Kempování, karavaning a svobodný život vůbec jako takový může mít různé podoby. Tentokrát vám přináším inspiraci z trochu jiného soudku. Ale myslím, že v dnešní době je víc než na místě. I takhle se dá totiž utíkat do přírody a zároveň realizovat své tvůrčí touhy. Prostě si ten druhý domov do přírody přivezete nastálo. A to je příklad Tomáše a jeho přestavěné maringotky.
Tak, Tomáši, nejprve se musíme poznat – koho si máme představit jako tohoto milovníka svobodného života?
Ahoj, já jsem Tomáš Milon. (smích) S kamarádem máme tetovací studio a vedle toho se věnuji právě tomu, co můžete vidět na fotkách. Tedy kompletní přestavbě maringotky.
Popravdě, tohle je velmi nezvyklá alternativa ke kempování či řekněme i chataření. Kde se u vás vzala touha po něčem takovém?
Myslím, že u mě to asi vzniklo během puberty. Když jsme jako adolescenti neměli moc peněz, prostě jsme museli vyjít toho, co bylo… (smích)
Kde jste své bydlení tedy nakonec realizoval a z jakého důvodu?
Je to v Českém středohoří a je to v podstatě náhoda. Měl jsem podmínku, že to musí být do 100 kilometrů od Prahy. No a po roce hledání ve chvíli, kdy jsem byl v situaci, že už jsem to vzdával, jsem náhodou objevil pozemek, o kterém jsem okamžitě věděl, že je to ten pravý, správný a zkrátka to, co chci a hledám.
No a podle čeho jste vybíral maringotku?
Upřímně jsem tehdy vůbec neměl představu, co mám od maringotky chtít. Tak jsem prostě vzal tu první, ale měl jsem obrovské štěstí a byla vážně dobrá.
Co byste doporučil někomu, kdo o něčem podobném uvažuje?
Dnes by si lidé měli dávat pozor na to, co kupují, protože v době boomu maringotek se prodávají opravdu špatné věci za opravdu velké peníze. A jak probíhala přestavba? Tak ona ještě stále probíhá a ještě dlouho probíhat bude. (smích) Ale když bych to vzal ve zkratce, tak musím začít tím, že si prakticky všechno dělám sám – jen s pomocí pár přátel. Prostě na co vyloženě nepotřebuji specializovanou firmu, tak to řeším svépomocí. Například momentálně jsem ji celou obložil novým dřevem, vyměnil izolaci a interiér dal dohromady k nějakému provizornímu, avšak pro mě odpovídajícímu bydlení. V budoucnu se chci dál chci věnovat interiéru, ale také přístavbě a okolí maringotky jako je terasa, ohniště, letní kuchyně atd… Už se na to moc těším.
Co bylo na celé téhle akci zatím vůbec nejtěžší a co jste si nejvíc užíval?
Rozhodnout se, to každopádně!… Nejtěžší… Asi ty první měsíce, kdy bylo vidět nejvíc odvedené práce. Dnes už je to tak, že něco udělám tady, něco támhle, ale do konce je ještě stále daleko. Další věc, kterou si užívám, je že to dělám s lidmi, které to baví a kterým se to líbí. Jednou jsem někde četl, že pravé štěstí jen tehdy, když ho máte s kým sdílet. To se mi moc líbí. Proto jsem založil instagram (tady), kde to vše sdílím. Baví mě to.
Kde jste nejčastěji čerpal inspiraci a kolik to stálo?
Rozhodně na internetu. Mnoho lidí na světě se pouští do podobných akcí, takže to není tak složité, najít si inspiraci. A kolik to stojí? V mém podání hodně. (smích) Jsem člověk, který si něco naplánuje a v půlce zjistí, že si to vypočítal špatně a celé to pak už jen dokupuje…
Kolik času tomu věnujete a co transport maringotky?
To záleží na tom, kolik času na to zrovna mám. Když mám volný týden, pracuji intenzivně týden, a když nemám čas měsíc, tak prostě měsíc nedělám. Ale když bych to vzal obecně, tak to, co já dělám tři roky, by člověk s dostatečným kapitálem a prostorem dal za čtyři měsíce. Ale já si to prostě všechno zvládnout sám, takže počítám ještě tak pět let. (smích) A transport? To není vůbec problém. Je spousta firem, které to bez problémů zrealizují. Důležité je ale mít na koncovém místě někoho, kdo maringotku usadí do finálního prostoru.
Bydlíte tam celoročně?
Ne a ani bych nechtěl. Je to můj únik z města. Kdybych tam byl stále, tak by mě to tolik nebavilo. Neměl bych se na co těšit.
A co váš vztah ke kempování jako takovému?
Přiznám se, že je můj sen mít jednou kemp. Jen se bojím, že se mi to nikdy nepovede, ale moc by mě to bavilo. Co se týče aktivního kempování, tak celé dětství jsem byl skaut, takže jsem se něco naspal v lese… Když jsme byli starší, tak jsme stopovali a spali prostě kde to šlo. Nejvíc byl ale můj výlet v dodávce po Zélandu. Doteď se mi o něm zdá.
A co koronavirus, jak vás ovlivnil?
To je složitá otázka. Zasáhlo mě to jako každého v mnoha rovinách, ale myslím, že na svobodě mi to neubralo. Což je vlastně to nejdůležitější.
Pokud chcete Tomáše sledovat a pozorovat tak co se u něj děje, rozhodně si jej na Instagramu či Facebooku najděte. Jsem přesvědčená, že to stojí za to. instagram.com/za_dedinou, facebook.com/za_dedinou. Tomáši, děkuji za rozhovor a přeji jen a jen samé hezké zážitky a pohodové kempování.
