Kempování může mít různé podoby. A někdy být vlastně i doslova vzhůru nohama – konkrétně na Novém Zélandu. Robert Kozák je jasným důkazem toho, že spaní v autě a svobodné cestování je možná nejlepším způsobem, jak tenhle unikátní kousek světa poznat.
Kdo tedy jste, náš cestovateli a kempaři, ať vás na začátek poznáme?
Ahoj, jmenuji se Robert, je mi 27 let a žiji v Přerově v domečku se svou úžasnou snoubenkou a jsem šťastný otec dcery Stellinky. V současnosti se živím jako fotograf a kameraman na volné noze. Převážně se ale věnuji svatbám, kde zachycuji emoce v průběhu celého dne. Ve volném čase „trajdám“ v přírodě a lesích, kde si čistím hlavu, čerpám energii a přes rameno mi nesmí chybět fotobrašna.
Touha po svobodě je znát už z první odpovědi, ale kdy se to propojilo právě s cestováním?
Chuť „svobodně cestovat“ byla mojí vizí na vysoké škole, kdy jsem přemýšlel, co s životem a jelikož jsem věděl, že nechci jít cestou s davem a vzhledem k mému zaměření „fotografa na volné noze“ bylo svobodné cestování jako životní cestou, která trvá do dnes. Otázka, která se mi vloudila do hlavy, bylo – kam?
Co rozhodlo?
Lákala mě myšlenka „jak nejdál to půjde“ a proto jsem zvolil Nový Zéland, kde jsem v březnu 2018 dostal víza. Byl to splněný sen a zároveň životní výzva. Přes všechno papírování, zařizování, balení jsem v listopadu 2018 odletěl na cestu, která trvala 15 měsíců. Převážnou část života na Novém Zélandu jsem strávil v obytném autě Honda Stream, který mi ukázal cestu, jakým způsobem v životě jít.
Tak nám to své inspirativní vozidlo představte…
Jel jsem již zmíněnou Hondou Stream s motorizací 1.7 VTEC se 4 stupňovou automatickou převodovkou. Bavila mě nejen kombinovanou spotřebou, ale i tím, že se i při plném naložení pohybovala rychlostí (a spotřebou) kolem 8l/100km, no a pak také prostorností. Zároveň působila jako „nenápadné auto“, ve kterém se dalo spát – ani mých 183 cm po sklopení sedaček nebyl problém. Dále jsem na Novém Zélandu měl možnost vyzkoušet Hondu Odyssey, která byla V6 s výkonem téměř 200 koní. Byla pro mě tzv. „sleepers“ károu a mnohokrát se její výkon hodil ve strmých kopcích, které Nový Zéland má. Posledním, pro mě nejméně zajímavým článkem, byla zkušenosti s Mazdou MPV. Ta mě však neoslovila ani jízdními vlastnostmi, ani výkonem a ani spotřebou, která často šplhala až k 10l/100.
Jak se vůbec takové auto na Zélandu shání?
Koupi auta lze na Novém Zélandu vyřešit poměrně jednoduše a ke všemu papírování stačí jen pošta, kde se dělá i samotný přepis auta. Já měl již před odletem domluvenou koupi obytného auta na doporučení a neprohloupil jsem. Za téměř 30 tisíc najetých kilometrů jsem kromě výměny oleje, filtrů a brzdových destiček neměl žádný problém a pravda je taková, že jsem autu dával zabrat.
A co vás vozí aktuálně?
V současnosti mám Ford Focus 2005 s motorizací 1.6 TDCi 80kw ve „stock“ verzi, na denní ježdění. Nicméně v ČR, po návratu z Nového Zélandu, jsem již rok a pokukuji po něčem větším. Mé priority jsou jasné – chci si tam stoupnout a mít dostatečně velkou postel pro mě, snoubenku a naši holčičku Stellinku. Pro práci fotografa a kameramana mě také zajímá dostatečně velká odkládací plocha na editace na notebooku a žít život svobodně myslícího fotografa, který má svoji „kancelář“ na kolech kdekoliv bude chtít. To je v současnosti můj největší cíl – freedom life with family.
Kdybyste někomu měl před cestou něco zásadního poradit, co by to bylo?
Má rada zní – „Zas tak moc to neřešit“ – mluvím z vlastní zkušenosti, protože proměnných událostí, které mohou nastat při cestování je nespočet a připravit se na ně nedá. Víc důležitá vlastnost je schopnost adaptace na změny, kterých je při cestování několik. Jak tohle zvládnout? Počítat s čímkoliv a mít záložní plán na případné změny.
Jak si užíváte spaní v autě?
Je to intenzivní zážitek plný dobrodružství a je silně návykový. Každý si v tom určitě najde něco jiného. Mě ale baví asi nejvíc ten pocit svobody, a že jsem součástí přírody – nikoliv konzumního světa. Svět se zpomalí, mysl se uklidní, duše se odevzdá tam, kam patří…
Co je podle vás nejzásadnější mít na cestách s sebou?
Zní to jako samozřejmost, ale dostatek paliva! Po mé zkušenosti s jízdou v serpentinách severního ostrova Nového Zélandu se svítící rezervou, bez signálu a benzínkou v nedohledu, se mi orosilo čelo. Částečně to byla má chyba, že jsem si nádrž nepohlídal a nezmapoval dostatečně terén. K vysvobození ze škarpy, kde jsem auto odstavil, nám pomohla místní Maorka, která se s úsměvem vydala domů, aby nám načerpala do kanistru benzín a následně se vrátila a popřála nám mnoho úspěšných kilometrů. Já si oddechl, že nebudu spát na krajnici „in the middle of nowhere“ (uprostřed ničeho pozn. red.).
Jak si vůbec můžeme přestavit kempy na Novém Zélandu?
Novozélandské kempy jsou velmi různorodé a je jich mnoho, existuje mobilní aplikace „CamperMate“ která zobrazí sítě kempů a každý si najde své. Mimo jiné se v aplikaci dají najít i free kempy, kde člověk může legálně spát, aniž by se bál že mu policista bude klepat na okýnko s tučnou pokutou. Běžně ceny začínají od 10 NZD/noc (cca 150,- Kč) a končí klidně na 50 NZD i více. Vše záleží na vybavenosti kempu a lokalitě.
A co tedy ten freecamping?
Kempování „nadivoko“ je na Zélandu poměrně dost oblíbené. Co se mi líbí obecně, že většina turistů, kteří kempují mimo kempovací spoty, tak po sobě uklidí nežádoucí odpadky a ctí krajinu Nového Zélandu. Najdou se ovšem i výjimky, kteří i v kempu nechají množství nepořádku a náhle se vypaří. Často pak správci oblasti uklízí za tyto často mladé backpackery (batůžkáře).
A kde všude už jste tedy zatím putoval?
Užívám si menší ostrovy, které mohu za relativně krátkou dobu procestovat celé, mám pak příjemný pocit, že mi nic neunikne. V roce 2016 jsem s přáteli procestoval celý Kypr s batohem na zádech a již v tento moment jsem si začínal uvědomovat, jak velký smysl pro mě má „freedom camping“. Dále jsem byl s mojí sestrou na Maltě, která mě bavila svojí autobusovou dopravou a nespočetným množstvím autobusových zastávek. Nicméně největší cestovatelská zkušenost byl ten Nový Zéland, kde jsem strávil již zmíněných 15 měsíců.
Co pro vás bylo zatím na cestách nejtěžší?
Nejnáročnější bylo téměř 5měsíční čekání na druhé straně planety na moji – v té době – ještě přítelkyní (nyní už snoubenku). Časový posun 12 h nám umožnil se online spojit až na konci mojí pracovní doby, kdy jsem přijel ze sadu, často skoro za tmy, a svítila na mě pouze pouliční lampa a já hledal trochu soukromí na hovor. Kdežto tady v České republice začínala pracovní doba. Jednoho dne jsem se však dočkal a Moniku jsem jel vyzvednout na letiště do Aucklandu. Poté začala druhá dobrodružná kapitola Nového Zélandu.
A nejzásadnější krok, který jste podnikl?
Nejzásadnější životní krok byl určitě rozhodnutí odletu na Nový Zéland, kdy jako student VŠ jsem měl jasno, jak chci odstartovat svou pracovní kariéru. Vždy mě lákala touha poznávat. A vzhledem k mému profesnímu oboru fotogafa/kameraman jsem měl jasno, jakou cestou chci v životě jít. Baví mě zachycovat cestovatelské scenerie, což mi obytné auto umožňuje, hlavní je především ta variabilita.
A zážitek, na který nikdy nezapomenete?
Cestovatelských zážitků mám spoustu, ale jedním z nejemotivnějších byla žádost o ruku Moniky na Novém Zélandu jižním ostrově – většinu času turistickém místě, pro nás ale liduprázdném kousku „Tasman Glacier“ s výhledem na okolní ledovce, hornatou krajinu a na nejvyšší horu Mt. Cook 3724 m.n.m. Oba jsme propadli přítomnosti okamžiku a užili si náš jedinečný moment. Řekla: „ANO“!
Jak vypadá vaše práce na cestách?
V současnosti pracuji z domova, vzhledem k stěhování do baráku, narození Stellinky a mnoho dalšího zařizování jsem teprve v procesu rozhodování (jakou dodávku k přestavbě, jaká dispozice…) Jedním z cílů přestavby je mít „van office“, protože má práce (především editace a post proces) je nezávislá na lokalitě.
Kdyby bylo místo, kam byste nám rozhodně doporučil jet, které by to bylo?
Těch míst by bylo spousta, ale přímo s obytným autem, bych doporučoval „90 miles beach“ na severním ostrově Nového Zélandu. Projíždět se autem po „nekonečné“ písčité pláži s výhledem na oceán, bez jízdních pruhů s přímořským vzduchem je intenzivní a nezapomenutelný zážitek. Zároveň ale poměrně nebezpečný z důvodu zapadnutí, doporučuji přijet při odlivu.
Jak se na vašem cestování podepsal koronavirus?
Řekl bych že dost významně, vzhledem k patřičným omezením. Narozením naší holčičky se teď ještě víc připravuji na samotnou přestavbu obytného auta než na samotné cestování. Další cestování už bude ve třech a v obytné dodávce. Co ale změnit nechci je samotné dobrodružství, takže budu spíš vyhledávat lokality „freedom campingu“ v ČR a Evropě.
A kromě obytné dodávky, plány do budocna máte tedy jaké?
V této nesnadné době je obtížné plánovat. Jsou ale věci, které lze udělat a vytvořit k obrazu svému. Jedním z velkých plánu je samotná přestavba dodávky na „adventure van“ a posléze spolu s rodinou procestovat Evropu. Co mě láká navštívit, a jeví se mi jako hodně fotogenické, je Skandinávie. Dalším plánem je stát se naprosto nezávislým v oblasti nabízení fotografických a video služeb a vyhledávat případné spolupráce v zahraničí. V neposlední řadě je to výchova naší holčičky, která je mým největším štěstím a zdrojem inspirace.
