„Je ale potřeba k tomu vychovat psa i jeho pána.“ Tak touhle větou začíná celé povídání karavanistka Laďka, majitelka Artuše, se kterou jsme téma psí kempování probíraly. Tomu jsme se už ostatně věnovaly v přechozím článku. zakladni-informace Nicméně tady to máte ještě přímo z pohledu na konci vodítka – od cestovatelky, která nedá bez svého parťáka ani ránu.
Jak to vypadá po příjezdu do kempu?
Můj pes s námi kempuje od štěněte. Máme obytku, takže cestu může trávit v posteli. Během jízdy má samozřejmě postroj – z bezpečnostních důvodů. Po příjezdu do kempu zůstane trpělivě v autě, než zajistíme vhodné parkovací místo. Vyhledáváme samotu, ale pokud to není možné a musíme mít sousedy, zajdu za nimi, poptám se, zda mají pejska, či zda se jich náhodou nebojí. Je-li u sousedů psí kamarád a není problémový, necháme je spolu seznámit. Očuchají se, pokud je možnost, jeden druhého proženou a po přibližně pěti minutách si jde každý po svém.
A jak se se psem funguje v kempu?
Myslím, že ten náš je vychovaný. Ostatně dokazuje to i fakt, že se mi nejednou stalo, že přišel jiný kempař s pochvalou, jak našeho psa sleduje a obdivuje, jak je úžasný, hodný, poslušný. Nejoblíbenější místo má pod autem, za zadní nápravou. Nesvítí tam sluníčko, profukuje tam… Misku s vodou má vždy ve stínu a na dosah. Přivázaný není. Kolem procházejí lidé s dětmi nebo psy a většinou ani nezaregistrují, že pod autem leží „bojové plemeno“. Pokud potřebuji od auta odejít bez něho, přivážu ho, ale většinou se ani nehne. Jdu-li bez něho mimo kemp, jde do auta, zajistím větrání a vodu. Lehne do postele a sleduje cvrkot z okna. Venčení probíhá samozřejmě mimo kemp, už je zvyklý, že kolem stanů a aut ven z kempu procházíme zrychleně, aby neměl čas „číst noviny“ a náhodou si někde něco označit. A jak bych to shrnula – náš král Artuš je Německý boxer, je nejlepší na světě (pro nás). Bez něho bychom bydlíkem nikdy nikam neodjeli.
Pes v kempu musí:
Respektovat povely pána
Nevšímat si procházejících lidí, ani psů
Nepobíhat volně bez dozoru po kempu
Neznačkovat
Nekadit
Nevrčet
Neštěkat
Nepřibližovat se bez dovolení k ostatním
Cestování bez psa? Vůbec!
Je to člen rodiny, miluje ji a chce být tam, kde je jeho smečka. Do kempů, kde jsou psi zakázáni, nejezdíme. Ve většině kempů jsou psi povoleni, ovšem je potřeba respektovat pravidla. Moje svoboda končí tam, kde začíná nesvoboda ostatních. Často se stává, že mnohem víc problémů způsobí nevychovaní kempaři a pes nevěřícně kroutí hlavou. Pes se neopíjí, v noci není hlučný, nerozhazuje po kempu vypité lahve, nedopalky a další odpadky, neroztahuje se, jako by mu patřil celý kemp. Jediné – neumí zdravit, což vlastně v poslední době většina lidí taky ne. Proto nevidím jediný důvod, proč bych nemohla mít svého psího miláčka s sebou.
