Sice je tu ještě podzim, ale protože čas rychle plyne, a než se nadějeme tu bude zima a s ní i další možnost kempování ve formě zimního kempování (winter camping), rozhodla jsem se s některými z vás sepsat rozhovor na toto téma. Doufám, že vám tím společně s kolegy karavanisty odpovíme na většinu zaznívajících dotazů ohledně této formy kempování. Odpovídá Ladislav Nolde.
Láďo, proč jsi se rozhodl pro zimní kempování a jak dlouho jej provozuješ?
To nebylo ani tak rozhodnutí. Obytný přívěs jsem si koupil v zimě a chvilku trvalo, než jsem ho upravil k obrazu svému. Náš první výjezd byl v únoru. Nejprve jsme samozřejmě hledali kam, neboť jsem si ještě netroufl jet někam daleko. Nakonec jsme skončili ve Špindlerově Mlýně v Autokempu Špindlerův Mlýn, protože byl dle recenzí vhodný i pro zimní stání. Sice má náš obytný přívěs plynové topení, ale v kempu byla k dispozici i elektrická přípojka. Vzal jsem si tedy pro jistotu s sebou ještě 2 kW horkovzdušný ventilátor, kdyby náhodou topení přestalo fungovat. Byl to ode mě risk nezkušeného nováčka, ale já se ničeho nebojím. Na hory jsem zvyklý a navíc jsem od mládí táborník.
Jak jsi musel svůj karavan přizpůsobit pro tuto formu kempování, aby vše bylo v pořádku, voda tekla, teplota uvnitř byla příjemná a rodina si to užívala?
Byl jsem na víkend pouze se svými syny. Jako otec samoživitel na poloviční úvazek to byla jasná volba. Karavan jsem upravil pouze v drobnostech. V podlaze karavanu pod skříněmi a postelí jsou větrací otvory. Ty jsem utěsnil polystyrénovými špunty. Až na horách jsem zjistil, že ještě docela nepříjemně táhne kolem lednice. Tento problém jsem na místě vyřešil utěrkami.
Nádrž s vodou mám dodělávanou uvnitř karavanu, takže jsem o zamrznutí vody neměl strach. Naštěstí nebyla tak tuhá zima, tak nedošlo ani k zamrznutí propanbutanové láhve (* v zimě se doporučuje topit pouze čistým propanem, poznámka Klára). Tehdy jsem ještě netušil, že se to může stát. Ale jak jsem psal. Raději jsem s sebou vzal elektrické topení.
Na co doporučuješ určitě nezapomenout?
Já osobně nevidím rozdíl mezi zimním a letním karavaningem. Určitě přes zimu vozíme víc chlupatých dek, i když je v karavanu příjemná teplota a se spuštěním topení naplno může dosáhnout třeba i 30° C. Také je dobré v posteli vytvořit mírnou izolaci od stěny. Přeci jen 5 cm polyuretanové pěny, anebo polystyrenu není zase tolik. A také je dobré mít na podlaze koberec, protože málokdo má podlahu zateplenou. Dobré papuče jsou taky podmínkou.
Máš nějaké své osobní vychytávky, které se mohou hodit i ostatním?
Hlavně s sebou vozit vždycky nějakou zálohu. Určitě dvě plynové lahve a určitě náhradní oblečení. Balení pitné vody se také neztratí. Jako starý „outdoorák“ raději myslím i na věci, které se nemohou stát. Různých instantních jídel a konzerv mám v karavanu asi tak na měsíc. Může přijít velká kalamita a nikdo neví, jak dlouho se člověk nikam nedostane. Ještě s sebou vozím čtyři prkýnka, dlouhá asi jeden metr. Vždycky s nimi podložím stabilizační nohy. Karavan totiž vytváří teplo a pod ním dochází k tání sněhu a ledu. Díky tomu se stabilizační nohy začnou postupně propadat. Na prkýnkách to není tak hrozné. Mimochode, tyto prkýnka používám i v létě na bahnitém terénu. Takové ty rozšířující plastové patky na bahně moc užitku neudělají.
Stále dokola se opakují otázky týkající se sušení oblečení a také lyžařského vybavení. Jak to řešíš ty?
Vrchní oblečení suším ve skříni nad topením. Většina lidí si do ní vyrábí police a pak ji používá jako sklad oblečení. Díky tomu pak ale přijdou o toto místo, neboť v ní již nic neusuší. Já police tedy zrušil, neboť stejně, když jsem do skříně dával kompletní zimní lyžařské oblečení, nevešlo se tam a ani ji nešlo zavřít. Takže tam teď suším bundy, rukavice a boty.
Na ostatní oblečení jsem vymyslel drobnou vychytávku. Nakoupil jsem asi milion samolepicích háčků, ty jsem nalepil úplně do každého rohu pod garnýž, aby nebyly vidět. Zbytek háčků jsem nalepil tam, kde byla volná místa, aby to vypadalo esteticky. Tím oblečení sušíme v prostoru a přitom nikde nepřekáží, protože rohy karavanu využívá málokdo. Ty háčky se hodí i přes léto. Jsem chlap a mám dva syny. My oblečení určitě neskládáme :-) a na háčcích to drží dobře.
Máš ještě nějaké důležité postřehy, které by měly karavanisté – začátečníci v rámci zimního kempování, vědět?
Určitě se toho nebát. Není totiž špatného počasí, je pouze špatného oblečení. Pro děti to je neskutečné dobrodružství. Pokud lidé budou jezdit v zimě po kempech, už vůbec se nemusí ničeho obávat. Evropa není Aljaška.
A kam doporučuješ ostatním karavanistům jet, kde se Ti nejvíce líbilo?
Já jsem milovník alpského lyžování. České hory po Vánocích nemají cenu. Abych pět minut jel sjezdovku dolů a pak půl hodiny čekal na vlek, to si raději zajdu do velkokapacitního Rakouska. Letos na jaře jsem byl v rakouských Alpách. Mé oblíbené místo je Schladming v oblasti Dachsteinu. Není to zase tak daleko, ale samozřejmě ani blízko. Ve Schladmingu, za řekou, je krásný kemp s úplně luxusním sociálním zařízením. Ráno se oblékneme a jdeme pěšky na hlavní lanovku. Cesta trvá asi 4 minuty. A za 42 Euro na víkend je to úplně neskutečný. Samotné městečko je překrásné. Celé pohoří Dachstein nabízí nespočet sjezdovek všech obtížností. Za jeden víkend jsme měli co dělat, abychom každou sjezdovku sjeli alespoň jednou. Letos se tam těšíme zas. Mladšímu synovi bude už pět let, takže si ty Alpy vychutná o něco víc.
Moc Ti děkuji za tento rozhovor a za to, že jsi se s ostatními karavanisty podělil o své zkušenosti se zimním kempováním v obytném přívěsu. Doufám, že je to bude inspirovat i této formě kempování a bude více těch, kteří s podzimem svůj „karavan“ nezazimují, ale budou jezdit celoročně.
