Dnešní článek potěší zejména milovníky military, druhé světové války a podzemních prostor. Věřte, že pokud se rozhodnete navštívit toto místo, určitě nebudete litovat. Před vámi se totiž otevře fascinující rozsah a dech beroucí detaily nejen celého systému podzemních úkrytů a propojených chodeb, ale také neuvěřitelná preciznost a vybavení, které vás naprosto pohltí. Vítejte v MRU (Międzyrzecki Rejon Umocniony).
Tento podzemní komplex byl vytvořen Němci v letech 1934–1944 za účelem chránit východní hranici říše. Délka chodeb má něco mezi 32 a 35 kilometry a skládá se z 21 bunkrů (úkrytů). Ty všechny jsou vzájemně propojeny, takže tvoří opravdu největší systém podzemního opevnění na světě.
Na co se v podzemním komplexu můžete těšit
V rámci celého MRU doporučuji se při návštěvě zaměřit zejména na úkryt a podzemní chodby u městečka Pniewo (asi 60 kilometrů od Zelené hory). Tato část je nejen domovem muzea, ale také se jedná o nejzajímavější a nejlépe zachovalou část celého komplexu, konkrétně objekt Pz. W 717 a jeho napojení na rozlehlé podzemní chodby.
Přestože navštívíte pouze část komplexu, nemusíte mít obavy, nezmeškáte žádné zajímavosti. Celý komplex je totiž postaven na stejném principu, kde na povrchu se nacházejí kopule obsahující observatoř, kopuli s granátometem, plamenometem a automatickou zbraní (název této zbraně přesně neznám, ale znalci budou vědět).
Přístup do těchto kopulí je z podzemní části úkrytu, kde se nacházelo zázemí vojáků. Následuje patro označované jako -1, kde se nacházel muniční sklad, obrovské nádrže na naftu a místnost pro skladování granátů a obsluhu granátometů. Obsluha granátometů čítala čtyři střelce a deset vojáků na přípravu granátů. Dále následuje sestup (v tomto případě až do 30 metrů pod zemí – maximální sestup v celé části opevnění je přibližně 60 metrů, průměr činí 15 metrů) do prostorů boční chodby. Zde se nacházelo další zázemí pro vojáky, opět sklad munice a tunel, který se napojuje na hlavní chodbu. Vše je přístupné a při prohlídce uvidíte.
Abyste si to dokázali představit, níže přikládám sken jednoho z úkrytů s podzemní chodbou vedoucí k hlavní chodbě. Díky tomu tak uvidíte, na co se můžete těšit.
Jak se opevnění stavělo a kolik Němců se na stavbě podílelo
Na první pohled by se mohlo zdát, že ke stavbě tohoto komplexu využívali Němci vězně. Omyl! Protože se začalo stavět tajně již v roce 1934, na jeho výstavbě se mohli podílet jen němečtí vojáci. Dle mého průvodce pracovalo na jedné části asi 15 tisíc vojáků a na celém opevnění jich pracovalo 40 tisíc . Až ke konci, tj. v roce 1944, byli na stavbu odvedeni i vězni. Paradoxem je, že tento komplex vlastně nebyl nikdy dostavěn. Přesto vše, když uvidíte co za těch deset let dokázali postavit, je to neuvěřitelné.
Pro představu o síle a monstróznosti jedné z obranných kopulí vám přikládám fotografii, na které je vidět pokus sovětských vojáků zničit ji dělem B4 o ráži 203 mm. Výsledek byl překvapivý, protože projektily po kopuli klouzaly jako po másle a nepodařilo se ji zničit.
Jistě vás zajímá, kolik vojáků se současně nacházelo v tomto jednom úkrytu. Podle průvodce se jejich počet pohyboval kolem 84 a každých 12 hodin docházeli vojáci z kasáren do krytu a naopak. Původní plán po dokončení komplexu byl, že vojáci budou v krytu vždy trávit 30 dní, než je vystřídá nová skupina. Bohužel (či spíše bohudík), k této situaci nikdy nedošlo. Kasárny spojené s tímto objektem se nacházely přibližně 7 kilometrů daleko a je možné se na jejich pozůstatky zajet podívat.
Něco málo praktických rad
Určitě bych návštěvu neabsolvovala s malými dětmi. Nejenže je to nebude bavit, ale budou unavené, protože přeci jen na středně dlouhé trase (kterou doporučuji) nachodíte ve 12°C celkem dost a ještě je dole hodně vlhko. Také si nezapomeňte vzít s sebou baterku. Mobil vám rozhodně stačit nebude, obzvláště, když nebude plně nabitý a ještě budete chtít fotit. Co se týče oblečení, tak bundu s sebou a boty vhodné i do vody. V tunelech místy prosakuje voda a dosahuje až 2 cm.
Trasy jsou zde tři – krátká – uvidíte málo, střední (ideální) a pak extrémní, na kterou je třeba se předem objednat. Ta trvá od 3 do 8 hodin a projdete opravdu mnoho. Dle průvodce našlapete asi 22 kilometrů. Je to zajímavé, ale já, i po oněch 2,5 hodinách chození na stření trase byla hodně unavená a viděla toho hodně. Na druhou stranu, pro nadšence je to super možnost plného prozkoumání tohoto opevnění.
A kde se najíst? Bonusem pro mě bylo zdejší občerstvení, které se jmenuje „Bunkier King“ (neplést si s Burger King). Tamní burgery jsou vážně obrovské a ještě k tomu příšerně chutné. Majitel je milovník Čechů, takže až tam budete, nezapomeňte se hlásit jako Češi a pozdravovat jej. Burger v době, kdy jsem komplex navštívila stál 20 zlotých a věřte, že se totálně přejíte. Jo, a dejte si ten i s hermelínem, uvidíte, že nebudete litovat.
Na závěr přidávám ještě něco málo dalších fotek, abyste viděli jak úžasné to tam bylo. Užijte si to tam! Další informace najdete na bunkry.pl. Foto: Se souhlasem Kláry Hájkové
