V rámci mé nedávné návštěvy Polska jsem zavítala i do těchto smutných míst. Přemýšlela jsem, jak tento článek napsat, protože informací k předání mám hodně, a zároveň nechci psát jen faktografii, kterou si nejenže můžete přečíst všude jinde, ale nepředá vám můj osobní vzkaz, který tímto příspěvkem chci předat.
Navíc i pro mně je to velice smutná část dějin Evropy. Jednoduše řečeno – toto téma je hodně smutné a těžké, ale zastávám názor, že je třeba o něm hovořit. Nesmí se na tato zvěrstva zapomenout.
Proto jej napíši trochu jinak. Využiji i toho, že jsem v minulém roce navštívila Majdanek a Belzec, stejně jako jsem v minulosti samozřejmě byla v Terezíně.
Muzea holokaustu v Polsku – co kde uvidíte a proč je navštívit
Pokud se rozhodnete tato muzea navštívit, pak každé z nich vám ukáže holokaust z jiného pohledu.
Osvětim – Auschwitz I
Poté, co přijedete k Auschwitz I., což je koncentrační tábor s kapacitou 18 tisíc vězňů, tudíž menší než nedaleká Březinka (Birkenau – Auschwitz II), se připravte na velké fronty. Je to dáno tím, že tento tábor patří do seznamu UNESCO a mnoho návštěvníků si zde „připomíná“ hrůzy, co se zde staly. Přesto vytrvejte, neboť zde uvidíte opravdu mnoho silných a autentických fotografií i pozůstatků po vězních …
Také doporučuji ponechat v autě větší tašky, neboť vstup je podmíněn nejen kontrolou v rámci bezpečnostních rámů, ale také kontrolou velikosti tašek, která je velice přísná. Tašku si samozřejmě můžete ponechat i ve zdejší „šatně“, ale nečekejte trezory atd. Je to klasická „šatna“, kam já osobně bych cennosti z tašky nedala. Nicméně tomuto opatření rozumím, a proto o něm píši. Takže: větší tašky, než je rozměr A4, ponechte v autě!
Další důležitou informací je možnost/nemožnost se po táboře pohybovat bez průvodce. Pokud nechcete jít se skupinou, pak sledujte stránky. V ranních a pozdně odpoledních hodinách je přístup možný bez něj, ale přesné časy se každým dnem a hodinou mění.
Co k tomu dodat více … v jedné z budov uvidíte autentické fotografie, které vás provedou „životem“ v táboře. Uvidíte fotografie vězňů přijíždějících v transportu, jejich třídění a velice silně emoční fotografii dětí, které nebyly vybrány z hlediska „vhodnosti“, jdoucí, nic netušíc, do plynové komory … nevyfotila jsem ji pro vás, to musíte opravdu vidět na vlastní oči …
V této budově uvidíte, z mého pohledu, emočně nejsilnější pozůstalost – lidské vlasy. Jak jsem se dozvěděla, což jsem opravdu nevěděla – vlasy na smrt odsouzených vězeňkyň byly následně používány pro tkaní látek prodávajících se v Německu … uvidíte i prodejní dokumenty za kolik se tato, pro Němce bezcenná „věc“ prodávala … celková váha všech vlasů vězeňkyň byla cca 1950 kg …
V další budově máte možnost shlédnout opravdu velké množství dalších „pozůstalostí“, jako jsou kufry, boty jak dětské (příšerné), tak dospělé, hřebeny, kartáče a další věci spojené s běžným životem, které si vězni brali s sebou v domnění, že jdou pracovat, nikoliv na smrt …
…
Také budete seznámeni s tím, jak se v Osvětimi „žilo“ na jejím začátku a konci. Původně vězni spali na zemi na slámě, následně jim byly poskytnuty matrace a úplně nakonec spali na tří patrových palandách …
V této budově uvidíte i mnoho fotografií vězňů s údaji kdy byly do Osvětimi přivezeni a kdy usmrceni …
Pochopitelně na konci prohlídky dojdete i ke krematoriu. Přesto, že je všeobecně známo, že Osvětim nebyla plně likvidačním táborem, tuto funkci zastávala nedaleká Březinka, bylo zde usmrceno více než tisíc vězňů. Na druhou stranu je nutno dodat, že krematoria v Březince se nedochovala, byla Němci na poslední chvíli zlikvidována, toto krematorium zůstalo.
Původně jsem jej nechtěla fotit, ale pak jsem si řekla, že pro ucelenost tohoto článku, kde vám chci předat informace „na co se máte připravit“, jsem ji pořídila.
Doplňující informace
Bylo sem deportováno mezi roky 1940 – 1945: 1,3 milionu vězňů, z toho 1,1 milionu židů, 140-150 tis. občanů Polska, 23 tis. Romů, 15 tis. Sovětských válečných zajatců, 25 tis. vězňů jiných etnických skupin. Z celkového počtu vězňů jich zde zemřelo 1,1 milionu.
Z Protektorátu Čechy a Morava sem bylo deportováno 46 tisíc občanů.
V každé budově, kterou uvidíte, žilo vždy něco mezi 700 – 1 000 vězni dohromady.
Březinka – Auschwitz II.
Po prohlídce Osvětimi můžete využít bezplatný autobus, který vás zaveze do tohoto likvidačního tábora. Jeho velikost činila 90 tisíc vězňů.
Jak jistě víte a zmiňovala jsem se již výše, krematoria se nedochovala. Nicméně dodnes jsou zde vidět jejich pozůstatky. Zároveň tu byl vystavěn pomník s důležitým vzkazem v několika jazycích.
Celý tento tábor je kompletně průchozí. Můžete si jej tak detailně projít a vnímat jeho smutnou velikost.
A kde nocovat či parkovat?
Naproti Osvětimi najdete 24 hod. přístupné parkoviště, nebo můžete využít pobyt dle níže uvedené fotografie.
Majdanek
Tento koncentrační a likvidační tábor najdete v Lublinském vojvodství. Sice není, na rozdíl od Osvětimi, zapsán do seznamu UNESCO, ale jsem přesvědčena že jeho návštěvu, pokud se rozhodnete tato muzea navštěvovat, nesmíte vynechat.
Oproti Osvětimi zde nejsou velké fronty a celý tábor je volně přístupný. Celková atmosféra prohlídky je samozřejmě také velice smutná, avšak nebudete si jej prohlížet mezi tak velkým množstvím návštěvníků, jako v Auschwitz I.
Také zde není vystaveno tolik pozůstalostí, ale budete moci vstoupit a více poznat krematorium, sprchy, plynové komory či dřevěné domky pro vězně …
Do dnešního dne je možné vidět na stěnách modř, která je prý pozůstatkem po Cyklonu B …
Hodně „ouzko“ mi bylo v momentě návštěvy krematoria. Tam nejenže uvidíte pitevnu, kdy Němci těsně před spálením těl z nich vyndavali zlato a další pro ně „cenné“ věci, ale u pecí uvidíte odpočinkovou a hygienickou místnost pro zdejší obsluhující personál …
Jen kousek od krematoria můžete navštívit pomník. … A teď jen pro silné povahy – jinak to prosím nečtěte!!
V pomníku, pokud se podíváte blíže, není hlína, ale popel ze spálených těl vězňů, který byl posbírán v nejbližším okolí. jak jsem se dozvěděla, v dnešní době jsou nedaleko tábora vystavěny zahrádkářské kolonie a lidé na zdejší půdě (je vám jasné, čeho je plná :-( ) pěstují zeleninu …
Já vím, že za to nemohou a prostě už se čas posunul, ale stejně jsem si tuto poznámku neodpustila. Snad mi i Polsko promine, avšak pro mě to byl velice silně emoční zážitek a pro vás možná i další důvod proč sem jet. Ne kvůli kolonii, ale vzdát památku těm, kteří zde zahynuli.
Ještě jednu věc musím zmínit. A to, že jen kousek od památníku uvidíte zákopy nesoucí v sobě ještě jednu tragickou vzpomínku. 3. 11. 1943 se zde konal „pogrom“ kdy během jediného dne tu bylo vyvražděno v rámci tří exekucí cca 18 tisíc Židů. Byla to největší exekuce v historii koncentračních a likvidačních táborů … I zde si prosím na tuto událost tiše vzpomeňte …
A ještě několik informací na závěr.
Jak jsem psala, po celém táboře se můžete pohybovat volně. Také mezi jednotlivými místy můžete přejíždět autem či karavanem. Jak cesta, tak parkoviště je prostorné. Pokud si jej chcete projít pěšky, můžete nechat auto na hlavním parkovišti. Já však doporučuji přejet autem až k hlavnímu vstupu do tábora nebo jej postavit jen pár metrů od pomníku.
Nocovat se zde samozřejmě nesmí a budu-li upřímná, díky silným emocím, které jsem zde prožívala, jsem nezjišťovala další možnosti nejbližšího stání. Ale protože to je na předměstí Lublinu, nebudete mít problém najít místo na nocování.
Další historické informace o táboře se dozvíte například ZDE
Belzec
Co napsat k tomuto malému, avšak příšernému místu. Belzec najdete také v Lublinském vojvodství a jednalo se o čistě likvidační tábor. Přijíždějící vězni neměli tušení, že zde není jiná cesta z vlaku, než do plynové komory a … více se dočtete ZDE.
Jak někteří víte, Belzec byl zničen a nečekejte tak prohlídku plynových komor a administrativních budov (ne, opravdu zde nic jiného nebylo!).
Zato tu na vás čeká muzeum detailně ukazující a vysvětlující historii tohoto tábora. Za mně, pokud pojedete na Majdanek, zajeďte i sem. Opravdu je třeba to vidět. Díky tomu pochopíte ještě více „co se dělo a jak strašné to bylo“. Více asi netřeba psát a jen přikládám fotografie …
Co více na závěr napsat … Snad jen to, že doufám, že si mi povedlo tento příspěvek napsat s velkou úctou a vzpomínkou těm, kteří zde zahynuli, stejně jako s důstojností a citlivostí, kterou jsem se snažila s každým napsaným slovem zde zanechat.
Nezapomínejme a i když si někteří z vás možná myslí, že je to drastické a není třeba to fotit a dávat na vědomí, věřte, že lidská mysl ráda zapomíná. A na tohle by se ZAPOMENOUT NEMĚLO. Čest a památku všem vězňům, včetně těch přeživších.
Klára
