Když kluci z vesnice jedou na „fichtlu“ do Moskvy a Mexika

Ahoj Michale, nejprve Ti chci moc poděkovat za náš dnešní rozhovor, který, jak věřím, bude velmi zajímavý jak pro mě, tak pro mé čtenáře. A rovnou se tě zeptám, kde a kdy vznikl váš „bláznivý“ nápad cestovat takové dálky na Pionýru a kdo je Michal a Martin? Vím, že jste nadšení cestovatelé, máte za sebou neuvěřitelné množství najetých kilometrů, ale víc o vás nevím …

„Jsme kluci z vesnice co na Pionýrech jezdili už od školních let, protože kdo tehdy neměl fichtla, jako by nebyl. V řeči dnešní mládeže to byl pro nás takový Playstation. Oba jsme nadšenci do starých motorek a do cestování, a tak jsme to spojili dohromady a cestujeme na starých motorkách.“

Jé, ty doby si pamatuji, zejména když jsem jezdila k babičce na vesnici. Náměstíčko bylo vždy s večerem plné mladíků na Pionýrech a my děvčata jsem jimi byly doslova okouzleni.

(Smích) „Ano, tak nějak to bylo i u nás na vsi.“ …

Reklama

„Takže když za mnou před 5 lety přišli kluci z mé rodné vesnice, ať si zase nějakého Pionýra seženu a jedu s nimi na dobrodružnou „výpravu“ z Bolehoště až na Lipno, neváhal jsem ani chvilku. „Je to přece neskutečné dobrodružství dojet s takovou motorkou až na 300 kilometrů vzdálené Lipno“. Tenkrát jsme to jeli neuvěřitelné 4 dny :-). Dnes to s Martinem ujedeme za necelý jeden den.“

Čtyři dny? Tak to musel být opravdu zážitek :-). A tato cesta byla oním impulsem vedoucím k rozhodnutí začít cestovat na Pionýru i někam dál?

„Ano. Po této cestě jsem byl tak nadšený, že jsem se rozhodl další rok vyrazit někam „dál“, nejlépe za hranice. Bohužel, nikdo se mnou nechtěl jet, protože jsem prý blázen a ta motorka to nezvládne. Nakonec se jeden šílenec našel a jel se mnou až k Baltskému moři do Polska. Motorky zvládly 1700 kilometrů a já myslel, že už dokonce života nebudu vyprávět o ničem jiným. „

Polsko
Polsko

„Už jsem se viděl, jak budu v důchodu a bavím tím dědky v hospodě :-). To jsem však ještě netušil, že za pár let budu mít na té motorce (stále té samé) projeto 25 zemí Evropy a víc jak 30 000 kilometrů.

Reklama

Ale vraťme se ještě k tomu Polsku. Ten samý rok tam byl i Martin. Mimochodem, on je ještě větší šílenec než já a vyrazil k tomu moři sám. Po návratu jsme na sebe „narazili“ náhodou na internetu a zjistili, že u toho Baltu jsme byli dokonce ve stejný termín a mohli se tam potkat :-) … A protože toho máme hodně společného, další rok jsme už jeli spolu do Berlína a pak na měsíc do Chorvatska. Další rok jsme projeli celý Balkán a letos část Ruska.“

Černá Hora

Na Pionýrech nás baví i to, že každý má představu, že ta motorka zvládne maximálně cestu do vedlejší vesnice, a to ještě ne vždy. Každý si myslí, že se vyráběly jen na cestu do práce, nebo do obchodu a my to vlastně tím naším cestováním vyvracíme a dokazujeme tím i kvalitu tenkrát vyhlášené značky.

Je pravda, že fichtl nebyl konstruován na dlouhé cesty, ale to pro něj rozhodně není překážka. Je to tak jednoduchý stroj, že se dá bez problémů vždy a všude opravit a nemusíte tak do autorizovaného servisu, jako s moderní mašinou. A když vám nevadí závratná rychlost až 60km/h a nebojíte se vystoupit z komfortní zóny, tak je fichtl dokonalý stroj na cesty. Je to tak srandovní motorka, že všude kam přijedeme, vyvoláme rozruch (v dobrém slova smyslu). Lidem se prostě líbí a když třeba v Řecku řekneme, že jedeme až z Čech, tak to všechny naprosto uchvátí a nevěřícně kroutí hlavou :-).“

letecká základna Željava Chorvatsko

Michale, jak vypadá taková příprava na tyto cesty a jak dlouho je plánujete? Předpokládám, že to je spojené i s perfektní servisem motorek. Ten si děláte sami?

Reklama

„Každý z nás je dobrý na něco jiného a dle toho máme rozdělené „funkce“ v našem týmu. Takže třeba já se musím přiznat, že i když jezdím na Pionýru, tak na něm neumím nic opravit. Ale zase si rozumím s technologiemi a miluji plánování do posledních detailů. Takže já jsem takový náš koordinátor a práce pro mě začíná dlouhou před odjezdem. Plánuji veškeré trasy a snažím se vyhledávat zajímavá místa po cestě tak, abychom také něco viděli a nebylo to jen o tom, že jsme dojeli z bodu A do bodu B.

No a Martin je skvělý mechanik, koneckonců se tím také živí. V motorkách se hrabe už od mala a Pionýra zvládne rozložit, složit a hlavně opravit i se zavřenýma očima. Jeho práce začíná také dlouho před odjezdem, protože musí naše motorky připravit na cestu. Nesmí se nic podcenit, abychom se pak za cesty nemuseli zdržovat opravami. Martin maká i na cestách a udržuje stroje v kondici a denně je prohlíží a servisuje. Takže jsme si vytvořili tým, který šlape jak hodinky a víme, že se na sebe můžeme spolehnout.“

Fíha, tomu říkám pečlivá příprava ve všech směrech. A v jakém stavu jsou motorky po příjezdu? Asi nic moc, že?

Většinou, když se vrátíme z nějaké výpravy, tak na tom nejsou zrovna dobře. Musí se dostat do kondice aby zvládly další cestu. A protože každý rok posouváme hranice dojezdů, tak každý rok je potřeba důkladnější příprava obou motorek. Dá se říct, že přípravami trávíme mnohonásobně víc času, než jsme pak na cestě. Tak například Rusko se plánovalo asi 4 měsíce a naši novou cestu plánujeme už půl roku.

Reklama

kempování Varaždinské jezero Chorvatsko

Ještě se trochu vrátím k první otázce, neboť mi nejde z hlavy a zajímalo by mě „proč právě Jawa 50“ a ne jiný motocykl?

„Tyto stroje vyjely z Povážských strojíren před více než čtyřiceti lety. Začínal na nich snad každý motorista a dodnes ještě stojí v mnoha staveních. Kolují o nich různé historky, které téměř vždy začínající „ … a hned za vesnicí se něco pos… a já ho musel dotlačit domů“.

Je pravda, že tento stroj nebyl konstruován na dlouhé cesty, ale to neznamená, že je to pro něj překážka. Také je pravda, že na fichtlu se téměř vždy něco porouchá, rozbije, ucpe nebo povolí. Ale jak jsem již říkal, je to tak jednoduchý motocykl, že skoro všechno lze hned opravit. A proč jet na tak pomalém stroji? Ano, fichtl není žádný závoďák a stěží překoná šedesátku. Ale pokud je pro vás cílem cesta samotná, vůbec vám to nevadí, ba naopak jste rádi, že si užijete okolní krajinu a poznáte lépe místní kulturu.“

Litva – výhled na Baltské moře

Ještě než se Tě zeptám na vaši cestu do Moskvy, prozradíš mi jak obvykle řešíte spaní na cestách? Mezi mými čtenáři je hodně kempařů a karavanistů a určitě by je zajímalo jak a kde spíte. Předpokládám, že v hotelech a penzionech to moc nebude.

Reklama

„Milujeme kempování a nejlépe někde v přírodě mimo civilizaci. Není nic lepšího, než po celém dni, prosezeném na našich strojích, ulehnout jen tak na karimatku a sledovat před usnutím hvězdy. A když je to místo, kde se dá rozdělat oheň a můžete opéct buřta a vypít pivko, tak je to ta nejlepší odměna.“

Albánie

„Hotely ani penziony nevyhledáváme, ale čas od času musíme navštívit i takovéto ubytovací zařízení a to hned z několika důvodů. Vezeme sebou foťáky a kamery a ty musíme taky dobíjet, takže třeba jednou za 4 až 5 dní se prostě musíme ubytovat někde, kde je elektrika. No a když už jsme na takovém místě, tak to spojíme i s očistou a otestujeme místní sprchy.

Když už tedy musíme hledat nějaké to ubytovací zařízení, první volbou bývají vždy kempy. Má to své kouzlo, protože se tam potkáte se stejně smýšlejícími lidmi a je tak o zábavu postaráno.“

„Většinou se k nám hlásí samotní majitelé kempů a častokrát jsou tak uneseni z našich motorek, že ani nemusíme platit za ubytování. Například v Chorvatsku u Varaždinského jezera nás majitel kempu pozval na soukromou oslavu narozenin. V Albánii ve Skadaru nám uvařily holky z recepce večeři a donesly nám ji do stanů. V Lotyšsku zas přišel majitel s flaškou nějaké pálenky, kterou jsme spolu do půlnoci vypili. A v Polsku chtěli za ubytování selfíčko a projížďku na fichtlu.“

Reklama

No, popravdě vám kluci ty zážitky závidím, protože co víc si cestovatel může přát, než to, že je v úzké komunikaci s místními obyvateli, kteří mají radost z vaší návštěvy. 

A teď ke zmiňované cestě do Moskvy. Michale, hrň to na mě, co to jde, protože o zážitky určitě nebyla nouze a s představou, že dva mladí nadšenci jedou „na fichtelch“ do Ruska, se má bujná fantazie probouzí. Jak to celé probíhalo, koho jste na své cestě potkali, na co určitě nezapomenete a doporučili byste tuto cestu i ostatním?

„Výpravu jsme zahájili 1. června a vydali se směr Polsko. To pro nás bylo jen tranzit. Ale i tak si z Polska odnášíme jeden poznatek. Nekupujte benzín na odlehlých „no name“ pumpách. S velkou pravděpodobností bude pančovanej a brzo to poznáte. My díky tomu měli zábavu na půl dne.

Další zemí byla Ukrajina. Mohl bych se rozepsat o velmi, ale opravdu velmi špatných cestách, ale bylo by to na dlouho. Tak alespoň jedno upozornění. Pokud jedete na motorce, nedívejte se po krásných Ukrajinkách, ale na cestu. Jinak poletíte přes řídítka jako já, protože si nevšimnete hluboké díry v cestě :-).

Reklama

Hlavním cílem na Ukrajině pro nás byl Černobyl. Po ubytování v Kyjevě přišla ale špatná zpráva. Telefonovali z agentury, která zajišťovala vstup do zóny. Bohužel ten den vypukl požár v Červeném lese, hned vedle elektrárny. A protože do ovzduší unikala větší dávka radioaktivity, musela být celá zóna uzavřena na několik dní. To je prostě smůla.“

Ukrajina – opuštěná benzínka u dálnice

„Další rána přišla, když „umřel“ Pionýr. Díky vibracím a otřesům z rozbitých UK cest přestal těsnit motor a začal si přisávat vzduch. Pro tyto případy jsme s sebou měli celý náhradní motor. Takže opět na půl dne o zábavu postaráno, protože bylo třeba vyměnit starý motor za nový. Ale musím motorky pochválit, neboť od této doby už nebyl žádný problém. Tedy kromě výměny dvou svíček a píchlého kola. Což je parádní výkon na cestu dlouhou skoro 6000 km.“

Ukrajina – tank připomínající konec 2. světové války

„Po deseti dnech konečně dorážíme k ruské hranici. Na hranici bylo pěkně veselo a přechod trval necelých 5 hodin. Vyplnili jsme nespočet dokumentů, dostali milión razítek, běhali od přepážky k přepážce, ale povedlo se. Povedlo se hlavně díky ruským celníkům, kteří byli fascinováni slaboučkými stroji a jejich trasou. Proto nás odbavili přednostně a pomáhali nám s vyplňováním dokumentů.

Moskva – Zvonice Ivana Velikého

„Krátká historka z hranic. Celník se na něco rusky ptá a my rozumíme jen slovo alkohol. Říkám, že ano, Czech alkohol slivovice. Celník vytřeští oči a koukne na Martina. A Martin mu říká, že jen litr. Celník najednou začne mluvit anglicky: „You drank a liter of alcohol and drove the motorbike?“ Tak jsme se zase zalekli my a pochopili jsme, že se neptá, jestli převážíme alkohol, ale jestli jsme pili. Po vstupu za hranici jsme byli překvapeni.

Reklama

Nebylo to Rusko, o kterém jsme doma slýchávali. Cesty jsou v pořádku, jídla je dostatek a medvědi nás v lesích taky nesežrali. Lidé se na nás všude usmívali a všichni nás zdravili. Dokonce k nám před obchodem přišla starší paní, dala nám zmrzlinu a ptala se, jestli máme na cestu dost peněz a chtěla na ni přispět :-). Je pravda, že jsme se už několik dní nemyli a že oblečení už nebylo to, co před startem, a tak si možná myslela, že jsme nějací „motobezdomovci“. Toto milé gesto, ale za pár hodin zvládli přebít vyhlášení úplatní policisté. Bezdůvodně nás zastavili dva vykukové v uniformách a narovinu si řekly o 2000 rublů.“

Do Moskvy, jsme dorazili po třinácti dnech. Před ní jsme jeli asi 100 kilometrů po dálnici. Poprvé jsme jeli po dálnici legálně, protože v Rusku na ní mohou i takové pomalé stroje, jako máme my. V Moskvě jsme zůstali 5 dní a snažili jsme se vidět co nejvíce ze slavného města. Po celou dobu vládla Moskvou úžasná atmosféra, jelikož v den našeho příjezdu začínalo mistrovství světa ve fotbale. Celých pět dnů se o nás staral a provázel nás kamarád Alex, Rus, mluvící česky. Pomohl nám pronajmout si na pár dní byt. Je to totiž levnější a rozhodně lepší než hotel nebo hostel.

V Moskvě nás uchvátilo metro, protože každá stanice je jiná a každá je uměleckým dílem. Ale nejkrásnější byl samozřejmě chrám Vasila Blaženého.“

Rusko – Moskva, Chrám Vasila Blaženého

„Uvnitř Kremlu jsme měli možnost nahlédnout do oken Vladimírovy kanceláře. Také nás pozvali z českého velvyslanectví na prohlídku jejich úřadu. Po velvyslanectví nás provázel zástupce velvyslance pan Petr Kroužek. Jeden večer jsme přijali pozvání od vůdců nejstaršího motorkářského klubu v Rusku, od kontroverzních Nočních vlků. Pozvali nás do svého baru Sexton, který je postaven ve stylu Mad Maxe (Šíleného Maxe). Každopádně největší zážitek byl, když jsme dojeli na padesátkách od Jawy do Moskvy a až na Rudé náměstí.

Reklama

Moskva – Státní historické muzeum

„Abychom si užili ruský venkov, tak jsme sjeli z hlavního tahu a projížděli vesnice.  Kromě úchvatné přírody, která nám připomínala pohádku o Mrazíkovi kdy u téměř každé scenérie s břízkami jsme viděli „Nastěnku zalévat suchý pařez“, tak i vesničky byly jako z pohádky. Stále tu ještě převládají původní dřevěná stavení, ve většině případů dobře udržované.

Podél cest posedávají staré bábušky prodávající domácí produkty a výrobky. Toho jsme hojně využívali a nakupovali čerstvá jablka, třešně a zeleninu ke svačinám. Lidé k nám byli velmi milí a všude, kde jsme se zastavili, k nám někdo přišel a pustil se s námi do řeči. Ne zřídka se stávalo, že tu i tam jsme dostali jablko, nebo dobrou radu, kam se podívat.“

Na několik dní jsme zastavili v Petrohradu, bývalém Leningradu. Město je stejně fantastické jako Moskva, a přesto úplně jiné. Lidé jsou zde ještě otevřenější a hned se s vámi přátelí. Samozřejmě velký podíl na tom mají naše „Jawyčky“, které prostě pozornost chtě nechtě přitahují.

Jelikož je Petrohrad město studentů a umělců, je tu věkový průměr o hodně nižší, než v Moskvě. Z technického hlediska pro nás byla nejzajímavější Aurora. Bitevní křižník, který v roce 1917 zahájil výstřelem Říjnovou revoluci. Když jsme u Říjnové revoluce, tak pokud sem pojedete, nesmíte zapomenout navštívit Zimní palác a Ermitráž, jedno z největších světových muzeí.“

Reklama

Petrohrad – bitevní loď Aurora

Zajeli jsme se podívat i na největší jezero v Evropě, na Ladožské. Všudypřítomné pomníky vám připomínají nejhorší dobu této oblast. Byla jí blokáda Leningradu za 2. světové války. Jedinou cestou, kudy se do města dopravovaly zásoby, byla tzv. „Cesta života“, vedoucí přes zamrzlé jezero.

Celkový dojem z Ruska máme velmi kladný. Nezkazil nám ho ani poslední zážitek na rusko-finské hranici, kdy nás asi na dvě hodiny ruští celníci bezdůvodně zavřeli do malého kumbálu plného kamer a nahrávací techniky. Tam nás vyslýchal muž v civilu a jediné co ho zajímalo, proč jsme byli na Ukrajině. Ale moc se toho nedozvěděl. Dal jsem na radu kamaráda, a stále dokola jsem opakoval „ya ne ponimayu, ya turist“…

Za to na finské straně to bylo mnohem přátelštější. Celník po nás chtěl jen občanku a mimo řečí se zeptal, jestli jsme byli fandit na fotbalovém šampionátu. Odpověděli jsme, že ne, že se tam náš tým nedostal. On se začal smát a říká „nic si z toho nedělejte, Finové také ne“. Cesta pokračovala Finskem až do Helsinek, kde jsme se nalodili na trajekt a přejeli baltským mořem do estonského Tallinnu. Dál jsme pokračovali Lotyšskem, Litvou a Polskem opět domů.“

Reklama

Waw … tvé vyprávění mě tak vtáhlo, že jsem chvilkami měla pocit, že jsem tam byla s vámi. Perfektní a krásné zážitky. Ale já vím, že vás čekají ještě hezčí? …

Zaslechla jsem něco o plánované cestě do Mexika, na které chcete jet od Tichého oceánu po Karibské moře, máte v plánu navštívit mayské a aztécké památky, přírodní parky, deštné pralesy, Mexico City, Popokatepetl a také horské průsmyky. Je to tak?

„Ano je to tak. Řekli jsme si, že už je na čase ukázat našim fichtlům jiný kontinent. Evropu máme téměř projetou a když jsem letos na naší cestě ve Finsku dostal horečku a týden jsem v ní jel v zimě a dešti, tak jsem si řekl, že příště pojedu už jen do teplých krajin :-). Takže první volba byla Mexiko a to hned z několika důvodů. Kromě úchvatné přírody a mayských a aztéckých památek uvidíme třeba poprvé v životě aktivní sopky. Samozřejmě nebudu kecat a přiznám se, že chci také zkusit pravou Tequilu a vidět zemi, kterou už od mala miluji z westernů. No a Yukatán a Karibik už budou taková třešnička na dortu.

Pro Martina je to zas velká výzva z hlediska funkčnosti motorek. Budeme přejíždět vrcholky pohoří Sierra Madre až do výšky 3500 m nad mořem. Takže se také může stát, že motorky budeme muset do kopců tlačit. Ale i na to jsme zvyklí a nic nás nezastaví. V nejhorším případě koupíme nějakou lamu, aby nás vytáhla :-). Každopádně tahle cesta je už trošku exotičtější a tak jsme se rozhodli, že do týmu přibereme další dva členy, kteří nám pomohou s atraktivnějším foto a video výstupem. Pojede tedy s námi kameraman Martin Kochaník a fotografka Růženka Lempartová.

Reklama

Celé tohle dobrodružství natočíme a vyrobíme pro vás nadupaný film plný bláznivých momentů. Ještě chceme také z pořízených fotografií udělat pořádnou fotoknihu doplněnou o naše postřehy a zážitky. To je ale samozřejmě jen malinký výčet toho co nás čeká. Schválně nebudu teď vše prozrazovat, abyste se měli taky na co těšit :-). A že bude na co, protože cestu, místa a setkávání se s lidmi plánuji cca půl roku. No a to vše chceme také denně sdílet na našem Facebooku. Doufám, že se na něj také přidáš :-). (facebook.com/sjawounacestach)

No to rozhodně, přeci si tuhle jízdu nenechám ujít. Jsou to neuvěřitelné plány a já vám moc přeji, aby vyšly.

Ale teď ruku na srdce. Jedna věc je touha cestovat, druhá žít život „bláznivého dobrodruha“ a třetí to vše financovat. Já osobně, byť by se mi líbilo to vše s obytňákem projet, bych na to finance neměla. Jak jste doposud řešili financování těchto cesta a jak je to s cestou do Mexika? To už není Rusko, ani Evropa … tady už náklady musejí stoupat velice rychle. 

„Tak to je velká pravda. Tahle cesta bude mnohonásobně dražší, než cokoliv doposud. Tak například jen přeprava motorek bude stát 150 000 Kč. Další velkou částkou bylo zhotovení 4 Pionýrů, které jsme sami postavili ze starých vraků přímo pro Americký kontinent. Ale i video technika pro kvalitní výstup nebyla za pakatel. Přiznám se, že jsme trochu počítali s podporou firem za reklamu. Ale sehnat sponzora je opravdu těžké. To jsme doposud netušili, protože jsme si zatím všechny naše cesty financovali ze svého…“

Reklama

Ano, je to velmi těžké. Na druhou stranu si myslím, že tato cesta dá nejen vám, ale i mnoha čtenářům mnoho zkušeností a zážitků, obzvláště, když ji chcete natáčet, sdílet na facebooku a také z ní pořídit velkou fotoknihu s popisem celé cesty. Zkusili jste ještě „jinou cestu“ jak finance sehnat?

Zjistili jsme, že naše cestování baví mnoho lidí, a proto pořádáme besedy a přednášky, kde nám lidé začali sami od sebe na tuto cestu přispívat. Díky tomu nás napadlo oslovit i širší veřejnost prostřednictvím „Startovače„. Samozřejmě nechceme jen příspěvek, chceme to našim přispěvatelům nějak oplatit. A tak pro ně máme připravenou spoustu dárků, jak věcných, tak zážitkových.

„Jednou z cen je například velká expedice. Komu se naše cestování líbí a chtěl by si to zkusit na vlastní kůži, ale nemá na to prostředky, tak máme připravený program. Zapůjčíme jednoho z našich Pionýrů a společně vyrazíme na dvou denní vyjížďku. Vezmeme vás za hranice ČR a kdesi v přírodě zabivakujeme. A při opékání buřtů a při pivku vám povyprávíme, jak probíhala cesta v Mexiku. Takže to není jen o tom, aby nám lidi jen tak dali peníze, chceme to prostě oplatit a film a fotokniha už bude takový velký bonus pro všechny.“

No to je ale super nápad! Protože si myslím, že se určitě najde mnoho drobných „sponzorů“ anebo nadšených cestovatelů, kteří si rádi u vás zakoupí nějakou drobnost a tím vás v této cestě za dalším splněným snem podpoří. Navíc všem těmto lidem, ještě jako bonus, předáte zážitky ve formě fotografií, filmu atd. To klobouk dolů. Moc držím palce, abyste uspěli!

Reklama

„Děkujeme.“

Ještě než se rozloučíme, prozraď mi jedno – co se bude s motorkami dít dál?

„Jste první (čtenáři all4camperu), kdo se to oficiálně dozvídá. Mexiko jsme nevybrali úplně tak náhodou. Je to dobrý začátek pro projetí Amerického kontinentu. Takže naše motorky zůstanou v Mexiku. Ale nebojte se, neprodáme je ani je neodvezeme na šroťák. Zaplatíme v Cancúnu skladovou kóji a motorky tam na rok uskladníme. Za rok se vrátíme, nasedneme na ně a projedeme Střední Ameriku. V Panamě opět motorky uskladníme a opět se za rok vrátíme a dotáhneme to až do konce a projedeme Jižní Ameriku. No a pak ty naše fichtly pošleme domů do Čech, kde je budete moc chodit obdivovat :-).

Na závěr bych chtěl ještě všem kempařům, karavanistům a cestovatelům jako takovým vzkázat, že až vám někdo bude tvrdit, že něco nejde, tak mu nevěřte. Nám taky říkali, že na Pionýrech to nejde. A šlo to. Nezbývá než poděkovat našim strojům za nové zážitky a lidem, kteří nás podporují.“

Reklama

…………………..

Michale, opravdu klobouk dolů. Moc se mi líbí vaše nadšení a i to, že na to nejdete čistě komerčně, že do toho dáváte své velké cestovatelské srdce a chcete tyto zážitky zprostředkovat i lidem, kteří se bohužel nemají šanci na takovou cestu dostat. Moc vám přeji, aby to vše vyšlo.

Vím, že už není mnoho času, protože vypsaná cesta do Mexika bude na „Startovači“ už jen 39 dní. Pokud se peníze vybrat nepovede, celý ten sen se rozplyne a to by byla škoda.

Proto držím palce, aby se finance povedlo vybrat a zároveň mým čtenářům předávám jeden nápad, co mě teď napadl – karavanisté a kempaři, i cestování na motorce je spojené s dobrodružstvím, které máme tak rádi. Co kdybyste klukům k letošnímu Ježíšku přispěli pár drobnými na tuto cestu a podpořili je ve splnění jejich snu? Uděláte třeba tak radost nejen sobě ve formě skvělého pocitu, ale také jim. Protože jak vím, jiné přání od letošního Ježíška nemají. Já se tedy připojuji. A co vy?

Reklama

A kde můžete klukům nadělit Ježíska? Otevřete si tento odkaz, na kterém je vše jednoduše zobrazeno. Třeba se i vaše jméno poveze na motorce po Mexiku, nebo se s klukama potkáte a strávíte s nimi krásný víkend. Vše je možné a záleží jen a jen na vašem výběru podpory.

S Jawou na cestách

Krásné Vánoce!

0