše pozornosti je však objevíte prakticky všude.
Nejen na svatého Jiří
Další z výčtu exotických až nebezpečných zvířat na Jadranu je štír. Pro spoustu turistů je to překvapivé zjištění, ale je to tak. V posledních letech není nic neobvyklého, že ho najdete u jadranského moře či kdekoliv v místní přírodě. Skrývá se především pod kameny, květináči v dalších stinných a chladnějších místech. Vylézá zejména v podvečer nebo v noci, kdy už není takové horko.
Nejrozšířenějším druhem je štír kýlnatý a není nijak zvlášť nebezpečný, nicméně štípnutí zabolí. Velikostně se řadí mezi malé štíry, kdy dorůstá maximálně do délky k 5 cm. Narazit na něho můžete třeba v oblasti Baška Voda, Malim Lošinji, nebo na poloostrově Pelejašac. Ale může být kdekoliv. Vždy proto buďte opatrní. Pokud jste viděli snímek Dobrý ročník, který já naprosto miluji, můžete si o nich udělat docela dobrou představu. Stejně tak si vezměte k srdci ono poučení, že zrovna nemilují, na rozdíl ode mě, levanduli. Vybavte si proto svá kempová obydlí voňavými pytlíčky. Hned můžete být klidnější.
Autor: Kateřina
