Jaký vůz je ideální pro tažení karavanu aneb jakého tahouna byste měli vlastnit

Zatímco v předchozím článku byla shrnuta jen fakta o začátcích s karavanem ( Začínáme jezdit s obytným přívěsem – důležité informace pro začátečníky ) a nebudil emoce, dnes to bude trochu zajímavější. Zkusím se zamyslet nad výběrem tahouna, protože je to na fórech dost často probírané téma. No, a na auta jsme všichni odborníci, a všichni víme, co je nejlepší, takže o nesouhlasy se mnou nebude nouze. Nebo ne?

Jelikož by měl článek pomoci s výběrem toho, jak by mělo ideální auto na tahání vypadat a co by mělo a nemělo mít, vyhnu se jakémukoli dělení a řazení podle výrobců.  I přes to, zůstane otázek mraky. Proto i když nebudu zacházet do všech detailů, raději rozdělím článek na dvě části.

Co je při výběru auta nejdůležitější?

No to je přece jednoduché… Pro každého něco jiného! U mnoha lidí bude rozhodovat v první řadě cena, pro jiného velikost, další začne od motoru, nebo výkonu, jiný od své oblíbené značky, důležité kritérium je i kategorie auta, někdo bude limitován odstínem barvy, a další palivem, bez diskuzí nezůstane ani převodovka…   

Začneme třeba velikostí. Ta je teoreticky i částečně úměrná velikosti karavanu, který za tím hodláme tahat a velikosti rodiny, kterou hodláme převážet. Malý osobák je praktický kvůli parkování a motání se po městě, ale většinou má povolené malé zatížení na kouli, takže bude vhodný jen pro malé vleky.

Podstatně praktičtější už je sedan střední třídy (zejména pětidvéřový), protože je v něm více místa, utáhne těžší přívěs a na delší cestu už bude pohodlnější. Já osobně bych asi preferoval vozidlo z kategorie MPV, protože při relativně malých venkovních rozměrech, má uvnitř hodně místa, a možnost variabilního rozmístění sedaček, takže můžeme jet s plným počtem, nebo jich několik nechat doma, a nacpat tam víc nákladu. Také povolené zatížení na kouli už bývá u aut této kategorie využitelné pro dostatečné spektrum karavanů. 

Další volbou jsou vozy kategorie SUV. Zde krom slušného povoleného zatížení a někdy možnosti použití více, či méně povedeného pohonu 4×4, neshledávám žádných výhod, ale vzhledem k tomu jak jsou dnes tyto vozy oblíbené, tak mnoho jiných v nich nějaké výhody spatřuje.

Rozšířenou kategorií jsou dnes i OFFroady. Pro někoho, kdo zajíždí s přívěsem do těžšího terénu, nebo občas tahá loď nezbytnost, pro ostatní v podstatě zbytečnost. Tato vozidla se většinou vyznačují velkými vnějšími rozměry, ale relativně málo místem uvnitř, nižším jízdním komfortem a vyšší spotřebou.

A jako poslední kategorie nám zůstávají dodávky a mikrobusy. Ideální řešení pro někoho, kdo potřebuje hodně místa, a nevadí mu větší auto.

Paradoxně v některých případech je i vzhledem k větší výšce vozidla nárůst spotřeby při jízdě s karavanem relativně malý. Jen je třeba dát v tomto případě pozor na to, že pokud máme dodávku (kategorie N), vztahují se na ní zákazy platící pro nákladní vozidla. Někdy je od nich odlehčeno dodatkovou tabulkou „nad 3500kg“, ale někdy je třeba počítat s tím, že pro dodávku platí zákaz vjezdu náklaďáků.

Dalším důležitým kritériem je motor a jeho výkon.

Ano, dá se tahat i se slabým autem. Kolikrát čtu, že za bolševika se tahalo i Trabanty a Škodovkami, a také to šlo. A nebo, že cesta na dovolenou je výlet, nikoli závod. Ačkoli starým autům fandím, tady si dovolím nesouhlasit.

Ano tenkrát se tak tahalo, ale všechna auta co tu tenkrát jezdila byla slabá, a na našem trhu byla jen tři auta s výkonem přes 100 koní. A to Volha a Tatry 603 a 613, a v podstatě žádné z nich si nemohl běžný socialistický občan koupit. Takže po silnicích se jezdilo pomaleji, a plazící se karavan v kopcích  mohl závodit s podobně se plazícími Aviemi, Trambusy či Škodami 1203, a polskými Fiaty 126…

Dnes je však situace jiná!

Provoz je podstatně hustší, auta silnější a jezdí se rychleji. Takže s plazícím se karavanem budete tvořit překážku provozu, a za pár kilometrů těm za vámi začne docházet trpělivost a začnou vás předjíždět bez ohledu na zatáčky, či plné čáry. To je pochopitelně nebezpečné nejen pro ně, ale i pro vás, protože pokud v takové situaci dojde k ráně, odnesete to většinou i vy. To nemluvím o tom, že v kopcích brzdíte i některé kamiony, a takový Rumun či Turek za volantem umí neuvěřitelné kousky. Bohužel, poslední dobou mi připadá, že ani někteří naši kamioňáci se nechtějí nechat zahanbit, a umí za volantem také předvést neuvěřitelné „prasárny“. Takže výkon důležitý je!

Dříve se říkalo, že na 10kg váhy vleku by měl být nejméně 1 kůň, ale úplně to až tak nesedí, zejména při malé a pak velké váze vleku. Všeobecně auto na tahání vleku by dnes asi pod 100 koní mít nemělo, a výkon by měl úměrně stoupat hmotnosti vleku, s přihlédnutím k dynamickým vlastnostem samotného vozidla (malé lehké auto s výkonem 100 koní, bude s vlekem uhánět úplně jinak než velká, těžká dodávka s podobným výkonem).

Důležité také je, v jakých otáčkách motor ten výkon dodává. Z tohoto důvodu je lepší motor s velkým objemem válců, než litrový motor s několika turby, protože dostatek výkonu produkuje už v nižších otáčkách, a nemusíme ho tak moc vytáčet do vysokých otáček. Ale tady nastává trochu problém. Ti kteří si budou chtít koupit nové auto, budou dnes v autosalónech hledat velkoobjemové motory marně. Snad jen ještě občas nějaký ten diesel se najde, ale je to čím dál horší.

Nekonečnou otázkou je také zda dieselový motor, nebo benzín. Tato otázka je totiž čím dál těžší a složitější. Zatímco dříve byl dieselový motor držák s minimální spotřebou, a benzín výkonná rozežraná potvora, tak dnes je to jiné. U benzínů se snížila spotřeba, u dieselů vzrostl výkon a servisní náklady. Takže se klidně může stát, že co za dva roky ježdění s dieselem ušetříme, můžeme potom nacpat do jedné větší opravy vstřikovacího systému, případně výměny turba a podobně, k nákladům je třeba připočítat i občasný problém s filtrem pevných částic… 

U benzínů ale zase dramaticky poklesla nabídka větších spolehlivých motorů, a výměna turba není ani zde žádnou zvláštností. Takže je třeba zvážit všechna hlediska, abychom se pak s dieselem nedostali k tomu oblíbenému: “Nechci slevu zadarmo“… :-)

Ti co preferují koupi ojetého automobilu jsou na tom lépe. Mohou volit z podstatně větší nabídky motorů, a přitom navíc mají možnost relativně dobře zjistit, které motory byly spolehlivé, které méně a kterým se vyhnout. Krom různých recenzí nám docela spolehlivě kvalitu různých agregátů určují inzeráty. Stačí kouknout na ceny za kolik se námi zvolené pohonné jednotky prodávají, a hned víme na čem jsme. Pokud je tam motorů tohoto typu hromada po pár korunách, jsou motory dobré a neodchází. Pokud je tam těch motorů málo, a stojí „raketu“, je to známka toho, že o motory je zájem, protože odchází.

Podobné to je i s převodovkami. K tomu všemu ještě přistupuje podíl náhody, takže kleknout vám může kde co, ale to se bohužel stává i u aut téměř nových. Navíc stará auta bývají jednodušší, a opravy levnější. Tady se opravdu každý musí zamyslet, kolik s autem ujede, kolik do něho chce investovat, a jaké bude mít možnosti servisování. Život i rozhodování nám navíc budou komplikovat i různá emisní omezení, která se v Evropě objevují čím dál častěji. V Německu už sice zase pomalu končí hon na ty hnusné diesely, protože nezávislé výzkumy ukázaly, že vlastně zase až tak hnusné nejsou, ale zase se určitě objeví nové ekonesmysly, kterým bude nutno nějak čelit, nebo je plnit.

My máme doma i ve firmě jak auta dieselová, tak benzinová a nemohu říct, že nějaké z nich by výrazně nákladově vybočovalo jedním, či druhým směrem. Ještě je tu pak varianta PB, nebo CNG, ale vzhledem k menšímu dojezdu a komplikované zástavbě velké nádrže mi to na velké cestování vhodné nepřijde, protože občas je i náročnější někde na cestě příslušnou čerpačku nalézt.

Poslední variantou je elektromobil, ale protože za současného stavu věcí je to na cestování s vlekem úplný nesmysl, tak se s nimi zabývat nebudu. Pokud po tom někdo toužíte, je dost odborných pojednání o tom, do čeho jdete…

A to je pro dnešek vše, příště se podíváme na převodovky, výbavu, jízdní vlastnosti a další věci související z tažnými vozidly. S přáním šťastného návratu Mirek Pažout


Související

Jak se z kempování stala masově rozšířená záležitost

Průkopníci karavaningu neměli lehké začátky. S většinou věci si museli poradit sami a jejich způsob cestování byl poněkud posměšně označován jako autoturistika či kočování. Doba...