Že se nedá svobodně cestovat s malým dítětem? 3 měsíce, 22 dní, 10396km, 5 zemí, 2614l paliva, přes 2000 fotek a nepočítaně zážitků. To byla naše cesta Jižní Evropou s Tomášekem, kterému v den odjezdu byly 3 měsíce.
Právě skončila naše několika měsíční cesta po jižní Evropě. A jak to tak bývá, když něco hezkého skončí, není nic lepšího, než to pěkně sepsat pro budoucí vzpomínky.
Uvádím zde tedy pár postřehů a údajů o naší velké cestě a budu moc rád, když Vám někdy v budoucnu pomohou při Vašem rozhodování, zda cestovat či necestovat s malým dítětem, a nebo Vás navnadí na cestování karavanem, které zaručuje mnoho zážitků a dobrodružství pro celou rodinu.
Tak nejprve něco o nás:
Jsme taťka Milan, mamka Vendy a náš malý prďola Tomášek, kterému v den odjezdu byly 3měsíce.
Naše kempovací a cestovací náčiní tvoří Mercedes ML 5.0 V8 LPG a LMC 730P – dvouosý, 1800kg těžký a 9m dlouhý karavan. Přívěs máme uzpůsobený na nezávislé stání nádržemi na čistou a odpadní vodu 140/90L, amorfními solárními panely 2x55Wp, 180Ah akumulátorem, LED osvětlením, spotřebiči pouze na 12V, vlastní koupelnou a wc, topením s rozfukem a třemi lahvemi Pb.
Pár údajů o naší výpravě:
Odjezd 18.5., návrat 10.9., tedy 3 měsíce a 22dní na cestě. Tomáškovi byly při odjezdu 3 měsíce jak už jsem zmínil, při návratu pak měsíců 7. Je tedy jediný z nás, kdo může říct, strávil jsem víc jak polovinu dosavadního života v karavanu :-).
Celkem jsme ujeli 10396km, navštívili jsme 5 zemí, 8x jsme přejeli hranice, překročili jedno časové pásmo, nafotili přes 2000 fotek, natočili víc než 3GB videa, natankovali 2614l paliva při průmerné spotřebě 25,1/100km a průměrné ceně paliva 16,64Kč/l, v které je započítáno i pár tankování benzínu.
Na naší cestě jsme z celkových 115 dní spali 67x v kempu, nebo na stlp, jehož vybavení odpovídalo spíše kempu a 48x na divoko nebo na stlp, který bych spíš zařadil do kategorie parkoviště v přírodě se zázemím. Nejvíce dní jsme pak strávili v Portugalsku, a to celých 80.
Na téměř 4měsíční cestě a při tomto nájezdu je samozřejmě už jen statisticky mnohem větší pravděpodobnost nějakých patálií a nepříjemností, než například při cestě na týden někde po ČR. Takže abychom nemluvili jen v superlativech, nastolím zde i realitu, která nás potkala.
Za celou cestu jsem musel navštívit 3x lékaře, z toho 2x zubaře a 1x specialistu na vytažení rybí kosti z krku, zbytek posádky ze zdravotního hlediska naštěstí bez úhony. Také jsme během dovči museli navštívit 3x autoservis a 1x pneuservis. Na vrub je nutno přičíst na stlp zapomenutý ocelový dvojschůdek či Lisabonským kapsářem ukradená peněženka se všemi doklady.
Přes tyto nepříjemnosti samozřejmě jednoznačně převládají pozitivní zážitky.
Navštívili jsme nepřeberné množství zajímavých míst. Potkali jsme spoustu zajímavých lidí všech možných národností s různým pohledem na život. Vzniklo dokonce několik přátelství, které budeme udržovat. Zjistili jsme, že ačkoliv lidé napříč zeměmi řeší většinou stejné problémy – rodina, hypotéka, peníze, práce…
…přesto se nám zdá, že v jižních státech jsou lidi usměvavější a mají k sobě tak nějak blíž. Možná je to způsobeno sluncem, které jejich životy prozařuje mnohem víc dní v roce než u nás. Při zpětném pohledu na náš život před touto cestou a nyní, mohu s jistotou říct, že bydlení na 18m2 nás jako rodinu ještě více stmelilo a náš život se bude zase o něco méně ubírat konzumním směrem, než tomu bylo předtím.
Cestování s miminem
Co se týká cestování s tak malým mimčem, touha dokázat si, že s naším malým pokladem jde procestovat Evropu, byla na začátku silnější než obavy, co všechno by se mohlo stát. Pragmaticky jsme se před odjezdem dohodli, že pokud to nezkusíme, bude nás to mrzet a že případné problémy budeme řešit operativně, pokud nastanou.
Pokud bychom totiž neustále zkoumali co by, kdyby, nikam bychom se nedostali. Jeden z hlavních pilířů naší teorie se opíral o fakt, že pediatři jsou napříč celou vyspělou Evropou. Předem jsme však cestu konzultovali s naším dětským lékařem a nakoupili doporučené základní zdravotní pomůcky a medikamenty pro nejmenší, abychom co nejvíce eliminovali případnou potíž a nešli problémům naproti. Paradoxně se však ukázalo, že jediný kdo měl nějaký zdravotní problém jsem byl já :-).
Tomáškovi cesta evidentně svědčila a vůbec ničím nestrádal. Samozřejmě jsme museli při delších přejezdech nebo výletech přizpůsobit přestávky na krmení, přebalování, odpočinek a tak podobně.
Ohlédnutí
Portugalsko, které jsme jeli prioritně navštívit, je krásné, plné sluníčka a usměvavých lidí. Čím déle jsme v Portugalsku byli, tím více se nám líbilo. tato země zprvu evokuje dojem, že jde o jakýsi derivát Španělska a že jsou si tyto země velmi podobné. Delším pobytem však člověk přichází na pravý opak a vidí, jak jsou ty dvě země rozdílné a povaha obyvatel taktéž.
Líbilo se nám, že v Portugalsku se člověk většinou bez problémů domluví anglicky a to i na odlehlých místech ve vnitrozemí. Ve Španělsku je tomu spíše naopak. Angličtina je tam použitelná pouze na turisticky profláklých místech. Lidé jsou v Portugalsku velmi ochotní. Hodně mile nás překvapilo, že v supermarketech máte s malým dítětem jakousi prioritu u pokladny. Pravidelně vás s plným vozíkem jídla pustí klidně 4 lidé před sebe, ačkoliv třeba každý z nich má jen pár drobností v náručí, nebo kvůli vám otevřou další pokladnu, abyste byli s miminem rychle odbaveni. Občas nám toto přišlo až žinantní. Všudypřítomné úsměvy však našince přesvědčí, že je to normální.
Portugalci a vůbec lidé žijící od Francie dolů děti milují. Šišlají na ně, koukají do kočáru, ptají se vás na ně. Je to velmi milé.
V jižní Francii jsme byli pár nocí v kempu poblíž lázeňského města Dax. Většina kempujících lidí si nás díky Tomovi tak oblíbila, že nás před odjezdem olíbali a když jsme s naší soupravou odjížděli uličkou v kempu, lidé stáli na okraji svých parcel a s úsměvem nám mávali. Bylo to strašně sympatické.
Jelikož mám rád auta, v Portugalsku mě překvapil počet starých aut v provozu. Mluvím však o autech v evidentně výborné technické kondici, bez rezu, s hezkým originálním lakem. Takovým typickým autem je např. Mercedes 190D z devadesátých let, ale ani typ 123 piáno není výjimkou. Potkat se dají ale všechny značky starých aut.
Často jsme se bavili o tom, jestli je lepší z ekologického i ekonomického hlediska každé 4 roky kupovat nové auto, jak nám podsouvají reklamy, nebo se starat o své staré auto a udržovat jej v dobrém stavu. Jsem toho názoru, že tyto stará auta mají něco do sebe a je to rozhodně menší zátěž pro zemi než pořád chrlit nová. Dále jsou zde pak všudy přítomné pickupy s dřevěnou korbou, které nalézají uplatnění v zemědělství.
Zemědělství je vůbec silné odvětví Portugalska. Na severu země se pěstují hlavně olivy. Ve vnitrozemí pak narazíte na množství korkovníků a lesů tvořených eukalypty, které nacházejí uplatnění v papírenském průmyslu. Bohužel právě eukalypty stojí velkou měrou za letošními požáry v centrálním Portuglasku. Dále na jih se pak pěstují pomeranče, fíky, víno a opět olivy. Vedle zemědělství je zde pochopitelně také rybolov.
Sardinky, dorády, mořští pstruzi, krevety a další mořské ryby se tu dají koupit opravdu levně. Například kilo čerstvých sardinek v řetězci Pingo Doce prodávají za 1.19€, nebo kilo dorád za cca 4€. V kombinaci s mořskou hrubou solí a místním olivovým olejem, jsou to ty nejlepší večeře jaké jsme z grilu jedli.
Portugalská architektura je kapitolou sama pro sebe. Vnímali jsme rozdíly mezi severem a jihem země co se týká rázu krajiny i právě architektury. Hornatý sever působí dojmem, že se zastavil čas. Často končí silnička pár metrů před domorodou vesnicí, kde už jsou jen zbytky dláždění. Původní obyvatelé zde mají kamenné domy s dřevěnými balkóny, což působí romanticky. Naproti tomu na jihu převládají bílé vesničky zasazené v okrových kopcích, podobné Andalusii. Při bližším pohledu je zde často použité zdobení modrými dlaždičkami, tak typickými pro tuto zem.
Většinu času stráveného v Portugalsku jsme se pohybovali v Algarve, a přes 20 dní též na severu Portugalska poblíž Bragancy.
V oblíbeném kempu, kde jsme strávili úplně nejvíc nocí, jsem se domluvil s majitelem Eugenem, že mu dám dohromady nefunkční světlo v umývárkách a sem tam něco opravím, takže od té chvíle po nás ani nechtěli nic platit, což bylo příjemné. Dokonce jsme měli nabídku ustájit soupravu na jejich park&fly pozemku gratis, odletět letadlem a v zimě se vrátit. Po 14 dnech zkoumání pro a proti, jsme se nakonec rozhodli odjet domů po vlastní ose.
Cesta zpátky byla únavná, ale stálo to za to a budeme mít na co vzpomínat.
Na závěr děkuju své ženě a synkovi, bez jejichž přičinění a trpělivosti při plánování, bychom ani vyjet nemohli.
A teď pár fotek z našeho putování:
