Jestli se k něčemu obytňák opravdu hodí, tak je to objevování míst, která leží mimo hlavní turistické trasy. Jedním z takových míst je město Antequera (mapa) ve Španělsku. Nejenže se pyšní památkami chráněnými UNESCO, ale kousek za městem začíná národní park.
Antequera je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO relativní nováček. Megalitické stavby nacházející se na okraji tohoto vnitrozemského centra Andalusie byly zapsány teprve v roce 2016. V Antequeře se hodně snaží s globální značkou „UNESCO“, která je téměř vždy zárukou silného zážitku, pracovat co nejlépe a ukázat, že i vnitrozemí Španělska má co nabídnout (další informace, a nejen o ní najdete tady) .
Parkujeme v moderním oploceném areálu. Jdeme se nahlásit na recepci, jen kvůli statistikám, vstupné je zdarma a pak vzhůru po upravené pěšině na temeno kopce. Dálnice od moře, po které jsme přijeli, kličkovala mezi kopci, ale před Antequerou se krajina roztáhne do ploché pánve, kterou protíná dálnice a moderní vysokorychlostní železnice.
První pravěká stavba se nazývá Dolmen de Viera (mapa) a je menší. Je to vlastně jen taková úzká chodba, na jejímž konci je jakási komora, do které se dá nahlédnout pravidelným čtvercovým otvorem vytvořeným v kamenném bloku. Druhá stavba – Dolmen de Manga (mapa) – člověku vyrazí dech. Jako by to stavěli obři s myslí dítěte. Gigantické hrubě otesané kameny, které spíš nelícují, než lícují. Strop tvoří balvany, se kterými by měl problém moderní jeřáb. A rozlehlou síň podpírají kamenné sloupy přitesané z jednoho kusu kamena. Kdo tohle postavil, napadá člověka. A proč to udělal? K čemu síň obrů sloužila? A kdo vyhloubil sedmnáct metrů hlubokou studnu? Samé otázky. (Mimochodem, více podobných tipů včetně route planneru najdete na oficiálních stránkách spain.info). Anticovid opatření tady berou vážně. Návštěvníky usměrňuje ochranka. Bohužel moderní muzeum, které je součástí areálu, je zavřené. Škoda. Už jen jeho téměř funkcionalistická architektura vyvolává přísliby.
Přírodní park Torcal de Antequera
Pouhých patnáct kilometrů od centra města leží návštěvnické středisko přírodního parku Torcal de Antequera. Problém je v tom, že zatímco nadmořská výška města osciluje kolem vrstevnice s hodnotou 550 metrů nad mořem, vrchol Torcal Alto má už 1335. Převýšení je tedy pořádné. Náš expediční Weinsberg CaraBus zase jednou dostane do těla. Už jen samotná cesta do hor nabízí parádní výhledy do krajiny. Jsou to přímo letecké pohledy na usedlosti, ovčíny a vesnice dole v údolích a na úbočích protějších hor. A to je jen ochutnávka. Nahoře příroda vytvořila skalní město. Šedé skály, které eroze vysoustružila do bochánků naskládaných na sebe. Trochu připomínají budhistické pagody.
Bludištěm balvanů a skal vede několik značených stezek. Rozhodně nevynechejte vyhlídku Las Ventanillas (španělsky Mirador Las Ventanillas), odkud je vidět pro Středoevropana exotická krajina a také desítky kilometrů vzdálené Středozemní moře. Když budete mít štěstí, zapózují vám divoké kozy. Návštěvnické centrum tvoří moderní budova a „věž“ s astronomickou kupolí. Kolem něj je rozsáhlé parkoviště. Najdete zde infocentrum, restauraci a také toalety. Parkování bylo během naší návštěvy zdarma (souřadnice 36.9525986N, 4.5450044W).
Lobo park
Daniel Weigend vypadá jako Krokodýl Dundee. Nosí podobný klobouk, pracovní kapsáče a košili do buše. Na rozhovor s ním si tedy stylově bereme naše oblečení od české značky Bushman.
Daniel je veselý chlapík s neotřelými názory. Rád se hlasitě směje. Už dvacet let se kousek od Antequery v Lobo parku, který spoluzakládal, pokouší změnit pohled na vlky. Strašidelní tvorové z pohádek, kteří žerou nejen Karkulky, jsou v jeho podání čističi přírody. „Vlk není ani nejrychlejší, ani nejsilnější zvíře v lese. Je tam proto, aby odstranil nemocné, staré a zesláblé kusy. To je jeho role. Vše v přírodě se doplňuje,“ vysvětluje Weigend.
V Lobo parku žije několik vlčích smeček. Kromě exemplářů Vlka obecného také jeho blízký španělský příbuzný Vlk iberský. Ten se vyznačuje tmavě černou kresbou na boku. A také jeden Vlk arktický. Každá smečka má k dispozici pozemek o rozloze 3 až 4 hektarů. „Pozorovat vlky v přírodě je velmi složité. Jsou plaší, opatrní. Tady se jim snažíme vytvořit prostředí, které se co nejvíce blíží jejich přírodnímu prostředí, abychom je mohli lépe poznat,“ doplňuje Weigend.
Ten byl psovitými šelmami fascinován už od dětství. Zároveň jej zajímalo chování psů. „Právě proto studuji vlky, abych pochopil, kde jsou kořeny psího chování,“ dodává. V Lobo Parku, který najdete na souřadnicích 36.9871100N, 4.6241831W, jsou pravidelné komentované prohlídky. Více informací najdete na lobopark.com. Mimochodem, vlci ve španělské přírodě stále žijí. Ale v některých provinciích je lov těchto ohrožených šelem stále úředně povolen.
AUTOR: Aneta a Tomáš Málkovi, Adamova velká cesta
Adamova velká cesta Dva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku.
Ve spolupráci se španělskou centrálou pro cestovní ruch Turespaña, www.spain.info
A čím jedou?
Expediční Weinsberg CaraBus 630 ME - obytná vestavba do dodávky Fiat Ducato - výkon motoru: 160 koní - počet míst na jízdu, na spaní: 4/3 - expediční výbava instalovaná ve společnosti Hykro: solární panel, měnič napětí, zdvojená nástavbová baterie - více o voze čtěte ZDE
